Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové. Já nechci v rámci schvalování programu zneužívat přednostního slova a už vůbec netoužím po tom, abych argumentačně jakkoli soupeřil s paní poslankyní Havlovou. Nicméně padlo tady několik vět na půdě Poslanecké sněmovny, o kterých si myslím, že si prostě zaslouží v té veřejné diskusi svoji odezvu, a já bych ji chtěl říci.
        Paní poslankyně Havlová řekla mimo jiné, že pevně doufá, že v České republice bude mít křesťanství větší práva než islám. Já jsem křtěný, já jsem biřmovaný, já jsem věřící, aniž bych to někomu vnucoval, svoji víru, a jsem předseda klubu politické síly, která se definuje jako křesťanská a konzervativní. Přesto, nebo snad právě proto chci říct, že trváme na tom, že chceme žít ve společnosti, která respektuje Listinu základních práv a svobod, že chceme žít ve společnosti, kde nikdo nesmí mít větší nebo menší práva podle víry a náboženství, které vyznává, že chceme žít ve společnosti, která bude dostatečně silná a akceschopná, aby tvrdě zakročila proti jakémukoli extremismu, jakémukoli fundamentalismu a jakémukoli terorismu páchanému ve jménu jakéhokoli náboženství. To ano, to je důležité a na to se soustřeďme. Ale zredukovat to na větu, že nositel jednoho náboženství musí mít větší práva než nositel jiného náboženství, by bylo popření zásad, ke kterým Ústava povolala tuto Poslaneckou sněmovnu. Já proti tomu protestuji. (Potlesk v části sálu.) ***