Děkuji, pane předsedající. Milé poslankyně, vážení poslanci, kromě toho, že jsem poslanec, jsem i farmářem neboli člověkem fakticky podnikajícím v zemědělství a potravinářství. Zdůrazňuji, že nejsem jakýmkoli způsobem spojen s žádnou firmou ze skupiny Agrofert ani s jinou podnikající firmou zabývající se biopalivy. To zde chci velmi jasně zdůraznit a podtrhnout, aby účelově nenapadlo moje vystoupení někoho zpochybnit. Ani řepku cíleně nepěstuji, a proto věřím, že můj pohled na věc budete brát jako nestranný, čistě a jen pragmatický. Řepku nepěstuji proto, že se zabývám cíleně živočišnou výrobou a výrobou mléčných regionálních potravin, tedy lidově řečeno chovám krávy a mléčný skot.
        Evropská unie před lety stanovila povinné přimíchávání biopaliv do pohonných směsí a my jako členský stát Unie jsme to přijali a v roce 2009 byla tato podpora v našem parlamentu přijata. Objevili se podnikatelé, kteří do tohoto oboru naprosto racionálně zainvestovali své peníze, svůj kapitál, a vytvořila se nová pracovní místa, stejně jako i jinde, především v sousedním Německu. Vznikla poptávka po řepce a zemědělci ji začali trochu více pěstovat. Zdůrazňuji trochu více, protože plocha se zásadně - zdůrazňuji zásadně - nezvýšila. Naprosto přirozený tržní princip a racionální přístup. Navíc je třeba říci pro nezemědělce, že řepka je výborná meziplodina, tedy bylo to i prakticky vítáno jako dobrý způsob střídání plodin, především s obilovinami. Navíc za krmnou pšenici je asi 2 500 korun za metrák a u řepky až 10 000. Za tunu, pardon.
        Chci zde říci hlavní důvod celé této problematiky, která s tím nejvíce souvisí a která de facto celý problém tzv. biopaliv vlastně způsobila. Někomu se to může zdát divné, ale může za to živočišná výroba, tedy přesněji řečeno dramatický pokles živočišné výroby v posledních dvaceti letech. Za to nemůže ani pan ministr Babiš ani pan předseda Kalousek, ale může za to zemědělská politika vlád za posledních dvacet let. Navíc od našeho vstupu do Evropské unie byla záměrně a cíleně doslova likvidována naše živočišná výroba ve prospěch rostlinné v zájmu tzv. starých patnácti zemí EU. Ponechme teď stranou proč. To je na jinou diskusi, ale neméně zajímavou. Zemědělci tedy po schválení tzv. biopaliv uvítali možnosti nového byznysu, který se přímo nabízel a byl částečnou náhradou za neustále se zvyšující a méně rentabilní rostlinnou výrobu s nízkými cenami komodit. Je to podpora především zemědělců, opakuji českých zemědělců rostlinářů, kterým se nevyplácela živočišná výroba, protože její podpora oproti našim sousedům byla naprosto nesrovnatelná a stáda zvířat se doslova likvidovala jako na běžícím pásu. Dnes je to trošku lepší, protože dnešní vláda se snaží tyto nesrovnalosti a nekonkurenceschopnost po předchozích vládách narovnat, i když dle mého způsob a rychlost by mohly být daleko razantnější. To je taková menší výzva pro pana ministra zemědělství. Například to, že zelená nafta byla schválena zase pouze a jen pro rostlinnou výrobu a ne pro živočišnou, bylo chybou. Je to bohužel setrvačnost minulých vlád a mělo by to být velmi rychle napraveno, protože je tím silně potlačena konkurenceschopnost živočišné výroby vůči okolním zemím. Ale zaplať pánbůh za změny.
        Máme tedy ze dne na den tuto podporu zastavit? Samozřejmě že ne, byla by to další rána našim zemědělcům. Musíme pracovat na dlouhodobé strategii v této oblasti, možná postupném snižování míry podpory nebo zvýšení, prostě pracovat na dlouhodobých vizích, které musíme upřednostňovat před krátkodobými politickými i ekonomickými zájmy.
        V naší zemi se přestalo dlouhodobě plánovat. Nemám na mysli teď socialistické plánování, ale strategické plánování ve jménu národních zájmů, podpory průmyslu a hlavně potravinové soběstačnosti. Neustále se pohybujeme v posledních dvaceti letech ode zdi ke zdi. Začněme myslet trochu více dopředu v horizontu rozhodně delším, než je volební období poslanců a vlád. Pojďme v zájmu našich podnikatelů, zaměstnanců a vůbec všech občanů naší země strategicky myslet a plánovat. Jsme malá země, ale plná velmi schopných lidí, kteří však jen hledí s úžasem na úzké partikulární zájmy politiků volených pouze a jen na čtyři roky. A po nás změna o 180 stupňů, často horší než potopa.
        Zkusme to. Proto jsem já osobně šel do politiky. Pojďme se opravdu všichni, vpravo i vlevo politického spektra, zamyslet nad zájmy této země jako celku. Podporujme celé české hospodářství bez ohledu na to, zda se jedná o průmysl, služby či zemědělství. Přitom se dívejme především na to, co dělají okolní země, abychom zajistili konkurenceschopnost - opakuji konkurenceschopnost - a neříkali stále: to nejde, EU to nedovolí. Když za nás do Bruselu budou jezdit borci, co umějí jasně a tvrdě argumentovat, často proti jasným zájmům bývalé patnáctky - dělají to tak všichni, dělejme to i my. Naše konkurence není de facto u nás, ale čeká za hranicemi naší země a těší se na naše chyby. Nedělejme je, a když už je uděláme, poučme se z nich. Řešme je ale komplexně, a ne na osobní bázi.
        Děkuji vám za pozornost.