Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, já bych se tady zastavil u několika bodů, které byly zmíněny mými předřečníky.
        První, bylo tady zmíněno, že s prostředky veřejnými, ať už jsou státní, nebo evropské, by se mělo nakládat hospodárně. Já mám před sebou výroční zprávu NKÚ za rok 2015 a přečtu jenom dvě věty z hodnocení, které se týká prostředků vynakládaných na vědu, výzkum a inovace: "Skutečný přínos projektů pro výzkum, vývoj a inovace Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy jako řídicí orgán nesledovalo. V kontextu zjištěných skutečností je zapotřebí, aby poskytovatelé dotací vytvořili náležité podmínky pro zásadní změnu hodnocení a financování projektů směřovaných do oblasti vzdělávání, vědy a výzkumu, a to s důrazem na jejich reálný přínos k rozvoji České republiky." To je zpráva NKÚ, a musíme se tedy bavit o tom, do jaké míry předkládaný zákon v tom znění, ve kterém byl předložen, k tomu přispívá.
        Bylo už tady řečeno, že je to jenom harmonizace s předpisy Evropské unie, poněkud zpožděná. Ale rozhodně v tom znění, v jakém byl zákon předložen, nemění toto základní konstatování, které nakonec konstatoval i Nejvyšší kontrolní úřad.
        Třetí věc, která tady byla zmíněna, je otázka shody s odbornou veřejností. Pozměňovací návrhy, které předložilo několik poslanců a mezi nimi já, právě toho kontextu, po několikaměsíční práci s institucemi, jako je Akademie věd, Rada vysokých škol, Svaz průmyslu a dopravy, došlo k jednoznačné shodě nad těmito pozměňovacími návrhy. I nad těmi částmi toho pozměňovacího návrhu, ke kterému úřad pana místopředsedy Bělobrádka vyjádřil nesouhlas.
        Ten pozměňovací návrh se opírá o tři důležité věci. První: mění způsob financování. Byla tady zmíněna studie proveditelnosti a my se jako předkladatelé domníváme, že je lépe zaplatit studii proveditelnosti, která dokáže, že ten projekt není k ničemu, než spustit ten projekt, a pak ho nedokážeme, tak jak to je tady zvykem, zastavit. Jsou tam vytvořeny nové nástroje pro spolupráci mezi komercí a penězi, tedy státními, veřejnými penězi a nebo penězi Evropské unie.
        Podotýkám, že tento návrh je zákon o vědě, výzkumu a inovacích. To znamená, že postupy, které nebyly ověřeny, tam prostě jsou. O tom ty inovace jsou. Dokud to nezkusíme, dokud tuhle šanci nedáme, a komerce a Svaz průmyslu a dopravy po tom volá, tak se prostě nic nedozvíme. Takže bych si dovolil protestovat proti tomu, že to nebylo projednáno s širokou veřejností.
        To, co však nebylo projednáno s širokou veřejností, resp. nedospělo k žádnému závěru, je nový záměr zákona o zřízení nového ministerstva. Ten je v současném znění opřen jenom o dvě agentury, Grantovou a Technologickou, které vlastně podřizuje služebnímu zákonu, a tím do jisté míry paralyzuje jejich činnost. Víme, jak služební zákon vypadá. Žádné shody mezi odbornou veřejností, mezi komercí, tedy Svazem průmyslu například, mezi Akademií a vysokými školami dosaženo nebylo. A ta cesta bude velmi dlouhá. Neříkám, že vytvoření nového ministerstva, které by sjednotilo pravidla a zejména i změnilo pravidla na hodnocení těch projektů, není dobrá věc. Je potřeba o tom diskutovat. Ta diskuse bude dlouhá. Jenom nad tím pozměňovacím návrhem, který nepřináší úplně zásadní změnu v tom hodnocení, ta diskuse trvala několik měsíců.
        Je naprosto nereálné, aby Poslanecká sněmovna v tomto období přijala zákon, který by centralizoval prostředky, které jsou věnovány na vědu, výzkum a inovace. Myslím, že všichni jsme si toho vědomi. Na druhou stranu, už jenom když se vrátím zpátky k hodnocení Nejvyššího kontrolního úřadu, je potřeba něco udělat. Ten zákon nebo ty pozměňovací návrhy, které jsou tam navrženy skupinou poslanců, jednoznačně směřují k tomuto cíli. Pokud by nebyly přijaty, tak potom ten zákon, a to souhlasím s hodnocením pana poslance Miholy, je v podstatě zbytečný.
        Děkuji za pozornost.