Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já musím říci, že jsem poněkud zklamán. Já jsem očekával, že předtím, než začneme projednávat návrhy zákonů, které se týkají vlastně příjmů a výdajů státu v příštím roce a které přímo souvisejí se zákonem o státním rozpočtu, který ještě nepřišel na pořad jednání, se dozvíme něco víc než jen prosté odůvodnění k jednomu z návrhů, které mění parametry systému stavebního spoření. Očekával bych, že vystoupí buď pan předseda vlády, nebo pan ministr financí a vysvětlí nám celkový záměr vlády, celkovou koncepci, filozofii, politiku v oblasti hospodářství a financí, kterou vláda chce v příštím roce realizovat a v jejímž důsledku vláda chystá mimo jiné také změny v systému stavebního spoření. Toto mi chybí. Myslím si, že by bylo skutečně dobře, kdyby tyto návrhy zákonů, které vládní koalice prosadila na program dnešního jednání, byly zarámovány vizí toho, co tedy vláda chce ve skutečnosti udělat, čeho chce dosáhnout, co to bude znamenat pro Českou republiku a její obyvatele. To je poznámka číslo 1.
        Poznámka číslo 2. A tady také nezaznělo ani slovo omluvy. Já jsem se díval na předvolební závazky všech tří koaličních stran - co tam ty koaliční strany říkaly o stavebním spoření. Zaznamenal jsem výroky představitelů Občanské demokratické strany, konkrétně současného ministra průmyslu a obchodu Kocourka, který před volbami ujišťoval občany, že ODS nepřipustí žádné zásahy do podpory stavebního spoření. Opakovaně tato věc byla publikována v tisku. A já jsem přesvědčen o tom, že velká část voličů, kteří ještě ODS zbyli a kteří ODS volili v květnu letošního roku, volila ODS s tím, že počítala, že tato politická strana nebude snižovat podporu stavebního spoření, natož zpětně. Díval jsem se také na vyjádření strany Věci veřejné. V žádném veřejném výroku představitelů strany Věci veřejné nezaznělo, že by se tato strana chystala omezit podporu stavebního spoření, natož zpětně. Nic takového tam nebylo. Upřímně řečeno, jediný, kdo toto říkal před volbami, byl pan tehdy poslanec, dnes ministr Miroslav Kalousek, který hovořil o tom, že by se podpora stavebního spoření snížit měla. Ale ani pan Kalousek nehovořil o tom, že by se to mělo udělat daní, kterou se zpětně zdaní stavební spoření na základě platných smluv, a to dokonce podpora, na kterou lidé mají nárok na základě vkladů, které skládali ještě v letošním roce.
        Konstatuji tedy na úvod, že návrh na omezení podpory stavebního spoření nebyl součástí volebního programu ODS, nebyl součástí volebního programu strany Věci veřejné a byl součástí volebního programu strany TOP 09. Předpokládám tedy, že jak ODS, tak Věci veřejné vyhověly straně TOP 09 a převzaly velkou část jejího volebního programu i v této věci, v oblasti podpory stavebního spoření. Poznámka číslo 2.
        Poznámka číslo 3. Myslím si, že stojí za to, aby zde, v Poslanecké sněmovně, proběhla zevrubná diskuse o tom, do jaké míry má vláda právo zasahovat takovým způsobem v rámci hypotetické ochrany veřejného zájmu. Domnívám se, že toto právo vlády není neomezené, že vláda by měla respektovat legitimní očekávání občanů a respektovat důvěru občanů v platné zákony naší země a v ústavu naší země. Vláda by neměla jednat tak, aby porušovala základní principy právního státu. A mezi základní principy právního státu také patří legitimní očekávání každého občana - jestliže se budu chovat na základě platných zákonů, tak se setkám s právy a povinnostmi, které mi tyto legitimní zákony ukládají a garantují.
        Co se tedy v naší zemi stalo? Pan ministr financí Kalousek zde hovořil o tom, že institut stavebního spoření využívá 4 až 4,5 milionu občanů České republiky. Čtyři miliony občanů České republiky se chovaly a chovají v souladu s platnými zákony. Spoří v rámci státem podporovaného systému stavebního spoření. Čtyři miliony občanů mají podepsané platné smlouvy se stavebními spořitelnami na základě zákonů, které platí v naší zemi. A najednou přijde vláda, přijde ministr financí, který tvrdí, že tyto smlouvy už platit nebudou. A dokonce přijde vláda a řekne, že zpětně zdaní mimořádnou daní ve výši 50 % příspěvek, který náleží občanům za úspory, které ušetří v letošním roce.
        Ti lidé si nemohou své peníze vybrat. Oni je tam musí ponechat v rámci šestiletého spořicího cyklu. To znamená - občan má vázané finanční prostředky v rámci šestiletého spořicího cyklu, důvěřoval zákonům republiky, důvěřoval smlouvám, které má podepsané se stavební spořitelnou, a najednou zjistí, že místo toho, aby v rámci tohoto legitimního očekávání získal příspěvek na své stavební spoření, přijde vláda a tento příspěvek mu jednorázovou mimořádnou daní z příjmů zpětně zdaní ve výši 50 %. To je v rozporu jak s platnými smlouvami, které garantují plný státní příspěvek, tak je to také v rozporu s legitimním očekáváním občana, že něco takového se v civilizované zemi a v právním státě prostě nestane.
        Myslím si, že pokud se podíváme na ty návrhy, které vláda předkládá, jsou tam jistě návrhy, které jsou nespravedlivé, jsou tam návrhy, které jsou sociálně absolutně necitlivé, a pak jsou tam návrhy, které jsou zcela v rozporu s principy slušnosti a s principy liberálního právního státu. Je to absurdní, že vláda, která o sobě tvrdí, že ji tvoří pravicové či pravicově liberální či pravicově konzervativní strany, pošlapává jeden ze základních principů liberálního právního státu - legitimní očekávání občana - a také omezení veřejné moci, neboť nelze zasahovat neomezeně ve prospěch veřejného zájmu. I zásahy vlády ve prospěch veřejného zájmu mají své limity. A to konstatoval již v minulosti také Ústavní soud. Zásah ve veřejném zájmu má své limity a vláda, tato vláda, si nemůže dělat, co se jí zlíbí. Zejména ne tam, kde lidé mají pevně uzavřené smlouvy. A zejména ne tam, kde lidé jednají na základě platných zákonů České republiky.
        Já si myslím, že tohle je velmi absurdní situace. Já si vzpomínám na to, že před volbami tady vystupovala řada politiků, kteří říkali: Nebudeme zvyšovat daně. Miroslav Kalousek, současný ministr financí, opakovaně vystupoval v médiích a říkal: My provedeme fiskální konsolidaci bez toho, aniž bychom zvyšovali daně. ODS ve své volební kampani vyprávěla totéž: My chceme srovnat schodek státního rozpočtu a nebudeme zvyšovat daně jako ti zlí sociální demokraté. Všichni se před volbami shodli na tom, že zlí sociální demokraté chtějí zvyšovat daně a že jenom ty hodné pravicové strany, ODS a TOP 09, daně v žádném případě zvyšovat nebudou a jako mávnutím kouzelného proutku odstraní schodek státního rozpočtu. Je to hezké. Teď vidíme ten kouzelný proutek. Co to vlastně je? Možná to ani není proutek. Je to vlastně bič. Bič na daňového poplatníka. ***
        V tuhle chvíli tady máme ministra financí, který před volbami tvrdil, že nebude zvyšovat daně. Teď tady na stole máme návrh na to, aby se zpětně zdanilo stavební spoření 50 procenty. Teď tady na stole máme návrh na to, aby se zavedla daň z hlavy, to znamená, aby se každému poplatníkovi snížila roční sleva na dani o 1200 korun. A za rohem máme další zvyšování daní. Představitelé vlády opakují, že chtějí zvýšit daň z přidané hodnoty, zvýšit sníženou sazbu ze současných 10 možná až na 17 %. Tak to je ono nezvyšování daní, o kterém jsme slyšeli tak dojemně vyprávět před volbami do Poslanecké sněmovny. Já myslím, že to je popření všech předvolebních slibů. Ta zpětná 50procentní daň na stavební spoření je v rozporu s tím, co vládní strany, zejména ODS a TOP 09, slibovaly před volbami. Ale myslím si, že je to ještě horší než pouhé popření volebního slibu. Tento způsob chování vlády vůči občanům, snaha zpětně zdanit stavební spoření, podlamuje důvěru občana ve stát.
        Tahle vláda hovoří o tom velmi často, že chce, aby si lidé více spořili na důchod. Vláda říká, že je potřeba udělat důchodová reforma, která bude motivovat občany k tomu, zejména ty mladé, aby si více spořili na důchod. Jak si mají lidé více spořit na důchod? Jak mají důvěřovat státním systémům podpory důchodového spoření, jestliže vláda takovýmto způsobem zasáhne do dlouhodobě fungujícího systému stavebního spoření, kterému důvěřuje 4,5 milionu obyvatel naší země? Jak chcete vysvětlovat mladému člověku, kterému je 25 let, že si má 30 let spořit na důchod v systému důchodového spoření a že vláda dodrží to, co slibovala? Že zachová daňové úlevy, že zachová státní příspěvek - když současně každý den vidí v televizi ministra financí, který porušuje slib, který dal stát občanům této země ve formě zákona, ve formě smluv, platných smluv, které lidé podepsali se stavebními spořitelnami. Oni tam mají vázané své finanční prostředky. Řada rodin se uskromnila jenom proto, aby našetřila finanční prostředky pro sebe na zajištění bydlení, pro své děti na zajištění bydlení. Lidé si nemohou ty peníze vybrat. Ty prostředky tam jsou vázané a vláda naruší důvěru, kterou lidé mají ve stát takovýmto zásadním způsobem.
        Jestliže se to stane, jestliže to tady připustíme, v Poslanecké sněmovně, tak do budoucna zhoršujeme podmínky pro vytvoření smysluplné důchodové reformy. Prostě lidé přestanou státu věřit. Už mu nebudou věřit vůbec nic. Sníží se autorita nejenom ministra financí, ale sníží se autorita vlády jako takové. Sníží se i autorita této Poslanecké sněmovny, jestliže s něčím takovým vyjádří svůj souhlas.
        Myslím, že v tuhle chvíli nejde ani tak o šest, šest a půl miliardy korun, které vláda ukradne z účtů čtyřem a půl milionu občanů. Prostě ukradne. Ne. Tady jde o důvěru občanů ve stát. A já se divím, že vláda, která o sobě tvrdí, že je pravicová, že je odpovědná, že je konzervativní, podlamuje něco tak zásadního, jako je důvěra občanů ve vlastní zemi. Ve vlastní vládu. To se nedá napravit. Důvěra se získává dlouho, ale ztratí se během jediného okamžiku. Tohle může být ten okamžik.
        Já chápu ministra financí, že se snaží zajistit dodatečné příjmy do státního rozpočtu. Chápu to. Slíbil před volbami něco, co dnes nemůže dodržet. I on pochopil po volbách, i on pochopil, že bez zvýšení daní se konsolidace státního rozpočtu neobejde. Ačkoli před volbami sliboval pravý opak. Dokážu to lidsky pochopit. Ale myslím si, že by neměl dělat chybu, kterou dělá, protože zhoršuje výchozí pozice pro jakékoli příští reformy, ve kterých vláda bude chtít podniknout dlouhodobé kroky napříč roky, napříč desetiletími a bude chtít pozornost a důvěru svých vlastních občanů.
        Vážené poslankyně, vážení poslanci, já si myslím, že tohle není obyčejná parametrická změna zákona o stavebním spoření. Netvařme se, že se tady jedná o nějaký administrativní krok, který nikomu nevadí, který koneckonců pomůže státní kase, příjmům státního rozpočtu. Tohle je klíčová principiální záležitost.
        Nechci tady vyhrožovat Ústavním soudem, to sem myslím nepatří. Já jsem pln optimismu a doufám, že tato Poslanecká sněmovna něco takového neschválí. Ale jestliže by náhodou k tomu došlo, kdyby skutečně k tomu náhodou došlo, že tato Poslanecká sněmovna zasáhne do platných smluv, zpětně, neočekávaně zdaní státní podporu za stavební spoření, pak si myslím, že je to typický příklad, kdy bychom se měli zeptat Ústavního soudu, zda je to v souladu se zásadou přiměřenosti, přiměřeného zásahu ve prospěch veřejného zájmu. Vláda má právo ve prospěch veřejného zájmu zasáhnout. Má právo to udělat na základě zákona. Ale je vázána určitými limity. Nemůže to dělat zcela svévolně. Tohle je svévole vlády. Je to svévole vlády vůči pokojným občanům, kteří uvěřili zákonu, uvěřili platným smlouvám a na základě toho obětovali část svých rodinných rozpočtů ve prospěch stavebního spoření. Tohle není jednoduchá parametrická změna.
        V minulosti docházelo ke snížení příspěvku na stavební spoření. Já sám jsem na tomto místě obhajoval snížení příspěvku na stavební spoření před několika lety. Ale nikdy jsme nezasáhli do platných smluv. Vždy jsme ty parametrické změny mířili na budoucnost. A ony přinesly logicky úsporu. V tomto dokumentu se jasně hovoří o tom, že kdyby se neudělalo vůbec nic v systému stavebního spoření, tak roční pravidelné náklady státu se stabilizují zhruba na částce 10 miliard korun. Před osmi lety to bylo 16 nebo 17 miliard korun. Po těch parametrických změnách, které jsme provedli v roce 2003, se snížily postupně příspěvky státu až na těch stávajících 12 až 13 miliard korun. Pokud bychom neudělali vůbec nic v tuto chvíli, tak bude autonomně pokračovat pokles státního příspěvku a stabilizuje se někde kolem 10 miliard korun ročně. Do tohoto systému pak je možné zasáhnout. Ale podle mého názoru nikoli zpětně. Nikoliv zásahem do stávajících smluv a nikoliv tou velmi pochybnou a podvodnou metodou zpětného retroaktivního zdanění podpory formou jakési speciální daně.
        My jsme připraveni diskutovat jako sociální demokraté o parametrických změnách všude tam, kde stát podporuje finanční produkty, kdy poskytuje ze státního rozpočtu podporu finančním produktům. Najděme metodu, jak tu podporu srovnat tak, aby nebyly porušovány principy hospodářské soutěže. Proč ne? Ale neobětujme tomu základní důvěru, kterou mají občané v Českou republiku. O to jsem chtěl poprosit. A také bych chtěl poprosit o to, aby skutečně teď proběhla obecná debata o tom, do jakého rámce rozpočtové, hospodářské a sociální politiky jsou tyto tři nebo čtyři zákony zasazeny, neboť o nich nemůžeme hovořit izolovaně, ony spolu souvisí, souvisí se státním rozpočtem a souvisí také s dlouhodobou vládní rozpočtovou a hospodářskou politikou.
        Děkuji. (Potlesk poslanců sociální demokracie.)