Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, již z předchozích vystoupení jasně vyplynulo, že tento zákon není dobře zpracován. Ten manévr převodu financování sociálních služeb na kraje jako takový nezpochybňuji. Ale v podobě, v jaké je připraven, je značně rizikový. I v případě klubu Občanské demokratické strany platí, že nebudeme navrhovat zamítnutí tohoto návrhu zákona hned v prvním čtení, ale jsem velmi skeptický, zda je možné tento návrh dostat do podoby, která by omezila rizika jak na straně poskytovatelů, tak na straně krajů.
        Pan poslanec Novotný, také aktuálně hejtman Karlovarského kraje, zde mluvil o tom, že v předchozím volebním období kraje žádaly příslušné Ministerstvo práce a sociálních věcí a vládu o převod těchto finančních prostředků do dispozice krajů. Musím říci, já jsem zastupitelem Plzeňského kraje od samého počátku fungování krajů. Od roku 2000. Už v té době jsme žádali také o převod těchto prostředků. Tehdy byla levicová vláda v prvních dvou volebních, když jsem byl v radě kraje, a bylo nám sděleno, že je to příliš velké riziko, že se Ministerstvo práce a sociálních věcí obává, jak budou kraje postupovat, zda skutečně nevznikne 14 systémů financování sociálních služeb.
        Tento návrh má ve dvou bodech značné problémy. Ten jeden bod, o tom mluvil nejen pan poslanec Stanjura, ale mnozí, je dán tím, že jde o nenárokovou částku ze státního rozpočtu. To znamená, každoročně paní ministryně nebo pan ministr musí žádat na vládě o jakousi částku na dofinancování sociálních služeb. Nikdo neví, jestli to bude osm miliard, sedm miliard, devět miliard, deset miliard. A teď nastává to největší nebezpečí. Tímto návrhem zákona se totiž zafixovává podíl jednotlivých krajů. Nevím, na základě čeho, protože když se podíváte do té přílohy, tak ty podíly ani nekopírují počty obyvatel krajů. To znamená, je to na základě pravděpodobně nějakého algoritmu, který byl stanoven úředníky Ministerstva práce a sociálních věcí, možná na základě celkového rozsahu aktuálních žádostí krajů. Ale přece není možné nastavit statický model a předpokládat, že žádná změna nebo žádní jiní poskytovatelé v dalších letech nebudou nebo se nebudou měnit. To je podle mne jedno z velkých rizik tohoto návrhu. Jsem z Plzeňského kraje a musím říci, že nejsem vůbec spokojen s tím procentem, protože procento pro Plzeňský kraj je jedno z nejmenších. Takže buď platí to, že v Plzeňském kraji je málo poskytovatelů sociálních služeb, málo klientů, anebo platí, že současné vedení kraje nedokázalo vyjednat lepší podmínky.
        A druhá věc, která mi samozřejmě vadí a která zde také byla již vzpomenuta, je otázka vůbec systému rozhodování o těch dotacích. Byť nějaké dotační řízení můžeme vnímat v tzv. systému přenesené působnosti, tak nepochybně rozhodování o dotacích je v systému samostatné působnosti. Není možné, aby kompetence krajského zastupitelstva tímto zákonem byly předávány na krajské rady. Už tady jedna paní poslankyně vzpomínala školský zákon, ten je ale nastaven úplně jinak. Tam o rozdělování finančních prostředků rozhoduje krajský úřad v přenesené působnosti, nikoliv kraj v samostatné působnosti. To jsou věci, které neslouží, řekněme, pověsti Ministerstva práce a sociálních věcí nebo kvality toho zpracování. A byť platí to, že nebudeme navrhovat zamítnutí tohoto návrhu zákona v prvním čtení, tak naprosto souhlasím s paní poslankyní Chalánkovou, že by bylo nejlépe, aby se odstranila rizika, skutečně prodloužit účinnost nebo odložit účinnost toho manévru převodu financování na kraje do dispozic krajů minimálně o rok, ne-li o více, o dva roky, tak aby všechny ty věci v mezidobí mohly být nějak domluveny, mohly by být dotaženy do nějakého lepšího systému nebo do preciznějšího systému, než je tento návrh zákona.
        Takže nechci dál mluvit o nějakých vyhláškách nebo metodických pokynech. Myslím paní poslankyně Aulická nebo paní zpravodajka mluvila o tom, že kdyby to zůstalo v rovině metodického pokynu, tak by Ministerstvo práce a sociálních věcí muselo přinutit krajské zastupitelstvo, aby s takovým metodickým pokynem souhlasilo, což já si skutečně nedokážu vůbec představit.
        Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)