Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážený pane senátore, snažil jsem se více jak rok o to, aby se dostalo na Elišku Přemyslovnu, aby měla významný den, a dneska je to poslední možnost, jak toho dosáhnout.
        Máme tady pozměňovací návrh, který přišel ze Senátu, s kterým se absolutně ztotožňuji. Už v původním znění totiž mělo jít o Den Elišky Přemyslovny a Karla IV., tedy den matky a syna, den ženy a oddaného potomka, který splnil po smrti své matky její sen, aby Království české nezaniklo, a naopak stalo se tak historicky významným. A to se taky stalo.
        Tento můj návrh si osvojil senátní výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a jednohlasně jej podpořil a předložil plénu Senátu, kde 46 z 59 přítomných senátorů hlasovalo pro Elišku. Tento návrh v obráceném znění prošel také dvakrát sněmovním garančním výborem pro vědu, vzdělání, mládež, kulturu a tělovýchovu, nicméně ve třetím čtení Sněmovnou Eliška nakonec z názvu byla vyčleněna.
        Možná se vám některým může nyní zdát Den Karla IV. a Elišky Přemyslovny jako banální změna, ale není tomu tak. Pokusím se vám stručně vysvětlit proč, s vědomím, že v tomto krátkém projevu nemohu předložit všechny její zásluhy o českou státnost.
        Byla to právě Eliška Přemyslovna, výjimečná žena a první Češka jako česká královna, která svého syna Karla osudově ovlivnila svým vzorem. Eliška stála v naprostém popředí takřka veškeré synovy motivace, a to jak pro výběr Čech jakožto klíčového území království, tak i pro výběr kultury, k níž se hlásil. Byla to Eliška Přemyslovna, která pěstovala přemyslovskou historii a tradici Českého království zděděnou po svém dědovi Přemyslu II. Otakarovi. Karel IV. byl Čechem, ale po kom? Samozřejmě že po Elišce. To Eliška byla po celý život královou hlavní inspirací nejen pro výstavbu skvostné Prahy, ale pravděpodobně také pro výstavbu katedrály svatého Víta a pro realizaci dalších architektonických skvostů, které jsou nosným pilířem hrdé české státnosti. Toto svědectví pro nás zaznamenali soudobí kronikáři, jako byli autor Kroniky zbraslavské Petr Žitavský, kronikář Karla IV. Jan Marignola, kronikář Beneš Krabice z Weitmile, autor Kroniky české Václav Hájek z Libočan či texty Přibíka Pulkavy z Radenína.
        Ovšem stalo se to, že František Palacký, náš přední historik, na tyto autory nedbal a Elišku popsal jinak než její současníci. Dnes se tento názor podstatně změnil a spousta autorů, kteří psali poslední roky o Elišce Přemyslovně, tento názor Františka Palackého předělali. Jedná se o Kláru Benešovskou, Boženu Kopičkovou, Zuzanu Všetečkovou, Petra Kubína, Jiřího Spěváčka, Jaroslavu Černou a další.
        Velmi vás proto prosím, pokusme se opravit chybu, jež se myslím stala ve Sněmovně nepochopením, a vraťme čas této novely k původnímu záměru tím, že podpoříme senátní návrh. Náš národ v této uspěchané době potřebuje vzory. A právě takovým vzorem byla a je česká a polská královna Eliška, poslední z rodu Přemyslovců. Nesla v srdci a krvi odkaz svých vladařů, svého děda krále Přemysla II. Otakara, svého otce krále Václava II. a nikdy se nezpronevěřila jejich velkým cílům. Dost možná by se bez jejího vzoru, kterým Karla hluboce ovlivnila, vyvíjela i naše historie naprosto jinak, v neprospěch českého národa. Eliška svým sňatkem a svými činy dokázala více než ostatní vladaři mečem a bojem. Přála si službu Bohu, musela se ale obětovat své zemi a českému lidu. Poděkujme jí proto za to. Dlužíme jí to. Jak? Změňme název významného dne na Den Karla IV. a Elišky Přemyslovny tak, jak navrhuje Senát. V českém kalendáři nemá žádná žena významný den. Tímto bychom mohli splatit dluh našim ženám.
        Děkuji vám za pozornost a prosím o podpoření senátního návrhu.