Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem si vzal faktickou poznámku, abych nebyl eventuálně osočován za to, že jsem upovídaný poslanec.
        Paní kolegyně Černochová tady sdělila, že je třeba se vrátit do toho začátku. My se v tom začátku ale lišíme. Ona myslí na začátku tu katastrofu, která tam vznikala. Já myslím na začátku ten problém přesně v roce 2011, kdy objekt opouští armáda, převádí to na příspěvkovou organizaci, ta uzavírá smlouvu se subjektem, kterému pronajímá tento objekt, a mé přesvědčení je v tom, že v tom okamžiku končí utajování. Utajování toho, že jde o věci, které utajovány býti neměly. Ale kdo je tím viníkem? Je to armáda, nebo je to ta organizace, která tam přijde a používá objekty, které nejsou zkolaudované na zátěž, kterou tam prostě uvádějí, včetně likvidace toho raketového paliva?
        Dámy a pánové, vyhlášení krizového stavu, ten nejvyšší stupeň, úplně nejvyšší stupeň, do toho nejvyššího stupně máme stavy nebezpečí a další záležitosti. Hejtman konzultoval všechny záležitosti s jednotkami integrované záchrany. Při vyhlašování posuzovali všechny podmínky, jestli jsou naplněné. A zjistili, že není třeba vyhlašovat krizový stav. Není třeba vyhlašovat krizový stav. Že účinnost práce jednotek integrované záchrany je taková, že mohou zvládat tuto situaci přesně v podmínkách, ve kterých to je. Nemontujme do toho evakuace a další následné jevy, které souvisejí už přímo se zásahem. Já bych velmi poprosil, abychom neroztahovali ty diskuse do témat, která stejně dnes nevyřešíme.