Tohleto jsou všechno termíny, které se týkají přednemocniční neodkladné péče. A během možná třiceti let záchranka prošla jakýmsi vývojem, vývojem od toho, kdy byla organizovaná tak, že vyjížděl lékař na základě nějakého zařvání z okna, vyběhl z okna ARO a běžel k sanitě, pak to přešlo přes okresní záchranky, některé z nich se delimitovaly na územní střediska záchranné služby - to nebylo špatné, to bylo spravované ministerstvem a bylo to podle mého dobře spravované. Pak se ovšem záchranná služba stala krajskými. V současné době tady máme, představte si, 14 pískovišť, 14 krajských záchranných zdravotnických služeb, které si jedou podle svého zřizovatele, podle svého chlebodárce. Kdo jím je? Kraj. Jedna z nich je tedy městská - pražská. A tyto zdravotnické záchranné služby dělají všechno ne stejně, a přitom my si platíme zdravotní daň a chceme pojištění, pardon, chceme tu péči zdravotní, přednemocniční naprosto stejnou a chceme ji i v hromadné havárii, chceme ji prostě kdekoliv, prostě chceme kvalitní přednemocniční neodkladnou péči. Ale ono je tu těch nejenom 14 originálních záchranných služeb, které toto poskytují, ale ony se nedomluví ani v případě ohledání mrtvého.
        Mám tady přichystané čtyři pozměňovací návrhy. Jeden z nich se týká ohledání mrtvého. Prosím, snad tu není nikdo, kdo by řekl, že záchranná služba je zřizovaná proto, aby ohledávala mrtvé. Jednoho dne, až vy budete mít zdravotní problém nebo vaše dítě nebo vaše rodina, tak co budete chtít? Aby tam ten lékař byl co nejdřív. Čas hraje velkou roli. Čas prostě do čtyř až šesti minut, pokud nejste, umíráte nebo máte klinickou smrt a jdete biologickou. Čas hraje velkou roli. Jenomže když záchranné služby a lékaři jsou posíláni na ohledání mrtvých dvacet třicet minut daleko od svého výjezdového stanoviště, tak se k vám ta záchranka asi nedostane dobře. A pozor, kraje to řeší každý jinak. Tu máme koronera. Nikdo neví, co to je. Je to jakýsi človíček, který za úplatu, za prachy kraje vyjíždí někam a tam provede konstatování i ohledání mrtvého. Pak tu máme někde, v nemocnici, odjíždí, dokonce lékař vyjede nějakým sanitním vozidlem, nebo bůhví jakým, na místo, provede ohledání. Pak je tu samozřejmě i posádka záchranné služby, rychlá lékařská - tam jde i lékař, a ten to provádí taky, nebo Rendez-Vous auto. No prostě to je špatně.
        A já, pane kolego Němečku, mně se dostal teď poslední dobou dopis, nebo toto téma je zvedlé, je to zvedlé Českou lékařskou komorou, je to téma zvedlé záchranáři, lékaři, ne samozřejmě v těch vedoucích funkcích, ti budou proti, ale dostal se mi dopis, že všechno je bezva, že to všechno klape, že to je super, že to tak necháme, protože prostě nic lepšího není. No lepší je. Lepší je tak jako hasiči i policajti, aby byli jednotní, aby to nepodléhalo krajům, aby to byl stejný metr pro všechny, ať jsem v Aši, nebo v Olomouci.
        A proto chci závěrem říct, že jsem předložil pozměňovací návrhy, které v podrobné rozpravě načtu. Mimo jiné se týká právě ohledání těla zemřelého v době, kdy k tomu nemůže přijet praktik nebo bůhvíkdo, tak to prostě nepatří záchrance. Doufám, že tu není nikdo, kdo by se mnou polemizoval. Nepatří záchranné službě ohledávání těla zemřelých, patří zachraňování. (S důrazem.)
        Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk poslanců hnutí ANO.)