Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, leží před námi další návrh zákona z dílny těch, které bychom mohli souhrnně označit jako šikanózní. K velkému množství již dosud existujících nástrojů, jak zajistit a stanovit daň, se nově navrhuje zavést tzv. výzvu k prokázání příjmů. Pokud správce daně bude mít pochybnosti, že příjmy poplatníka neodpovídají nárůstu jeho jmění nebo spotřeby, a dojde k závěru, že tento rozdíl činí více jak sedm milionů, vyzve poplatníka, aby vznik a původ svých příjmů prokázal. V opačném případě mu hrozí stanovení daně podle pomůcek a následné penále. Již z těchto jen základních informací je zřejmé, že výzva k prokázání příjmů může pro daňové poplatníky znamenat závažný zásah do jejich činnosti. Na straně druhé ovšem žádná odpovědnost správce daně za využívání tohoto nástroje neexistuje. S trochou nadsázky kdykoliv se správce daně rozhodne, že si podnikatel XY postavil nový dům, ač by si podle správce daně měl koupit spíše menší byt, vyzve jej, aby prokázal, za co si tento dům pořídil. Pokud přitom správce daně žádný nesoulad nezjistí, nestane se vůbec nic. Své výzvy bude podávat vesele dál, ale podnikateli XY už ovšem strávený čas nikdo nenahradí. Strávený čas, který místo otravných žádostí mohl trávit rozvojem svého podnikání.
        K povinnosti podat výzvu k prokázání svých příjmů nemusí přitom správce daně vést jen více či méně důvodné pochybnosti, nýbrž i důvody zcela jiné. Stačí si vzpomenout na případ živnostnice, která přednedávnem ve večerním pořadu České televize nesouhlasila se zavedením elektronické evidence tržeb. Ráno se nestačila ani probudit, a už měla v obchodě kontrolu. Je poněkud smutné vidět, jak rychle dokáže státní aparát působit represivně a jak pomalu při všem, kdy výjimečně občan stát o něco žádá.
        Vážené kolegyně, vážení kolegové, předkládaný návrh zákona představuje jeden z dalších mnoha bičů, které už dnes stát na daňové poplatníky má. Netvařme se přitom, že stát prostředky, jak zajistit férové odvádění danění, nemá. Pouze příkladem stačí zmínit právní úpravu daňových trestných činů a na ně navazující oprávnění vyplývající z trestního řádu, stanovení lhůty pro stanovení daně či mnohé další formy různých oznámení a prohlášení obsažené v daňových předpisech. Z tohoto důvodu je pro mě nepřijatelné, abychom jakkoliv dále rozšiřovali ingerence státu do této oblasti. Spíše bychom se měli zaměřit na to, aby náš daňový systém motivoval občany k řádnému plnění povinností. A to nikoliv formou zbytečných represí.
        Děkuji za pozornost. ***