Děkuji. Pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já vím, že to, co navrhuje pan ministr Kalousek, v minulosti to tak bylo, že bylo vždycky to správné. Akorát že nám to v té zemi moc nefungovalo a dostali jsme se tam, kam jsme se dostali, že jsme na chvostu skoro ve všem, co se týká ekonomické oblasti.
        Ale to, co přijal Senát a čemu pan bývalý ministr nerozumí, myslím není tak komplikované.
        Za prvé Senát chtěl a nakonec prosadil, aby zůstala dosavadní praxe. Pokud víme, s touto dosavadní praxí nebyly problémy. Vždyť v Senátu zasedají primátoři, starostové, lidi, kteří jsou každý den v kontaktu s lidmi v reálném životě. Jsou to lidi napříč politického spektra. Tento názor prakticky měli všichni zleva doprava, zprava doleva.
        Za druhé. Existuje ta možnost - a to je vylepšení - dohody. Je tam možnost dohody. A jestliže je nebezpečí, jak tvrdil pan bývalý ministr a poslanec Kalousek, že bude problém s ručením, že tedy ten, který nemovitost nabude, bude muset ještě ručit, tak my si myslíme, že to je menší riziko u toho ručení než to, že ten, kdo tu nemovitost nabude za poslední peníze, které má, které za to dá, ještě bude muset platit daň. Daleko jednodušší pro ten stát je, že tu daň bude platit ten, který ty peníze od toho, který nemovitost nabude, dostane. Takhle k tomu přistupovali senátoři, takhle probíhala diskuse v Senátu. A probíhala i od senátorů, jak říkám, z pravého spektra tehdy vládní koalice. Není v tom žádný zlý úmysl, nebyla to žádná schválnost, která by se chtěla dělat Poslanecké sněmovně nebo vládní koalici. Byl to praktický přístup lidí, kteří žijí v reálném světě. Nehledejme v tom žádný zlý úmysl. Nebyl v tom a je to podle mého zcela praktické, protože dosavadní praxe podle zkušeností lidí, kteří v Senátu zasedají, neměla nějaké vážné problémy. Děkuji.