S tím že v roce 2015 skončí daňová podpora čistých biopaliv a dál bude pokračovat jenom ono povinné přimíchávání a už se bude jednat jenom o tu jednu veřejnou podporu, stanovenou povinností přimíchávat.
        Vláda v srpnu 2014 k tomu zaujala jiné stanovisko, skutečně schválila prodloužení daňové podpory čistých biopaliv do roku 2020, což je ovšem něco, co musí být znovu notifikováno a dodnes to notifikováno není, a na základě usnesení o schválení tohoto programu ministr financí zpracoval a předložil, tak jak mu ukládalo usnesení z tohoto programu, novelu zákona o spotřební dani. A to je tisk 418, který teď máme před sebou a který projednáváme. Ovšem aniž mu to ukládal program. Ten mu uložil zpracovat novelu zákona o spotřební dani, ministr financí z pilnosti předložil novely dvě, které máte v tisku 418/0. Novelu zákona o spotřební dani a novelu zákona o ovzduší, o které tady předkladatel pan ministr Jurečka nemluvil.
        Promiňte, prosím, já se napiju.
        Jsou to tedy dvě novely, a protože tady máme několik novel zákona o spotřební dani, měli jsme tu tisk 417/0, budeme tady mít cigarety, dovolte, abych této novele řekl návrh zákona o dvojité veřejné podpoře skupiny Agrofert. Projdeme si jednu tu podporu po druhé. ***
        Ta první veřejná podpora skupině Agrofert, nejenom jí, ale skupině Agrofert dominantně, spočívá v prodloužení té daňové úlevy. Pan ministr Jurečka měl nepochybně pravdu, do této chvíle jsou biopaliva osvobozena od spotřební daně. Návrh počítá s tím, že budou zatížena poměrně marginální spotřební daní ve výši 1,80 koruny na litr. Nicméně samozřejmě takhle malé zatížení spotřební daní z toho produktu dál dělá velmi atraktivní, cenově konkurenceschopný produkt na trhu. A tím, že je zatížen touto minimální spotřební daní, navíc padne pod monitoring celní správy, takže ono je to v podstatě pro povinnou spotřebu a její produkci těchto biopaliv, ono je to v podstatě výhodné.
        Celkový objem této daňové úlevy odhadlo Ministerstvo financí na léta 2015 až 2020 na celkem 9 miliard korun na úkor příjmů veřejných rozpočtů. Z toho zhruba 8,2 miliardy na úkor příjmů státního rozpočtu a zhruba 800 milionů na úkor příjmů Státního fondu dopravní infrastruktury. Je to tedy veřejná podpora z veřejných rozpočtů v objemu 9 miliard. Vznikla celkem žertovná diskuse, vůči komu je tato veřejná podpora adresována. Jestli z toho mají výhodu ti zákazníci, nebo ti výrobci, nebo ti distributoři. Budiž řečeno ryze technicky, že z hlediska nároku vratky na spotřební daň ten nárok vzniká tomu, kdo z daňového skladu uvolňuje palivo do volného daňového oběhu. Podle technologických možností někdo má ten daňový sklad u výrobce, například Unipetrol ho má u rafinérií, Agrofert má své daňové sklady u Preolu Lovosice, u Agrofertu Domažlice a jinde. Každý má ten daňový sklad v podstatě tam, kde mu to vyhovuje, a to právo i ta povinnost vzniká v tom daňovém skladu. Nicméně je zcela lhostejné pro to, komu je adresována ta výhoda, je zcela lhostejné, kde na té lince výrobce-distributor-zákazník je ten daňový sklad a kde vzniká nárok na vratku.
        Daňová úleva je za účelem podpory odbytu. O tom snad nikdo nepochybuje. Podpora odbytu je současně podporou produkce. O tom samozřejmě také nikdo nepochybuje. To je jednoduchá rovnice, o které nepochybují ani děti z mateřské školy. Možná si řada z vás vzpomene na strašidlo, které obcházelo Evropu před sedmi lety jménem šrotovné. Spočívalo v tom, že každý, kdo si koupí nové auto, dostane od státu příspěvek na nákup toho nového auta. Já si kladu za čest, že jsem tenkrát zabránil vstupu této příšernosti na území České republiky. Ale i největší podporovatelé tohoto nástroje si netroufali tvrdit, že ho prosazují proto, aby ti nešťastní chudí zákazníci měli ta levnější autíčka. To si fakt nikdo netroufl říkat. Všichni férově přiznávali, že to je ve prospěch výrobce, ve prospěch producenta, ve prospěch automobilového průmyslu.
        Tedy i v tomto případě, je-li věnováno - běžte telefonovat někam jinam, pane Schwarzi, já vás nepřekřičím - tedy i v tomto případě, je-li věnováno 9 miliard na podporu odbytu biopaliv, je věnováno 9 miliard na podporu produkce biopaliv, na podporu jeho výroby, a vezmeme-li v úvahu, že Agrofert má téměř 60 % na domácím trhu biopaliv a je současně dominantním pěstitelem řepky, pak úvaha, že z těchto 9 miliard je 5 miliard věnováno na podporu výroby Agrofertu, je úvaha spíše zdrženlivá než nadnesená.
        Rád bych vás tedy proto, pane nepřítomný premiére, upozornil, že jakkoli ministr financí férově přiznává, jak vy říkáte, férově přiznává konflikt zájmů v této věci, zásadním způsobem klame o objemu konfliktu zájmů v této věci. Ten opravdu není těch 70 milionů. Ono by 70 milionů možná stačilo za normální situace, ale ono to opravdu není těch 70 milionů. Já nevím, jaké jsou jeho zisky. Já nevidím do vnitřních čísel skupiny Agrofert a vidět ani nechci, ale že z 9 miliard veřejné podpory je 5 miliard věnováno na podporu produkce skupiny Agrofert, o tom prostě nemůže být pochyb.
        Takže to je ta první veřejná podpora. Ta by se snad ještě dala pochopit, kdyby nebyla doprovázena ďábelskou kombinací novely zákona na ochranu ovzduší, která je součástí tohoto návrhu.
        My tady máme novelu zákona o spotřebních daních, ale správně by tam měla být novela zákona o spotřebních daních a novela zákona na ochranu ovzduší. Pikantní na tom je, že za legislativu spotřebních daní je odpovědný ministr financí, číslo legitimace 001, a za novelu zákona - za legislativu ochrany ovzduší je odpovědný ministr životního prostředí, číslo legitimace 002, a předkládá to ministr zemědělství, jeho číslo legitimace v KDU-ČSL nevím. (Pobavení v sále.)
        Tato novela zákona na ochranu ovzduší v § 19 jednak významným způsobem upravuje a reguluje monitoring, sledování biopaliv, ale především naprosto zásadním způsobem omezuje tu možnost, o které jsme tady mluvili, a sice možnost odečítat si tu povinnost povinného míchání díky prodeji čistých biopaliv.
        Před chvílí jsem upozorňoval na to, že v roce 2012 jsme si dávali velký pozor na to, aby se efekt těch dvou podpor nesečetl, aby ten objem byl konstantní. Novela zákona na ochranu ovzduší v § 19 tuto možnost omezuje o 70 %. Protože říká - ať prodáš, distributore, těch čistých, daňově zvýhodněných biopaliv kolik chceš, stejně jsi povinen dát 2 % biolihu do benzinu a 4 % bionafty do nafty, což je 70procentní omezení té možnosti si odečíst, to znamená v mezním případě logicky skokové až 70procentní navýšení spotřeby biopaliv sčítáním, tedy duplicitou oněch dvou podpor. Kdo z toho bude nejvíc profitovat, jsme si řekli před chvílí, když jsme si řekli, kdo je dominantním producentem na trhu biopaliv.
        Tento poměrně nevinný technický paragraf, který ovšem ve svém důsledku dramaticky navyšuje povinnou spotřebu biopaliv v zemi, neunikl bystrému oku pana ministra Jurečky, který v připomínkovém řízení k tomuto návrhu - tady prosím znovu, předkládal ministr financí, který tvrdí "já nic, to Ministerstvo zemědělství", předkládal ministr financí, a připomínkovalo Ministerstvo zemědělství. A Ministerstvo zemědělství uplatnilo v připomínkovém řízení zásadní připomínku do té míry relevantní a kompetentní, že já ji radši přečtu, protože tak dobře, jako to udělal pan ministr Jurečka, já bych to formulovat neuměl. Prosím pěkně, ta připomínka zní - mluvíme o tom § 19. ***
        "Se zaváděním tohoto institutu nelze souhlasit. Zejména za situace, kdy se argumentuje údajným zlepšením kvality ovzduší, neboť stále více vědeckých prací konstatuje, že biopaliva mají na ovzduší negativnější dopad než konvenční paliva. Zejména biopaliva první generace, o která jde, navíc nejsou aktuálně vnímána pozitivně ani ochránci přírody ani samotnou Evropskou unií. Lze připomenout materiál Evropské komise, podle kterého biopalivo z řepky olejné vede, jsou-li zohledněny i vedlejší vlivy výroby, k produkci většího množství emisí skleníkových plynů než fosilní paliva. Hodnocení vedlo k závěru, že biopalivo z řepky olejné, která je zdrojem 80 % biopaliva spotřebovaného v Evropě, nesplní současné požadavky Evropské unie na snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020." V následujících odstavcích je přehledně popsáno, jaký má pěstování řepky olejné negativní vliv na krajinu, na ornou půdu, na mokřadla, na riziko zvyšování povodní.
        A pan ministr Jurečka končí svoji připomínku textem: "Za těchto okolností jsou veškeré návrhy na monitoring biopaliv či návrhy na jejich vyšší užití nebo přísnější sledování mimo stávající a budoucí trendy, a nemá tak smysl revidovat zákony vycházející z původního plánu podpory biopaliv v Evropské unii." Tato připomínka je zásadní. No to by se dalo tesat do kamene! To je prostě pravda.
        Ministr financí předložil návrh, který v kombinaci duplicitních podpor, daňové úlevy čistých biopaliv a povinného přimíchávání prudce zvyšuje povinnou spotřebu, tedy produkci biopaliv. Ministrovi zemědělství se to nelíbí a uplatňuje proti tomu zásadní připomínku. Pak se ta připomínka někam vytratila. Nemá cenu zkoumat jak a kdy a proč. Fakt je, že se to prostě stalo. Fakt také je, že připomínkovým místem je Ministerstvo zemědělství, tzn. představa, že někdo bez vědomí ministra může uplatnit zásadní připomínku nebo bez vědomí ministra zásadní připomínku stáhnout, je představa mimo reálný svět. Samozřejmě, že každý ministr ví, že zásadní připomínku uplatňuje, a každý ministr ví, že ji stahuje a proč. Je to samozřejmě jeho právo.
        Namísto tedy zásadní připomínky, ve které pan ministr Jurečka protestuje proti prudkému navýšení spotřeby, a tedy produkce biopaliv, pan ministr Jurečka začne podporovat tento materiál a jásavým způsobem ho naopak chválí, neboť, jak se v tomto materiálu můžete dočíst, toto zvýšení produkce biopaliv první generace dává obrovskou šanci pro navýšení pracovních míst na venkově, a to až o 14 tis., tím pádem vlastně na to ten státní rozpočet vydělá, růže rozkvetou, nemocní se uzdraví a ptáci začnou zpívat.
        Podle mého názoru je to samozřejmě nesmysl. Ta pole nejsou nafukovací. Pokud se tam nebude pěstovat řepka, tak se tam bude dělat něco jiného. Ale i kdybych se mýlil, kdyby skutečně to navýšení produkce znamenalo navýšení zaměstnanosti o těch 14 tis. - znovu říkám, připadá mi to jako nesmysl, ale dobře, ministerský materiál to tvrdí, můžu se mýlit - no tak je to jenom na těch pět let, protože v roce 2020 to daňové zvýhodnění musí skončit, ten materiál tak, jak ho máte před sebou, to také ukončuje k 31. 12. 2020, a těch fiktivních 14 tis. lidí bude zase bez práce. Ale do té doby bude vydrancována česká krajina, bude poničena zemědělská půda, budou vydrancovány veřejné rozpočty, a to nikoliv ve prospěch veřejného blaha, ale ve prospěch několika agrobaronů, z nichž ten největší je první místopředseda vlády České republiky. (Potlesk zprava.)
        Není vůbec totiž pravda, že k naplnění našich cílů je nezbytné extenzivně zvýšit produkci biopaliv první generace. Ona skutečně existují biopaliva druhé generace, i když i o nich dnes vědecká obec a ekologické organizace pochybují. Ale ty kapacity v Evropě existují, dokonce ne nevýznamná kapacita existuje na území České republiky, tuším v objemu asi 5 tis. tun měsíčně, což vůbec není málo. A vzhledem k tomu, že biopaliva druhé generace mají na emisi skleníkových plynů dvojnásobný efekt než biopaliva první generace, tak pochopitelně jejich zapojením do systému se zvýší účinnost, nikoliv extenzivně, ale intenzivně. Problém je, že materiál, který máte na stole, a program, který vláda schválila, s nimi vůbec nepočítá. Počítá pouze s biopalivy první generace a neumožňuje vůbec biopalivům druhé generace vstup na trh biopaliv v České republice, protože i když ty kapacity existují, mají jednu strašnou nevýhodu - žádná z nich nepatří do skupiny Agrofert, a je tedy pouze konkurencí.
        Shrnuto, podtrženo. Pan továrník Babiš si napsal návrh na prudké zvýšení produkce svých výrobků, na výrazné zvýšení svého obratu, svých zisků, aby ho jako pan ministr financí Babiš provedl připomínkovým řízením i vládou, a nějakým způsobem přemluvil pana ministra Jurečku, ať to tady za něj uvede a předloží. K doplnění této atmosféry možná stojí za to i uvést informaci, že několik distributorů podalo proti této novele k Evropské komisi stížnost pro neférovou duplicitní podporu, protože ta dosavadní duplicita se může odečítat, tzn. ten efekt je jenom jeden. Tak jak teď to předkládá pan ministr Jurečka, tak ty efekty se sčítají, tzn. ta produkce narůstá. Někteří distributoři proti tomu zásadním způsobem protestují a k dokreslení atmosféry se sluší dodat, že nikdo z nich nenašel odvahu se podepsat pod stížnost proti panu továrníkovi, protože se bojí pana ministra. Vítejte u nás v Arménii - a to se omlouvám Arménům, protože si myslím, že tento příběh, tento příběh tohoto skandálního konfliktu zájmů a skandálního předložení legislativy pro svůj soukromý zájem na úkor české krajiny a na úkor veřejných rozpočtů, by dnes nemohl projít ani v Arménii.
        Každé vystoupení si zaslouží citát nějaké autority, který obecně platí pro řadu jiných případů než pro ten, který byl uveden. Dovolte mi, abych to udělal i v tomto případě a obrátil se k autoritě českého ministra zahraničí Zaorálka a citoval jeho větu, kterou tady řekl ve středu: "Nikdo od nás nemůže čekat, že budeme cpát peníze do kapes oligarchům." To je dobrá věta. Ano, já pevně doufám, že to od nás nikdo čekat nemůže, za předpokladu, že ten oligarcha si většinu z nás mezitím nekoupil. A já pevně věřím, že nekoupil a nekoupí.
        Návrh, který projednáváme, v sobě obsahuje obrovská rizika rozpočtová, obrovská rizika pro českou krajinu a mimořádná rizika společenská z hlediska skandálního a bezprecedentního konfliktu zájmů. Proto v obecné rozpravě, do které se hlásím, nemohu udělat nic jiného, než zamítnutí tohoto návrhu, což nebude znamenat skončení povinného přimíchávání. To prosím pěkně bude platit dál. Jenom zamezíme tomu nemravnému pokusu prudkého povinného navýšení odběru Babišových výrobků.
        Děkuji za pozornost. (Výrazný potlesk zprava.) ***