Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, moje role určitě není dělat premiérovi Bohuslavu Sobotkovi bodyguarda a nějak za každou cenu ho tu chránit, ale proč ne, když se tady říkají nepravdy. Opakované nepravdy a to je ten rok 2002 a 2006. Ano, to byl hospodářský růst, ano, byly tam deficity. Ale proč tam byly deficity? A to je potřeba říci. Protože jsme v té době, sociální demokracie jako dominantní politická strana ve vládě, museli řešit dluhy, které vznikly z takzvaného bankovního socialismu. Vy jste totiž privatizovali, ale na banky jste nějak zapomněli. Banky byly v podstatě vyloupeny a pak těch nějakých 500 až 600 mld. korun každý rok sanoval stát, každý občan České republiky prostřednictvím státního rozpočtu. Proto byly deficity. Takže prosím, kdykoliv budete tento nesmysl opakovat, já na to budu vždycky nějakým tímto způsobem reagovat. (Potlesk poslance Foldyny.) To je jedna věc.
        Ale když už jsem tady, tak využiji času. Myslím, že rozpočet je celkem harmonický. Jestli bych mu něco vyčítal, tak dvě věci. Za prvé formu, způsob vzniku rozpočtu. Mně se prostě nelíbí, páni ministři, že jakoby veřejně se zdá, že musíte chodit na Ministerstvo financí a tam zakleknout na posledním schodu a říct si o nějaké prostředky, kde veřejnost už potom neslyší priority, ale pan ministr financí dal, pan ministr financí nedal, pan ministr financí usoudil a tak dále. Já myslím, že je to koaliční vláda, takže prosím, příště to nedělejte. Vypadá to fakt dost blbě. Buďte trošku v této věci sebevědomější. Vím, že se mi to radí, když ve vládě nejsem, ale nevypadá to dobře ani to nevypovídá o prioritách.