Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, kolegové, kolegyně, já jsem chtěl hovořit k tomu, co včera říkal pan ministr, když obhajoval tzv. regulační poplatky. On to dneska trošinku, tu jejich funkci, zpochybnil, aspoň tak jsem to pochopil, protože řekl, že tedy někde je to oprávněné, že to je regulační poplatek, jinde je to pochybné a někde je to neopodstatněné. Včera ještě pan ministr hovořil o tom, jak významný regulační poplatek tyto poplatky opravdu mají. Chtělo se mi říci, pane ministře, vždyť tomu asi možná ani sám nevěříte, že mají regulační cíl nebo že něco regulují. Ty poplatky. Anebo tomu bohužel musíte věřit, protože jste v té pozici, ve které jste.
        Možná že by stálo za to připomenout, že i jedna politická strana měla ve svém programu, a už to tady padlo, ve svém programu zrušení částečné nebo úplné těchto regulačních poplatků. Věci veřejné. Já myslím, že i řada voličů na tento jejich program skočila a řada voličů jim také uvěřila. Tak možná, že by nebylo od věci, aby se teď nyní k tomuto našemu návrhu také přihlásili, aby jej podpořili.
        Já si myslím, že ta absurdita regulačních poplatků se projevuje nejvíce u poplatků hrazených v lékárnách. Taky už to tady padlo. Hovořila o tom paní Soňa Marková, hovořil o tom i pan poslanec Škromach. Samozřejmě lékař, který mi předepíše lék na recept, tak si ho jdu vyzvednout a nepřemýšlím, jestli ten lékař lék předepsal správně, nebo ne, koneckonců já tomu nerozumím, rozumí tomu on. Takže jakou mám možnost. Jedině si ten lék vyzvednout, anebo vzít, roztrhat a zahodit. Ale to bych asi byl špatný pacient. Takže pokud lékař mi předepíše lék, tak mi nic jiného nezbývá. Co je tady předmětem nějaké regulace tedy? To, že si pacienti nenechávají předepisovat aspirin a podobně, tak to možná samozřejmě má nějaký efekt, ale není to jenom o tom aspirinu. Většina lidí chodí za lékařem s jinými nemocemi, než které léčí aspirin, a léky opravdu potřebují.
        A je třeba také říci, že ten třicetikorunový poplatek zaplacený v lékárně je příjmem lékárníka, je příjmem lékárny. A kolega Šťastný zde včera uvedl, že jenom za loňský rok bylo vybráno za položku na recept 2,6 miliardy korun, za položku za léčivé přípravky 1,7 miliardy korun, a jestli tedy dobře počítám, tak je to zhruba 4,3 miliardy korun. Musím se zeptat - za co? Za to, že se snížily doplatky za léky? To bych neřekl. Já si myslím, že se nesnížily, ale naopak se zvýšily doplatky za léky. Mluvil o tom i pan kolega Rath. Nebo snad je to za tu námahu, že lékárník sáhne do regálu a dá mi na pult lék? Tak to je setsakramentsky dobře zaplaceno.
        Pan poslanec Šťastný tady včera také vypočítával, co poplatky přinesly pozitivního, a řekl: Zdravotnické poplatky jsou exemplárním příkladem skutečné solidarity nemocných s vážně nemocnými. Jak se ta solidarita projevuje v té lékárně? Jak to zlepší kvalitu poskytované zdravotní péče, když je poplatek příjmem lékárny a ta ho do systému zdravotnictví zpátky nevrací? Já si myslím, a připadá mi to tak ve vší úctě a omlouvám se, že spíš je to solidarita nemocných s nedostatečnými příjmy lékárníků.
        Děkuji.