Pane předsedající, pane premiére, dámy a pánové, jsem přesvědčen, že každá generace je jednou vystavena zkoušce, kde prokáže své oprávnění působit v politice, nebo selhává. Bylo to tak v letech 1938 - 1939, bylo to v roce 1968. A my máme poměrně lehkou zkoušku. Nejsou tady cizí tanky, není tady SS nebo něco takového, pouze invaze, ano, mnoha uprchlíků.
        Dle mého názoru bude pozdější generace nás posuzovat podle toho, jak jsme se zachovali. Jestli se podle nejlepších tradic našeho národa, křesťanských i humanistických, zachováme k uprchlíkům tak, jak se sluší a patří k člověku, který je v nouzi, který bojuje o svůj život, pro sebe a pro své děti a rodiny, a tím se osvědčíme, nebo budeme naslouchat těm, kteří nás straší polopravdami, a to jsou ty nejhorší lži, straší tím, co se s námi bude dít, straší, a k tomu ještě bohužel vyzývají k nenávisti. A nejhorší je, že opravdu štvou. Dříve - ti nejstarší to ještě pamatují - se štvalo proti židům, potom proti těm, kteří byli v odboji proti komunistickému režimu (upozornění na čas), a teď zase štveme proti imigrantům, uprchlíkům k nám.
        Podle toho budeme posuzováni, jak se zachováme. My jsme přesvědčeni, že musíme odporovat lži a odporovat nenávisti, a proto bych se tady rád poděkoval u pana premiéra, pana ministra zahraničí, u pana ministra vnitra, za jejich postoj v posledních dnech a týdnech. Tím opravdu obhájili čest našeho národa. Děkuji mnohokrát. (Potlesk několika poslanců.)***