Pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já jsem se vůbec nechystal vystupovat, dokud tady kolega Tejc nezačal číst, protože jsem měl pocit, že jsme si všechno řekli na ústavněprávním výboru. Ale když už jsme do té Sněmovny dorazili a tu debatu tady rozjeli, tak se omlouvám, ale přece jenom k ní něco říci chci.
        Všechno, co tam kolegové píší, v tom zákoně už v reálu je. Problém je ten, že tu a tam některý exekutorský úřad nebo některý exekutor ulítne a udělá něco, co je za hranou. To, co nám tady citoval pan místopředseda Filip, to byly v částech trestné činy, v částech minimálně porušení zákona o soudních exekucích. Čili všechno věci, které by měly být stíhatelné a potrestatelné. ***
        Dneska jsme v situaci, že se na sebe vymlouvá navzájem - dříve za to mohla Exekutorská komora, ta už za to teď nemůže - vymlouvá se na sebe Ministerstvo spravedlnosti a Nejvyšší správní soud, kde Ministerstvo spravedlnosti je kárným žalobcem, Nejvyšší správní soud je tím soudem, u kterého se rozhoduje, a jedni svádějí na druhé, proč nejsou exekutoři nikdy potrestání.
        Já to nechci rozsoudit, věřím, že ministerstvo přijde s nějakým jiným řešením. Ale je to vina státu, to si přiznejme, že není schopen tyto excesy potrestat. Myslím, že je to špatně, protože je potřeba trestat ta překročení, a ne to řešit tak, že chodí jednotliví poslanci a místo toho, abychom tam měli obvyklé vybavení domácnosti, které tam bylo dodneška, začneme psát obvyklé vybavení domácnosti, kterým se myslí zejména: stůl, židle, kuchyňská linka, pračka, lednička, a pak nám dojde, že to asi tak úplně být nemůže, tak se začne psát ještě - no ale pokud jsou v hodnotě, která je obvyklá v té domácnosti. Fakt jsem zvědavý na člověka, který přijde a teď bude se znalostí posuzovat, jestli tato lednička už je, patří v takové domácnosti do obvyklého vybavení, nebo nepatří v takové domácnosti do obvyklého vybavení.
        Totéž, a zase jsem to říkal na půdě výboru, studijní a náboženská literatura zní nesmírně vznešeně, je to taková pěkná ochrana těch, co se chtějí ještě učit. Na druhou stranu ve studijní a náboženské literatuře vzdělaní lidé mají uložené statisíce. Mnohdy i více. A to nemusí být zvláštní sběratelé. To jsou přece věci, které mají vysokou hodnotu. A proč je z toho vyjímat?
        Proto jsme od začátku říkali a proto s kolegou Blažkem říkáme: řešíme problém, který místo toho, aby byl řešen schopností státu potrestat někoho, kdo překračuje meze, tak se píší složitější a složitější kuchařky do zákonů, a budeme se na závěr divit, že se zase najde 150 děr, které v tom zákoně budou, protože čím složitější kuchařka, tím hůře funguje. (Potlesk vpravo.)