Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, slovo demokracie v souvislosti s jednacím řádem tady bylo vysloveno už nesčíslněkrát. Demokracie ale má rub a líc a má právo i odpovědnosti. Já se zastavím nejdřív u těch práv.
        Pan předseda Stanjura nám tady sečetl počet přednostních práv, které jsou na straně koalice, a proti tomu postavil počet přednostní práv, které jsou na straně opozice, nebo tzv. opozice. Tento termín je tady často vyslovován. Tam samozřejmě je velký nepoměr v prospěch koalice. Ale kdybychom se podívali nejen na kvalitu vystupování, ale na kvantitu vystupování s přednostními právy, poměr bude zcela obrácený. Padlo tady to, že jsme hodinu projednávali jenom změnu programu poslanecké schůze, ale musíme také připomenout, že se to stalo také proto, že pan poslanec Laudát tady dvacet minut probíral bod, o kterém předpokládal, že nebude schválen, a celý ho tady přednesl a my s právy nulovými jsme se na to koukali jako puci! To se tady stává velice často. Není to první případ, kdy se to stalo.
        Na straně odpovědnosti potom máme desítky zákonů, a to tady také někdo řekl, které budou projednávány někdy na konci funkčního období, jestli vůbec. K tomu směřujeme. Přes léto jsme se tady zabývali přes obstrukce a přestávky poslaneckých klubů služebním zákonem a dosáhli jsme toho, aspoň podle slov všech řečníků, kteří tady byli, že jsme vypracovali kompromis, který se rovná tomu, že to nevyhovuje vůbec ničemu. To je odpovědnost? Pan poslanec Kalousek nám tady často říká, že nám něco bude opakovat dvakrát, třikrát, stokrát, bude-li to potřeba. Ano, nejsou-li nové myšlenky, nastupuje demagogie. Nebudu říkat, co babička říkala o prázdných sudech.
        Myslím si, že jsem tady někdy na začátku Poslanecké sněmovny, a připomněl to pan poslanec Laudát, mluvil o myšlení. Bůh nebo příroda nás stvořili s dvěma konci: na jednom sedíme a druhým myslíme. A bylo by už konečně načase, abychom začali používat k myšlení ten správný konec. Jestliže se sem někdo postaví a není schopen v pěti nebo deseti minutách zformulovat jedinou srozumitelnou myšlenku, pak to vypadá, dámy prominou, jako když se prochází exhibicionista parkem, nakonec otevře ten plášť a všichni vykřiknou: jé, to je malý! (Pobavení.)
        Pokud bychom skutečně k myšlení nepoužívali zdravý konec, pak nastupuje další slovo, které začíná na d, a to je defenestrace. Tady už v minulém poslaneckém období takovou jistou defenestraci udělali, protože změnili řadu poslanců z poslanců na poslance emeritní. Já bych se velmi přimlouval, a vím, že pozměňovací návrhy, které se týkají omezení příspěvků, mají velmi malou naději na úspěch možná v tomto kole, ale pokud budeme postupovat tímto způsobem, tak se dostaneme do té pasti, kterou Poslanecká sněmovna už zažila mnohokrát, a oni nám to ti voliči spočítají! Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)