Děkuji, pane předsedo. Začnu zdánlivě zdálky, ale pouze zdánlivě.
        V antickém Řecku na vrcholu athénské demokracie bylo morální povinností dospělého muže zabývat se věcmi veřejnými, to je politika. Oproti tomu člověk, který se zabýval pouze svými soukromými záležitostmi a nevěnoval se věcem veřejným, byl poněkud pejorativně nazýván idiotes, což by bylo možno celkem neutrálně přeložit jako soukromník. Veškeré rysy takového soukromníka naplňuje pan ministr kultury Herman. On se nevěnuje správě věcí veřejných, kterou má na starosti, a místo toho si řeší ve své soukromé uražené ješitnosti, naplněn zlobou a pomstychtivostí vůči ÚSTR, jehož problematiku opakovaně zatahuje na půdu Sněmovny, ač nám do toho nic není, tyto záležitosti. ÚSTR se neodpovídá Poslanecké sněmovně, ale své radě. Rada ÚSTR se neodpovídá Poslanecké sněmovně, ale Senátu.
        Pan ministr Herman dobře věděl, že Rada Státního fondu kinematografie končí jako celek 4. dubna. Od té chvíle bude fond nefunkční. Přestože na stole měl návrhy na členy fondu od příslušných profesních organizací, tyto návrhy nám zaslal do Sněmovny 22. prosince, ač musel dobře vědět, že rada do 4. dubna zvolena nebude. Příkladem nám budiž Rada fondu kultury. Pan ministr poslal do Sněmovny 25 kandidátů, pak je stáhl, poslal 13, pak to stáhl, poslal opět 25 a my jsme s vypětím všech sil zvolili dva. Dámy a pánové, veškeré ódium za to, že od 4. dubna bude Rada fondu kinematografie nefunkční, padne na naše nebohé hlavy. My jsme ti, kteří jsme nedokázali zvolit příslušnou radu. A obec kinematografická nás rozcupuje na maděru. Já zde prosím za klub TOP 09 a Starostové říkám, že veškerá odpovědnost za tuto situaci padá na hlavu pana ministra Hermana a jeho nečinnost, k čemuž dodávám, že tento návrh podpoříme. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)