Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, řada poslanců tady do dlouhé debaty - a ta debata byla hodně dlouhá, já čekám vlastně už, přihlásil jsem se jako první, ale bohužel v té devadesátsedmičce, takže až teď na mě došla řada - řada poslanců do té dlouhé debaty vnesla osobní pohled. To se mi vždycky líbí. Byli tady kuřáci za nekouření, kuřáci za kouření a já se pokusím do toho vnést také svůj pohled. Například kolegyně Hnyková, vaším prostřednictvím, celoživotní nekuřák, bojuje všemi deseti za nekuřáky.
        Pan zpravodaj řekl, že nemá s kuřáky slitování. No a já jako celoživotní nekuřák říkám, že s nimi slitování mám. Kuřáci jsou totiž nejdisciplinovanější dobrovolní plátci daní. S nadsázkou se dá říci, jsou to dobrodinci národa, tak jak jim říkal Sir Humphry v Jistě, pane ministře.
        Já jsem absolutně celoživotní nekuřák. I tak vládou a poslanci připravovaný návrh na úplný zákaz kouření v restauracích a jiných soukromých místech - tento návrh mi vadí už z principu a mého přesvědčení. Tento návrh jde totiž zcela v duchu současné doby plné zákazů, monitorování života občanů. Zkrátka už nám přituhuje. Zákaz kouření na veřejných místech byl namístě. Jsou totiž taková místa, kterým se já jako nekuřák nevyhnu, abych byl obtěžován kouřem. Tento zákaz ale zasahuje do svobodného nakládání se soukromým vlastnictvím. Je na majiteli restaurace, jestli svůj podnik zařídí jako nekuřácký, kuřácký či s oddělenými prostory a které zákazníky chce svojí službou oslovovat. A je na mně, jestli se rozhodnu do takového podniku jít, nebo ne. Nikdo mě nenutí. Přirozená poptávka v posledních letech přirozeně způsobila, že čím dál víc restaurací či kaváren je nekuřáckých a je tomu tak dobře. Existuje také celá řada aplikací pro chytré telefony, kde se dozvím předem, jestli jde o kuřáckou, polokuřáckou či nekuřáckou restauraci. Zkuste některou z těch aplikací.
        Občas ve vyhrocené debatě na toto téma zaznívá argument, že stát přece také hygienickými normami reguluje fungování byznysu s pohostinstvím. Nicméně rozdíl v tom, jestli jako zákazník nemám příliš dobrou šanci zjistit, já jako zákazník nemám možnost zjistit hygienické podmínky, jaké panují například v kuchyni restaurace. Ale jestli je ten podnik kuřácký, nebo ne, prostě jednoduše vím.
        S podobnými nápady nadmíru regulovat lidské chování se teď bohužel roztrhl pytel. Paní ombudsmanka například nechce, abych si podle svého uvážení mohl vybrat nájemníka bytu v mém vlastnictví, teď zase nedávno nám bude pan ministr Brabec koukat do komínů, čím si topím. A tak salámovou metodou ztrácíme další kousky svobody. Možná se s řadou z vás shodneme na tom, že jít do zakouřené místnosti na celý den, celý večer, já třeba osobně jednou za čtrnáct dojdu v Ústí nad Labem do velmi zakouřené místnosti, je to nejhorší rybářská putyka, nesmím jmenovat, ale je to opravdu to nejzakouřenější co je, já si tam vykouřím těch pět cigaret pasivně, celou noc větrám oblečení, no a vy všichni, co tady jste, nebo většina z vás řekne, že to je svým způsobem blbost. Ale já důrazně varuji - neberme lidem svobodu dělat ve volném čase na svou vlastní zodpovědnost krásné blbosti. V sešněrované společnosti prostě nikdy nebylo dobré a příjemné žít. Děkuji.