Například proto, že na zadávací dokumentaci a koncepci projektu pracoval jeden a tentýž muž, napřed jako expert na straně radnice až do výběrového řízení a posléze jako spoluprovozovatel firmy, která jedinou nabídku předložila a tendr získala.
        Když se v roce 2009 provalily auditem zjištěné finanční machinace - a ponechme stranou, že se tehdy auditoři vůbec nedostali do Dopravního podniku, který rada neuměla donutit, aby vydal své účetnictví pro forenzní audit - řešila to tehdejší rada výměnou odpovědného radního, a stal se zázrak. Novému radnímu Richterovi po jednání, na jehož obsah si pan Richter před vyšetřovací komisí nevzpomněl, se podařilo zázračně ušetřit a projekt zlevnit, protože mu firma Haguess podle jeho slov odpustila asi 170 mil. neproplacených faktur. No neberte to! Ale když jsme se zeptali na to, proč někdo někomu odpustí 170 mil. korun, tak na to už si nevzpomněl. Co vlastně ta firma získala za tento ústupek? Nikdo to nevyšetřil a radní na tuto otázku komisi neodpověděl, nicméně i přesto nadále zůstala firma Haguess a později její nástupce Emoney nezpochybnitelným vlastníkem autorských práv na Opencard, jakkoliv mnozí z politiků, včetně zmíněného exradního, nepokrytě lhali před komisí i veřejností, že tendr na provoz Opencard mohl být nově a jejich zásluhou zcela otevřený, ačkoliv to nebyla a dodnes není pravda.
        Dovolte mi jenom ještě pár závěrů, které vidím jako důležité, co tedy vlastně s tím vším.
        1. Kromě přímých kroků, které vyšetřovací komise trestněprávně navrhla a podnikla, bych se přimlouval za to, aby se závěrečné zprávě dostalo pozornosti od relevantních aktérů exekutivy a justice. Netvrdím, že jde o úplný a přesný text a obraz, ale skrze tuto jednu kauzu je to objektivní a nestranný pohled na náš justiční systém.
        2. Je nepochybné, že současný systém vnitřní kontroly a rotace státních zástupců vyžaduje zásadní úpravu tak, aby nemohlo dojít k podobným lokálním politickým či jiným provazbám státních zástupců. Nebudu zde zdůrazňovat, ve kterých všech pražských a nedostatečně vyšetřených či odložených a nestíhaných případech se jméno příslušné zástupkyně státu Máchové objevilo. I to ukazuje na absenci odpovídajícího dozoru nad dozorujícími a na přílišnou stabilitu, shovívavost a propojení mnohaletých pracovních a zájmových vazeb, ne-li lenost a alibismus. A pokud proto zákon připouští toto, je třeba ten zákon změnit. Asi nelze opustit směr udržení nezávislosti státního zastupitelství na Ministerstvu spravedlnosti, ale z nezávislosti se nesmí stát neodpovědnost a vyproštění z odpovědnosti za mimořádná selhání a nedostatečné kontroly práce a výkonnosti, natož v případě podezření na trestné jednání nebo podezření z jeho zametání pod koberec. Ve vnitřní kontrole státního zastupitelství bych neváhal použít slovo alibismus nebo šlendrián. A vyšetřování ve švýcarské Belinzoně ukazuje, že by tomu asi nebylo poprvé. A to již není případ toho, čím to na mě působilo, tedy Kafkovým Procesem, to je něco mnohem a mnohem horšího.
        Pokud nový zákon nezmění mechanismus personálních výběrů státních zástupců, nezavede jejich rotace a povinnou vnitřní kontrolu s odpovědností nadřízených za selhání nebo manipulace a dlouhodobě neodpovědné či protiprávní jednání podřízených, nehneme se kupředu. A ani se neptejme, kde zůstala spravedlnost a právo.
        3. Není sporu, že v naší justici je ústavně garantovaná rovnost před zákonem spíše iluzí a že v ní zřejmě lze pomocí politického vlivu nebo čehosi jiného dosáhnout nerovnosti a privilegií ve prospěch některých zájmových skupin. A co je mimořádně vážná degradace celého ústavního pořádku a postavení právního státu a zákonnosti v jeho rámci. Zda lze nerovnost občanů před zákonem přímo spojovat s možnou korupcí nebo politickým krytím kriminálního jednání je otázkou, ale na hypotetické úrovni reprezentované touto kauzou tomu leccos nasvědčuje. A naopak lze pozorovat, že jednotlivec, který nebyl opřený o mocné zájmové zázemí a vlivy, pokud chce s protizákonností nebo korupcí bojovat, má jen malou šanci, jakkoli mohl být v právu.
        4. Do jaké míry se tohoto neblahého stavu a trendu dokáže justice zbavit sama, se neodvážím odhadnout, je ovšem nesporné, že velice účinnou protizbraní vůči zkorumpovaným poměrům... (Odmlka kvůli hluku v sále.)