Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pane místopředsedo, jenom stručně zareaguji na některé výhrady, které tu zazněly směrem k Senátu, protože předpokládám, že předseda vlády bude reagovat na některé další jiné záležitosti, které tady zazněly.
        Za prvé, pan poslanec a předseda Stanjura hovořil, jestli bylo neodkladné, jestli snese test neodkladnosti ustanovení, které v tom zákonném opatření je zapsáno. Já se domnívám, že to je samozřejmě věc polemiky. My jsme tu záležitost diskutovali s právníky, zejména s ústavními právníky, a bylo nám řečeno, že to je do určité míry precedens, který tvoříme, a záleží na nás. Záleží na vládě, na Senátu, v této chvíli na Poslanecké sněmovně, jak se k této záležitosti postaví. Ale je vidět i z rozpravy, která tu probíhá, že to je velmi individuální přístup, protože pan poslanec Stanjura řekl, že my jsme ze zákonného opatření vypreparovali v Senátu věci, které on pokládá za dobré a za potřebné, takže jinak řečeno, ty tam měly zůstat, a věci, které my považujeme za správné a zůstaly tam, on považuje, že neodpovídají tomu testu neodkladnosti. Vidíte v tom, jak je to individuální přístup, a já se domnívám, že toto je potřeba, aby bylo respektováno, že Senát je v této záležitosti suverén a předkládá návrh, se kterým se on ztotožnil.
        Doufám, že nikdo nezpochybňuje to, že při projednávání běžného zákona, který se týkal právě oblasti daňových zákonů a který Senát zamítl, Senát prostě využil svého práva, které má. A my jsme samozřejmě požadovali, aby nám byla předložena taková novela, resp. takové zákonné opatření, které bude reagovat pouze a jen v nezbytném rozsahu na potřebu rekodifikace soukromého práva v oblasti daní a nebude rozšířena o ty věci, které tam byly vládou předtím zapracovány a bylo to v tom běžném daňovém zákoně. Ale sama vláda i naše legislativa nakonec konstatovala, že v tak krátké době není možné vypreparovat pouze to, aby tam zůstaly jenom ty nezbytné věci, protože hrozilo nebezpečí, že tam budou chyby a že by praxe měla s tím velké problémy. Takže z tohoto pohledu souhlasím s paní profesorkou Válkovou, že to zákonné opatření v této oblasti mělo být daleko užší, ale nenašel se legislativec, resp. legislativci, kteří by v tak krátké době byli ochotní jít do rizika, že tím, že se vyndají věci, které se zdají na první pohled, jako že jsou zbytné, že nedojde k chybě, která by znemožnila uplatnění potom souvislosti s účinností nového občanského zákoníku. Takže to si myslím, že je rozhodující.
        A co se týká toho, že tady bylo kritizováno, že jsme vypustili zrychlení odpisů a podobné věci. Víte, v roce, kdy se občanům zdražily léky, kdy se zdražily potraviny, zvýšením DPH na druhé straně umožňovat poměrně úzké skupině občanů například zrychlení odpisů na auta, to asi rozumný člověk nepochopí. A v Senátu takovýto názor nepřevažuje. Prostě Senát měl jiný názor, než měla minulá většina Poslanecké sněmovny.
        Takže tolik jenom k tomu hlavnímu, které tady vlastně zaznívá a které určitě je předmětem oprávněné polemiky, a to je ten test neodkladnosti, ale ten precedent tvoříme všichni dohromady a já si myslím, že Senát udělal v té době, co mohl udělat, a že to odpovídalo i tomu návrhu, který vláda předložila, to znamená, že nebylo možné v krátké době vyndat, vypreparovat všechny věci, které tam byly a určitě jsou nadbytečné, ale není jistota, že by nevznikla nějaká hrubá chyba, která by znemožnila bezproblémové nebo s co nejmenšími problémy užívání občanského zákoníku ve směru daňových zákonů. Děkuji.