Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, před posledními parlamentními volbami jsme slyšeli z ústa mnoha představitelů hnutí ANO 2011 různé výkřiky o tom, že jsou novým subjektem, který naše politická scéna ještě nezažila. Říkali, že nejsou stranou, ale hnutím nespokojených občanů, hnutím, které změní poměry v České republice, přinese dobrou správu věcí veřejných, ušetří veřejné peníze a, konečně, nastolí spravedlivou vládu a řád. Na předvolebních mítincích se občané dozvídali, že hnutí ANO změní politiku, protože nepřináší tradiční střet levicových a pravicových hodnot, ale politiku pro všechny.
        Očekávali jsme ty razantní změny k lepšímu, které mělo nové politické koště přinést. První plody práce vidíme již po dvou letech. Ministr financí Andrej Babiš představil další deficitní rozpočet. Koalice tvořené hnutím ANO padly již v několika městech a v médiích se začalo konečně otevřeně mluvit o tom, kteří že čestní a morální lidé toto hnutí řídí, Prahu nevyjímaje. V říjnu roku 2014 ministr financí Andrej Babiš, bojovník proti pravolevému vnímání světa, řekl, že se nám tu profilují dvě strany. Jedna levicová, Česká strana sociálně demokratická, a jedna pravicová se sociálním cítěním -a to jsme my, tedy hnutí ANO. Ještě předtím ale ministr Babiš stihl představit veřejnosti na panelové diskusi svůj excelentní nápad - elektronickou evidenci tržeb. Tímto krokem dostala pravicová politika se sociálním cítěním nový rozměr.
        Od představitelů pravicové politiky veřejnost očekává minimalizaci státních zásahů, rovnost příležitostí, zdůrazňování odpovědnosti a svobody jednotlivce, důsledné oddělení státu a společnosti včetně liberálního přístupu k trhům. Všechny tyto principy pravicové hnutí ANO porušuje. S malými a středními podnikateli a živnostníky rozhodně žádnou solidaritu neprokazuje. Právě naopak. EET rozšiřuje pravomoc správních orgánů a státu daruje veškeré informace o uskutečněných obchodech. Nová agenda a velké objemy dat si navíc vyžádají stovky nových státních úředníků.
        Pojďme se zamyslet, jaké budou důsledky přijetí elektronické evidence tržeb. Její přijetí učiní z podnikatelů nesvéprávné malé děti a podlomí poslední zbytky důvěry, které malí a střední podnikatelé ke státním institucím chovají. Fízlování státu v kombinaci s neúměrným růstem administrativní zátěže, to je pravé české podnikatelské terno.
        Ptám se vás, pane ministře: Zaplatí někdo živnostníkům nákup pokladen? Uhradí někdo živnostníkům náklady na wifi připojení, na případnou výměnu pokladny nebo na pořízení nového softwaru, až to budou okolnosti vyžadovat? Silně o tom pochybuji. Pochybuji rovněž o výhodnosti celé této taškařice pro stát. Uvedení systému v život má dle propočtů vyjít asi na 10 miliard korun. Kdy se tyto peníze státu vrátí? A vrátí se vůbec? Nebylo by lepší místo evidence tržeb snížit o 10 miliard deficit?
        Výjimečně musím dát za pravdu Jiřímu Rusnokovi, který velmi pregnantně shrnul - cituji: Ohledně evidence tržeb jdeme s obrovskou brokovnicí na relativně malého zajíce, a mohlo se na to jít chytřeji. Chce se dosáhnout toho, aby živnostníci a malí obchodníci přiznávali tržby. Pokud zavedu povinný elektronický systém pro všechny, tak toho dosáhnu. Je otázka, jestli náklady odpovídají dosaženému efektu, který z toho bude. Je to od začátku příliš ambiciózní. Tolik Jiří Rusnok.
        Další paradox jsme z úst Andreje Babiše slyšeli v červenci 2014, kdy nám pan ministr s velkou pompou oznámil, že - cituji: Evidence tržeb je důležitá v boji proti šedé ekonomice a zároveň vytváří férové podmínky pro všechny podnikatele. - Jak může evidence vytvářet rovné podmínky pro všechny podnikatele, když se některých z nich netýká? Vede zákon, který má platit pro někoho a pro jiného ne, k narovnání podnikatelského prostředí? Vytváříme tím férové podmínky pro všechny podnikatele? Rozhodně nevytváříme.
        Podnikatelská sféra si tato rizika uvědomuje a vidět to můžeme i na webových stránkách Finanční správy, kde nalezneme mnoho dotazů k problematice EET. Na stránkách některých restauratérů obávajících se o samotnou jejich podnikatelskou existenci odpovídá Finanční správa velmi zdvořile. Cituji: Pokud opravdu zkrachují, signalizuje to systémový problém, který jako takový musíme řešit, a ne místo toho připouštět porušování zákonů. - Chce vláda říci živnostníkům, že až poté, co jich většina zkrachuje, bude to pro ni signalizovat systémový problém? Neměli bychom systémové problémy řešit ještě před schválením zákona ve třetím čtení? Nebo je to vládě jedno? ***
        Byla zmínka o restauratérech. Mohu uvést jeden konkrétní příklad ze života. Mám kamaráda, který již přes 20 let pracuje v oboru gastronomie. Své zkušenosti posbíral mj. i ve Velké Británii a v Austrálii. Ve srovnání s podnikáním v těchto zemích je už vztah živnostníka a státu v České republice mnohem komplikovanější, složitější a příliš zatížený spoustou byrokracie. Otevření restaurace v Austrálii jemu a jeho australskému švagrovi trvalo se všemi povoleními pouhé dva dny. Než se mu u nás v Pardubicích podařilo otevřít jeho malý bar, trvalo vyřízení všech byrokratických úkonů dva roky. Ve svém baru pracuje šest dní v týdnu, sám bez zaměstnanců. Nikdy od státu nepožadoval žádné státní podpory, dotace ani jiné dávky. Jako živnostník se již deset let jakžtakž drží nad vodou a dělá práci, která ho baví. Jeho pohodový bar, byť není v samotném centru města, si našel stálou klientelu a v téměř rodinné atmosféře se zákazníci cítí spokojeně a rádi se vracejí. Jako každý živnostník podává daňové přiznání jednou ročně, což si myslím, že je dostatečný kontrolní nástroj. V současné době může ze zákona jeho podnikání a provoz baru kontrolovat až osm státních institucí a to si myslím, že je také dost. Již teď je zavalen spoustou faktur, složenek a jiných dokladů. Neustálé sledování nové a nové legislativy, regulí, pravidel a předpisů ho v současné době zatěžuje natolik, že se tím méně věnuje přímému provozování živnosti. A teď by ho čekaly náklady na software, hardware a zprovoznění elektronické evidence tržeb. Jednoduše mi řekl: "Jestli to tam schválíte, začnu přemýšlet o tom, jestli tak velké úsilí k udržení živnosti má ještě smysl." On to samozřejmě řekl poněkud tvrději, ale smysl jsem zachoval.
        Vážené kolegyně, vážení kolegové, stojíme před rozhodnutím mezi svobodným trhem a fízlujícím státem, mezi podporou podnikání a jeho pomalou destrukcí. Má volba bude jasná. Navrhuji proto vrátit zákon do druhého čtení. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)