No, já nevím, příteli předřečníku, jestli jsi to správně pochopil, že pan premiér vyjádřil podporu našemu návrhu ve svém vystoupení. (Smích v sále.) Já si tím ještě oproti kolegovi Sobotkovi nejsem úplně jist. Na mě to působilo takovým dojmem, že pan premiér tady vychrlil sérii docela vážných obvinění a potom poměrně rychle zmizel z prostor této sněmovny, takže teď nevím, jestli vůbec sleduje i vystoupení pana Sobotky a dalších, takže ani netuším, jestli bude vůbec sledovat to, co budu říkat já.
        Já si ještě nejsem jist, jestli on stoprocentně podpoří náš návrh. Když se dívám na vládní koalici a poslance vládní koalice, tak také nemám ještě jistotu, že všichni skutečně pochopili, že to myslíme dobře a že to podpoří. Naopak, já tady vidím úplně opačné reakce, takže zřejmě to téma zdaleka tak jasné není.
        Já bych se, jestli budete mít trpělivost, chtěl pokusit o to, co mi připadá docela obtížné, pokusit se vás přesvědčit, že to pro nás prostě smysl má, pokud bychom se do té schůze pustili.
        Předtím mi ale ještě dovolte, protože pan premiér ve svém vystoupení řekl skutečně řadu vážných obvinění, uvést jeden příklad toho, že ty věci opravdu nejsou tak jednoduché. Tady třeba padlo, že sociální demokracie, pandury a podobně, jaká to je hrůza, citoval se tady George Robertson. Kdybyste si dali práci a podívali se na ten autentický text, na vyjádření pana Robertsona, tam mi dovolte, abych v zájmu přesnosti vám sdělil, že tak jak to Mladá fronta zveřejnila - a mám tady anglický text, raději vám ho nebudu číst a zkusím to trochu přeložit. Pan Robertson přesně napsal toto, a můžete si to zkontrolovat v původním anglickém znění: Potvrzuji, že jsem napsal v rané fázi panu premiéru ministru Topolánkovi v souvislosti s kontraktem na pandury a publikoval jsem velice otevřeným a transparentním způsobem, že tento kontrakt byl handled, byl prostě proveden, jako velký příklad - jako great example how to handle defence purchasing - jak tedy provádět tyto obranné nákupy. To znamená tak, jak to bylo provedeno za vlády Jiřího Paroubka, to pokládá Robertson za velký příklad toho, jak se to má dělat, a naopak říká, že je velice znepokojen tím, že to, co bylo tak jasné a otevřené, se má nyní zrušit. To je to znepokojení, aby bylo jasno. Tady máme od Robertsona, který říká - (Potlesk.) Ale prosím vás, já vás tím nechci unavovat, protože to by bylo asi pro jiné grémium.
        Pan premiér začal pěkně a velmi slibně. On začal tím, že řekl: jste tady noví poslanci. Já tedy jednu věc cítím jasně, že se v tom sotva můžete vyznat. To je opravdu hodně nepřehledná věc. Ministerstvo obrany od roku 1993, to vám tedy nezávidím.
        Já teď nechci mluvit proti vládě a budu se snažit nemluvit nepřátelsky. To nemá smysl. Já bych skutečně chtěl uvést argumenty, proč o té věci jednat a proč zřídit tu komisi. Zkuste to vyslechnout a zvažte to. Možná je to marné, ale musím to prostě zkusit.
        Podívejte - první důvod. Sněmovna bude schvalovat státní rozpočet. Tam budete zvedat ruce, já nevím, pro nějakých 50 miliard pro obranu. Neberte mě za slovo, kolik to je přesně, ale řekněme zhruba taková suma. O tom budete rozhodovat v tomto období, přátelé, možná i o takových věcech, jako je otázka dalšího vývoje nadzvukového letectva. V roce 2013, tuším, vyprší kontrakt a my budeme rozhodovat, jak dál. Jsou to obrovské peníze. Jestli to bude Visegrád, nebo jestli to budou gripeny, nebo jestli to budou F16. To budou obrovská rozhodnutí o miliardách, o kterých už tato Sněmovna začne pravděpodobně jednat a rozhodovat. Vy jako noví poslanci vstupujete do situace, kdy budete rozhodovat o těchto miliardách. Poneseme za ně odpovědnost všichni společně a zvlášť ti, kdo chtějí pro ten rozpočet zvednout ruku a ponesou odpovědnost za to, jak se s těmi penězi zachází.
        Teď tady slyšíte z různých stran, že Ministerstvo obrany je něco jako chobotnice, že je to problém od roku 1993 a že to je systémová změna, že to je systémový problém, že tam zřejmě dochází k takovému předražování zakázek, že ty ceny jsou dokonce dvojnásobné, trojnásobné.
        Chápete, tady probíhají demonstrace, kde lidé křičí, že se jim snižují mzdy, vy chcete obhájit úspory státního rozpočtu, a tady se vrší podezření, že jsou zakázky zbrojního materiálu, zbraní, které jsou zbytečné, které vůbec armáda nepotřebuje a které jsou trojnásobně předražené. A to všechno Sněmovna pokryje. Jakmile to odhlasujete, tak jste to všechno pokryli. ***
        A co si s tím počít, všichni, kdo tady jsme? A řekněme, my, co jsme tady déle, tak neseme odpovědnost. Různou. Nezkoumejme teď, kdo přesně co, to se nedobereme, protože se tady nedohodneme u toho mikrofonu.
        Takže všichni neseme odpovědnost za to, co se v obraně dělo. Má to pravděpodobně hluboké kořeny. A já bych chtěl říci, že ta komise, tam nejde jenom o to, abychom se obviňovali, abychom si dávali nálepky - ty máš toho zločince a ty toho a ty za to neseš odpovědnost. Tady jde o to, co s těma prachama do budoucna se bude dělat. Jak se s nimi bude zacházet. Jestli najdeme způsob, jak zabránit tomu, ať tam ty peníze netečou jako do černé díry.
        Já vám řeknu, že od roku 1999, odborníci mě možná opraví, ale od roku 1999 klesly peníze do rozpočtu obrany tuším z dvou procent skoro na jedno procento. Ale zhruba ten trend je takový. Já vám řeknu, že já mám podezření, že pokles peněz do armády je dán tím, že tady existuje jakési tušení, že s těmi penězi se tam prostě zachází velmi pochybným způsobem a že ta armáda, jak mi říkal jeden voják, nemá větší cenu než toho jednoho ročního rozpočtu. Že místo aby se ty peníze, co se tam dávají, aby se budovala armáda, která má větší hodnotu, tak ty peníze končí v černých dírách a ta armáda tak sotva má cenu toho jednoho ročního rozpočtu. To je přece problém, který se týká všech těch, kteří v této Sněmovně chtějí rozhodovat o rozpočtu. Tady je dneska velký branně bezpečnostní výbor, poměrně silně ustavený, který je určený pro to, aby se zabýval těmi věcmi, které jsou dnes široce veřejně diskutované. Jsou tady kauzy, které chtějí řešení, a co si s tím počneme.
        Možná že pan Alexandr Vondra, když vystoupí, tak řekne: No, tak to šetří policie. Víte, já vidím problém v tom, o čem jsme tady mluvili už dnes dopoledne, že totiž policie ve skutečnost není schopna s tou chobotnicí nic zásadního udělat. Ta policie a státní zástupci, ti jsou schopni možná tak useknout to jedno chapadélko, pokud náhodou pan Kopřiva něco řekne do odposlechů a prostě to na sebe všechno řekne. Popíše ten způsob, jak se provize přidá k té zakázce. A pan Kopřiva nám popsal jeden způsob, jak se ta provize do toho dá dostat, a těch způsobů bude zřejmě, přátelé, plno. A co ta policie s tím bude dělat?
        Už jsem tady o tom jednou mluvil. Říkal mi nedávno jeden státní zástupce: Mám tady skandální záležitost, předraženou zakázku zastupitelstvem. Kde v tom mám najít trestný čin? Co s tím ta policie bude dělat? Opakuji: Pokud ten dotyčný se někde v odposleších nepřizná, tak potom, řekněme, usekne to jedno chapadélko, ale kdo tady dal podání, trestní žalobu na tu chobotnici celou? Kdo to udělal? Kde je ten rypák té chobotnice? Kde jsou její oči? Chápete? Je to systém. Řeklo se, že to je z 90. let. To je vytvořený systém. Systém předražování zakázek. Kdo s tím co udělá? Kdo za to bere odpovědnost? Pan ministr řekne, že to dělá sám?
        Pane ministře, při všem respektu k vašemu odhodlání udělat pořádek na ministerstvu - vy jste byl několik let ve Spojených státech. Vy dobře víte, že komise zřizované v Kongresu k takovým otázkám v Americe jsou zcela běžné. Já si vzpomínám na komisi k "bé dvojkám", k těm letadlům, která řešil Kongres. Prostě tohle je věc, kterou standardně dělá v takové civilizované zemi, jako jsou Spojené státy, komise právě proto, že ti kongresmani chtějí vědět, kam ty peníze tečou. Takových komisí bylo bezpočet. Někdo tady řekne, že ty komise u nás nefungují. No přátelé, to neznamená, že se na to vykašleme a nebudeme je dělat vůbec. Tak ať fungují jako v té Americe, a ne že řekneme, nám nefungují tak, jak bychom chtěli. Tak se to naučme dělat! Protože k civilizované zemi to patří. Víte proč? Opakuji: My rozhodujeme jako poslanci o těch penězích. My máme garanci před veřejností za to, že ty peníze se nerozkradou, že tam prostě nezmizí v těch černých dírách. Všichni neseme odpovědnost. A ti noví do toho spadli, jako kdyby skutečně také najednou, co si s tím počít.
        Ta komise je přece způsob, jak nabízíme tomu ministrovi, který to myslí vážně - když budu věřit, že to myslí pan Nečas vážně, pan Vondra vážně. My vám nabízíme pomoc. Jestliže chceme skončit s tímhle systémem, s touhle chobotnicí, tak to nelze hodit na nějakou policii. Ta na to prostě nemá, přátelé. A jestli se má něco zásadně změnit, jestliže se má vytvořit systém kontroly nad zacházením s finančními prostředky na Ministerstvu obrany, tak jednak na to podle mě i odhodlání premiéra, ministra je málo, ale hlavně Parlament o tom musí být informován. Parlament musí mít znalosti toho, co se tam děje, musí to poznat. Musí pochopit, v čem ten systém fungoval vadně, a musí být nějaké závěry, jak to změnit. Jakým způsobem zabránit tomu, aby se nestydatým způsobem dvakrát třikrát předražovaly zakázky, jak to slyšíme. Protože dneska to jsou takové debaty v novinách: No, to je to, že tam bylo vybavení, zbraně. Vybavením nemůže zakázka stoupnout dvakrát třikrát. To je trochu příliš. Tady jsou prostě vytvořené metody, jak se ta hra hraje, a dokonce bohužel musím říci, nejenom se zbraněmi. Tady je přece problém ještě širší na Ministerstvu obrany. Tady je třeba se zabývat způsobem, jak je financováno ubytování, stravování, vystrojování vojáků. Protože máme přece indicie, že i tyhle věci nejsou v pořádku.
        Pan ministr obrany, pokud vím, propustil 700 občanských zaměstnanců, aby ušetřil mzdové prostředky. Já už si teď nejsem jistý, jestli teď ty činnosti budou na smlouvách, jestli ministerstvo ušetří na této operaci. Takže skutečně být hospodářem, jiným než to bylo dosud, to chce takovou změnu. Jednak že to chce zásadní změnu, a Parlament by měl vědět, že se ta změna skutečně děje, že to není nějaká další kamufláž, anebo prostě to nemusí být schválnost, prostě je těžké to udělat.
        Přece v této zemi je objektivně těžké říci, jak si poradíme s předraženými zakázkami. Opakuji, co jsem už tady řekl ráno. Manuál pana ministra Johna neřeší ten problém předražených zakázek. To, že se někde rozhodne o tom, že zakázka je za sto, sto dvacet milionů, že je předražená o několik desítek milionů a že ten, kdo ji dostane, prostě ty peníze pošle těm, kteří se o to zasloužili, že ji dostal. Tento jednoduchý systém, který v této zemi vesele funguje, tak my nemáme způsob, jak ho zastavit. A tenhle samozřejmě funguje na Ministerstvu obrany. To je ukázkový příklad. A jestli nebude existovat v Parlamentu místo, kde se touto věcí budeme zásadně zabývat a kde prostě bude skutečná vůle najít způsob, jak zabránit tomu, aby obrana pohlcovala peníze, které jdou vniveč, tak budeme v tom systému v podstatě pokračovat a poneseme za to odpovědnost všichni včetně těch nových 114 poslanců, kteří do toho spadli zpočátku nevinně. A když si řeknete komisi nepotřebujeme, žádné zástupce tam nepošleme, to si opozice vymyslela. Já vám to říkám jako poslanec, který je tu řadu let, a máte pravdu, nesu už taky velkou odpovědnost za to, co se připustilo. Však mi to taky lidé říkají na náměstích, ale já vám to říkám jako varování, abyste za nějakou dobu nebyli v podobné situaci, že vám budou lidi vypočítávat, co všechno se děje, a třeba i na tom Ministerstvu obrany. Skandály a peníze, které tam prokazatelně tečou neefektivním způsobem. A přidáte se k té odpovědnosti, kterou neseme my, kteří jsme tady déle!
        A proto vás prosím, samozřejmě především poslance vládní koalice, abyste to, než zvednete ruku, zvážili, jestli když vám tady někdo radí, abyste tu komisi zabili, jestli to s vámi myslí opravdu dobře. Já jsem sice opoziční poslanec a nemám vůči vám žádnou animozitu a myslím si, že to je skutečně váš zájem. Abyste, když jste sem přišli jako noví, když jste přišli jako poslanci, kteří nechcete se podílet na tom, co bylo špatně v minulosti, prokazatelně špatně, a těm lidem to hrozně vadí venku! Oni vás tady zvolili taky proto, protože si mysleli, že s tím něco uděláte. Vy když zvednete ruku proti této komisi, tak uděláte první krok k tomu, že na ty lidi... že nad nimi mávnete rukou a budete stále více se stávat součástí systému, který dnes podle mě v této podobě nemůže dál existovat, protože ta země si to nemůže dovolit. Vy zde říkáte vládě, kterou utvořila tato koalice, vláda rozpočtové odpovědnosti. Já vám říkám - bez pořádku na Ministerstvu obrany je tenhle název prázdný slogan! (Potlesk části poslanců.)