Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, v roce 1993 zákonodárce jistě v dobrém úmyslu chtěl podpořit snahu českých, moravských a slezských rodin pořídit si své vlastní bydlení nebo rekonstruovat si své vlastní bydlení, a schválil tedy zákon o podpoře stavebního spoření, který spočíval v jednoduché myšlence: ti, kteří si budou spořit za účelem komfortu vlastního bydlení, budou podpořeni státem jakýmsi objemem ročního státního příspěvku, a tak budeme všichni lépe a radostněji tvořit český bytový fond, nemocní se uzdraví a ptáci začnou zpívat.
        Úmysl zákonodárce se zjevně do značné míry minul svým účelem, protože samozřejmě takto velkoryse nabízený finanční produkt velmi záhy našel obrovské množství svých klientů, v tuto chvíli je jich zhruba 4,5 mil. Česká, moravská a slezská veřejnost má tendenci spořit velmi konzervativně, to znamená, že ti, kteří jsou ochotni spořit konzervativně s nějakou jistotou a s nějakou jistotou přírůstku, nalezli naprosto ideální produkt, nabídku stavebního spoření se státním příspěvkem, aniž by snad měli v úmyslu teď nebo kdykoliv v budoucnosti tyto prostředky užívat ke zlepšení komfortu svého bydlení. Je to prostě naprosto výjimečný konzervativní produkt individuálního spoření rodinných úspor, jehož přírůstek vzhledem k riziku, které je téměř nulové, nemá konkurenci na trhu standardních finančních produktů.
        Tato věc znepokojovala a znepokojuje nejenom ministry financí, ale i bankéře a všechny regulační orgány na trhu finančních produktů, protože to, o co by nám mělo jít zejména, jsou rovné podmínky pro všechny. Těžko lze dosáhnout rovných podmínek pro všechny, když jeden produkt z nějakého důvodu má naprosto bezkonkurenční veřejnou podporu, tedy naprosto bezkonkurenční podporu těch, kteří z vlastních peněz podporují jeden produkt třeba i proti svému vlastnímu zájmu. Myslím, že to je hlavní motiv toho, proč bychom měli projednávat tento návrh zákona. Ten motiv se jmenuje rovné podmínky pro všechny. Nepřipustit tady produkt, který se může usmívat a říkat: to se nám to konkuruje, když nás daňoví poplatníci takto štědře podporují, ti všichni ostatní mají smůlu, ti takovou podporu nemají.
        Základním impulsem je ovšem samozřejmě úspora veřejných rozpočtů. Dárek, který česká společnost dala tomuto produktu, má i své náklady pro veřejné rozpočty. Ten dárek lze vyčíslit podle množství smluv mezi 12 a 15 miliardami ročně, což, prosím pěkně, není malý peníz.
        Pod touto motivací, s touto iniciací, snížit mandatorní náklady státního rozpočtu a srovnat rovné podmínky pro všechny, vláda České republiky navrhuje, aby pro příští rok, tedy pro rok 2011, byl státní příspěvek - tady bych chtěl velmi opravit některé...
        Já bych prosil pana premiéra s panem Tluchořem, aby mi do toho nemluvili, já je nepřekřičím.