Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh pana poslance Kádnera se týká úpravy nutné obrany v trestním zákoníku. Už jsme tady slyšeli, že současná úprava v § 29 odst. 1 stanoví, že čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. V odstavci druhém se pak dále upřesňuje, že nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Jak můžeme vidět, jedná se o definici poměrně obecnou, která může zahrnovat celou řadu různých situací. V praxi pak můžeme velmi často slyšet o případech, kdy se ta či ona osoba brání proti ozbrojenému lupiči, který se vloupal do jejího obydlí. Pro oběť takového činu je mnohdy velmi obtížné rozpoznat skutečné nebezpečí, které jí hrozí. Pachatelem totiž může být obyčejný zlodějíček, který má v ruce pouze maketu zbraně, či jím naopak může být osoba, která má úmysl osobám v domě ublížit na zdraví či je usmrtit. V takových případech jsem jednoznačně zastáncem toho, aby právo chránilo osoby, vůči kterým trestný čin směřuje, a to co nejširším akceptovatelným způsobem. Na druhé straně pak můžeme argumentovat tím, že judikatura Nejvyššího soudu České republiky zaznamenala v tomto směru určitý vývoj ve prospěch právě obětí trestných činů. V tom světle by se pak doplnění § 29 mohlo zdát nadbytečné.
        Jak je vidět, jedná se o náročnou problematiku, jejíž poznání se neobejde bez odborníků v oblasti práva, a to jak z řad akademiků, tak i soudců. Domnívám se proto, že nelze nyní učinit jednoznačný závěr, zda je sněmovní tisk ku prospěchu věci, nebo ne. Proto navrhuji, abychom mu dali šanci ve druhém čtení při projednávání v příslušném výboru. Tam můžeme celou záležitost prodiskutovat se znalci trestního práva a můžeme rozhodnout o dalším osudu této novely.
        Děkuji za pozornost.