Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, v tento pozdní podvečer si dovolím přesto udělat takový malý kvazihistorický exkurz.
        Když jsem přišla do pozice ministryně spravedlnosti a byla jsem konfrontována s opakovanými návrhy na rozšíření výčtu trestných činů, za které mohla být trestně stíhána právnická osoba, tak jsem po poradě, jak zde už zaznělo od mé kolegyně paní poslankyně Benešové, se špičkovými odborníky v oblasti trestního práva - a sama také v této oblasti dlouho působím, byť jsem nebyla, to bych také ráda vytkla před závorku, stoupenkyní přijetí tehdy zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, protože jsem spíš taková tradicionalistka - tak jsem po poradě s těmi špičkovými odborníky, s profesorem Šámalem, předsedou trestněprávního kolegia dr. Púrym a dalšími, došla k závěru, že než neustále novelizovat opakovaně, bude lepší jít po vzoru zahraničních právních úprav tím směrem, že právnické osoby vystavíme riziku trestního postihu, pokud se budou chovat způsobem, který zakazuje trestní zákoník, za veškerá jednání, s výjimkou těch, která budou vypočteny, protože jsme předpokládali, že ten výčet se nebude tak často měnit jako v tom opačném partu. To se skutečně stalo. Já jsem potom v pozici ministryně spravedlnosti skončila, ne z tohoto důvodu, a sledovala jsem už v rámci ústavněprávního výboru dále debatu nad tímto zákonem.
        Ještě na ministerstvu jsem čelila silné kritice, že kriminalizujeme nepřiměřeně firmy a právnické osoby, které v České republice budou tedy vystaveny fakticky nebezpečí, že téměř za jakýkoli trestný čin, pokud to není vyloučeno, jako např. soulož mezi příbuznými, válečné trestné činy atd., které jsou v tom § 7 vypočteny, budou moci být trestně stíhány. Dlouho jsme čekali, několik měsíců, a po opakovaných urgencích jsme z Ministerstva spravedlnosti návrh dostali a i v rámci ústavněprávního výboru jsme se zabývali právě touto otázkou, zda nedochází k přílišné kriminalizaci nebo možnosti kriminalizace a zda to není v rozporu se starou zásadou, která říká, že trestní právo by vždycky mělo být tím nejzazším prostředkem, ultima ratio, když už selhala ostatní právní odvětví, např. finanční právo, postih prostřednictvím vysokých pokut udělovaných finančním úřadem atd. A došli jsme k závěru, že ten stav, který na jedné straně bude čelit riziku neustálých novelizací, takže tam necháme tedy tu možnost postihnout právnickou osobu za trestné činy ve výrazně širším rozsahu, než tomu bylo před tou novelizací nebo než je tomu dosud, ale na druhé straně současně tam dáme pojistku, v rámci které můžeme ospravedlnit takové chování, pokud ta právnická osoba prokáže, že při vynaložení veškerého úsilí, které od ní lze spravedlivě požadovat, učinila vše pro to, aby k tomu trestnému činu nedošlo. A to jsme diskutovali skutečně ne jednou.
        Já jsem přesvědčena, že to současné znění, které - a to řeknu asi za paní poslankyni Benešovou vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, to se přece stane, že se člověk přeřekne, mně se to také stává - čili sněmovní verze v té podobě, v jaké byla předložena, myslím, že snoubí oba dva ty prvky. Na jedné straně proč šetřit právnickou osobu, když u některých trestných činů i zvlášť závažných zločinů se může dopustit, na druhé straně dejme jí férovou možnost, ať nám prokáže, že udělala všechno právě v rámci svého specifického charakteru právnické osoby, aby k trestnému činu nedošlo, a pak ji nekriminalizujme.
        Takže já se velmi přimlouvám za to, abychom přijali verzi, kterou poslala Poslanecká sněmovna Senátu, a abychom nešli tou cestou, kterou tady prosazuje Vrchní státní zastupitelství, Unie státních zástupců - já se jim nedivím, ony si ulehčí práci -, a která je vlastně vedena snahou zřídit si různé specializované odbory na vyšetřování a stíhání závažné hospodářské trestné činnosti, aniž by byly pod kontrolou, viz současný návrh zákona o státním zastupitelství. To je jedna linie. Takže já bych velmi apelovala na to, abychom jednomu právnickému lobby nedali zelenou, abychom se na to podívali skutečně střízlivě chladnýma očima a vyvážili tu spravedlnost, když na jedné straně tedy vystavujeme riziku postihu téměř za všechny trestné činy právnickou osobu a na druhé straně jí dáváme možnost, aby přesvědčivě doložila, že opravdu udělala všechno pro to, aby k tomu trestnému činu nedošlo, a pokud k tomu došlo, tak je to odpovědnost fyzické osoby, toho konkrétního jedince, který selhal. Myslím si, že toto řešení by bylo spravedlivé, a proto se za něj přimlouvám.
        Pokud jde o ten pozměňovací návrh účast na sebevraždě, který by tam samozřejmě mohl být, já s panem senátorem Antlem souhlasím, nicméně právě v souladu s principem ekonomie trestní represe si myslím, že to není zas taková záležitost, kvůli které bychom se měli vzdát toho mnohem podstatnějšího, o čem jsem hovořila v první části svého vystoupení.
        Děkuji za pozornost.