Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já možná tak trošku zprostředkovaně reaguji na slova, která tady řekl pan kolega Podivínský o tom, jaká jednání probíhala a že to není tak, že se v této věci nejednalo. Z minulých let mám takovou osobní zkušenost, že jsem léta vedl boj s Evropskou komisí, s jedním z jejích orgánů, v oblasti vodárenství. Po osmi letech jsem tento skoro marný boj jako primátor vyhrál a bylo mému městu tehdy dáno za pravdu. Bohužel jsem tento boj vyhrál po osmi letech také proto, že bez ohledu na politickou příslušnost nás v tom nepodpořil ani jeden z tehdejších premiérů České republiky. V sousedním Slovensku, nevím, jestli v tu dobu byl u moci myslím že Robert Fico, říkám to bez ohledu na jeho politickou příslušnost, ve stejné oblasti slovenský premiér bouchl do stolu, řekl, že stanovisko Slovenska je takové a takové - a ejhle, podařilo se mu dosáhnout naprosto jiných podmínek a právní spory, které jsme vedli my léta, které nás stály statisíce korun a hrozily milionovými škodami, Slovensko přesto, že mělo stejné problémy, neřešilo. ***
        Já tím chci říct, že tento zákon je natolik významný, že přesahuje dokonce i resortní úroveň, a že je to zákon, který je zkouškou politického leadershipu. A bohužel je symbolické, že v době, kdy ho začínáme projednávat, tak pan premiér, který by to měl slyšet od této Sněmovny nejvíc, tady v tuto chvíli není.