Děkuji, pane předsedo, za slovo. Dovolte, abych se vrátila a požádala o zařazení bodu, který se bude týkat kauzy Denise a Davida Michalákových, českých dětí v Norsku.
        Jak si jistě všichni vzpomenete, celá tato Poslanecká sněmovna sem přinesla celou sérii interpelací v této věci, a to jak na premiéra České republiky, tak na jednotlivé ministry, kteří mají v této věci kompetence, ať se to týká pana ministra pro lidská práva, paní ministryně Válkové, paní ministryně Marksové-Tominové a pana ministra Zaorálka. Opakovaně jsem dostala spoustu odpovědí, jak není možné pro tyto děti a pro tuto matku nic učinit. Všechno jste slyšeli, protože všechny tyto interpelace byly podávány písemně a o všech se hovořilo na půdě této Poslanecké sněmovny. Těmto dětem skutečně nic nepomohlo, ani další aktivity, a případ se posouvá k neblahému konci.
        V září proběhla další schůzka, o které jsem vás již informovala, a to na půdě sociálně-právní ochrany dětí v Norsku, kdy bylo matce již vyhrožováno, že pokud nepřestane s aktivitami na půdě České republiky, tak jí budou děti odebrány do adopce. Termín této adopce se přibližuje, a pokud bude potvrzeno jednání 10. prosince, je možné i tento termín brát jako možné zahájení procesu předání dětí do adopce.
        Považuji tento případ za velmi naléhavý, a proto ještě jednou žádám i celou Poslaneckou sněmovnu, proč tento případ nosím a proč interpeluji jak pana premiéra, tak jednotlivé ministry. Tyto děti žijí trvale se svými rodiči, se svou matkou, momentálně jsou odebrány do pěstounské péče v Norsku. Jsou stále a nadále českými občany. Jak tyto děti, tak matka mají státní občanství České republiky s trvalým pobytem Hodonín. Přesto mám pocit z odpovědí na interpelace, že pokud by se tyto děti objevily nějakým způsobem na území České republiky, tak je Česká republika a české státní orgány s omluvou vrátí zpět do Norska. Upozorňovala jsem vás na to, že toto jsou čeští občané a jsou odebráni do norské pěstounské péče. Doufám, že slyšíte, co říkám. Norské soudy, pokud norský stát neuslyší a nebude si vědom silné intervence České republiky, tak jak to nastalo např. v případě indických dětí, kdy došlo k diplomatické intervenci a děti byly odevzdány rodičům a byly odeslány domů, tak si norský stát bude dál dělat, co uzná za vhodné. S našimi občany (Trvale silný hluk v sále!)
        Sdělím vám, z čeho vycházím. Vycházím z § 56 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.