Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vůbec to není míněno ve zlém, ale necítím se být vyvolán. Spíš jsem po takovém krátkém posouzení případné efektivity mého vystoupení dospěl k názoru, že možná není úplně nutné. Já se tady nemohu tedy dotknout celé šíře, která zvlášť v jednom případě při tom vystoupení tady byla skutečně velice výrazná. Ale pár vět bych si přece jenom dovolil říct.
        V případě Afghánistánu, my jsme se nemuseli podřídit prosím. Je potřeba vnímat členství v té Alianci úplně asi jinak, nebo konečně už normálním zrakem sebevědomého státu, a ne nějaké podřízené příspěvkové organizace. My jsme byli požádáni a bylo na nás, jestli půjdeme, nebo nepůjdeme. V tom Afghánistánu je zhruba 48 participujících zemí. To znamená, podstatně víc, než je členských zemí Aliance. To znamená, že řada zemí vyhodnotila svoji účast v misi jako prospěšnou, nebo dokonce nutnou.
        Dále bych rád řekl, že se netváříme, že se nic nestalo třeba v rezortu obrany. Jenom odmítám takové ty negativistické dramatické scénáře. My máme po dlouhé době konečně možnost rozumně plánovat prostředky. Máme rozpočet na tři roky dopředu, to, co armáda vždycky chtěla. A to, jestli nárůst zhruba 2,5 mld. ročně je ta ideální částka, o tom se dá debatovat. Ale rozhodně to není nějaká kosmetická úprava, protože nehledě na tuto částku budeme schopni vygenerovat i nějaké úspory, resp. stávající peníze efektivně investovat.
        Ale ještě zpátky k tomu malému politiku, řekněme. Tady padají výrazy jako naše bezpečnost nebo jejich bezpečnost. To je úplné nepochopení, myslím si, alianční filozofie, což je kolektivní bezpečnost. Je to prostě interakce vzájemně dobrovolně spolupracujících států, které si vzájemně garantují za jistých podmínek určitou vojenskou podporu a pomoc. To je úplně zásadní prosím. A opakuji, že my tam být nemusíme, my tam být chceme.
        Pak bych si ještě dovolil říct, že zhodnocení rizik v souvislosti s jednotlivými misemi by vydalo na několik knih, a tak jsme si dovolili vás těmi knihami neobtěžovat. Přesto se domnívám, že ty destinace jsou dostatečně dobře známy, dostatečně dobře známy jako rizikové oblasti, rozšiřuje se ještě oblast od Sahelu až po severní Irák. Čili to je určitá novinka. ***
        Náklady na ty mise, podstatně vyšší. Ne, my nečarujeme s čísly, ty náklady, které jsou uvedeny, jsou skutečné náklady a pak samozřejmě musíme také ale když tak mluvit úplně fér a připustit, že jsou nějaké náklady na výcvik vojáků doma. Na nějakou jejich přípravu a udržování v kondici a v tom smyslu je ta mise tou nejlepší přípravou.
        Chtěl bych závěrem poděkovat výboru pro obranu. Diskuse, jak tady bylo řečeno, byla skutečně velmi podrobná. Děkuji za vstřícnost v tom vyhovění stran zkrácení celé procedury a velice mě čistě občansky nyní těší, že vnímám v této Sněmovně poměrně značnou šíři jakéhosi konsensu, co se týká právě této oblasti, protože tam je ten konsensus nutný a prospěšný. Co se týče návrhu na jakousi analýzu právního rámce a návrhu na změnu tohoto právního režimu, jsem velmi pro a také vítám tuto iniciativu. Děkuji.