Děkuji, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená paní ministryně, členové vlády, Poslanecká sněmovna zahajuje projednávání sněmovního tisku 841, vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, školský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Součástí tohoto tisku jsou i podzákonné normy. Jeho zdůvodnění přednesla vyčerpávajícím způsobem ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, proto se omezím jen na krátké shrnutí. Chtěl bych jenom ještě pro úplnost dodat, že poslancům tento tisk byl doručen 17. června v 11.21.
        Definice problému. Současný systém normativního financování škol a školských zařízení ze státního rozpočtu kodifikovaný ve školském zákoně je založen na principu financování prostřednictvím tří normativů. Republikové normativy stanoví ministerstvo jako výši výdajů připadajících na vzdělávání a školské služby na jedno dítě, žáka nebo studenta příslušné věkové kategorie v oblasti předškolního vzdělávání, základního vzdělávání, středního a vyššího odborného vzdělávání na kalendářní rok. Jde to v tzv. kohortách. Tyto republikové normativy slouží pouze k transferu prostředků státního rozpočtu z rozpočtu ministerstva do rozpočtu krajů. Krajské normativy pak rozpočítá krajský úřad jako výši výdajů připadajících na jednotku výkonu na kalendářní rok. Tyto krajské normativy slouží k transferu prostředků státního rozpočtu z rozpočtu kraje do rozpočtu jednotlivých škol a školských zařízení zřizovaných krajem, obcí nebo svazkem obcí. Zvláštní pak jsou normativy pro soukromé a církevní školství, které stanoví ministerstvo a slouží pro poskytování dotací jednotlivým soukromým a církevním školám a školským zařízením.
        Současný systém financování škol a školských zařízení zřizovaných kraji, obcemi a svazky obcí, dále také regionální školství územních samosprávních celků, ze státního rozpočtu se vyznačuje řadou problémů, jejichž důsledkem je nerovné postavení jednotlivých srovnatelných příjemců v rámci České republiky. Jako základní problémy bych pojmenoval nepředvídatelnost financování, rozdíly v platech v jednotlivých krajích zejména v oblasti nenárokových složek, a problémy především v odborném učňovském školství zvláště při odchodu žáků ze systému.
        Dovolím si jenom krátce shrnout nedostatky současného systému.
        Při normativním rozpisu prostředků státního rozpočtu do rozpočtu jednotlivých krajů nemůže Ministerstvo školství zohlednit důležitá specifika regionálního školství v jednotlivých oblastech, která významně ovlivňují skutečnou potřebu finančních prostředků v kraji, jako např. rozdílná velikostní struktura mateřských a základních škol, rozdílná oborová struktura středního a vyššího odborného školství, rozdílný procentní rozdíl ze školní populace zapojený do vzdělávání v zájmové umělecké škole nebo rozdílná finanční náročnost podpůrných opatření pro žáky ze speciálními vzdělávacími potřebami a další. Při normativním rozpisu prostředků státního rozpočtu z rozpočtu krajů do rozpočtu jednotlivých škol a školských zařízení vznikají velké rozdíly ve výši krajských normativů, tj. rozdíly ve výši státní finanční podpory na vzdělávání žáků ve stejném oboru vzdělávání mezi jednotlivými kraji. Výše normativů navíc není dlouhodobě předvídatelná nejen ze strany škol jako příjemců finančních prostředků, ale ani ze strany ministerstva.
        Systém nezohledňuje skutečný rozsah vzdělávání poskytovaného žákům konkrétní školou. Škola, která danému počtu žáků poskytne nižší objem pedagogické práce, než je objem předpokládaných normativů, je pak systémem zvýhodněna a naopak škola, která by v zájmu kvality vzdělávání chtěla objem pedagogické práce zvýšit, je systémem výrazně limitována.
        Systém nezohledňuje rozdílnou úroveň nárokových složek platů pedagogů v konkrétních školách, tarifní platové stupně podle délky vykonávané praxe, specializační příplatky a do budoucna pak např. nároky vyplývající z kariérního systému učitelů. Zde bych jenom z praktického. Škola, která má vyšší věkovou strukturu, je podstatně více znevýhodněna než ta, která má mladší věkovou strukturu. Takže samozřejmě prozíravý ředitel se snaží v rámci možností mít vyvážený učitelský sbor, ale samozřejmě učitelské sbory nám stárnou a samozřejmě tam, kde učitelé učí dlouhodobě a mají vyšší praxi, tak samozřejmě škola má pak vyšší potřebu finančních prostředků. ***
        V oblasti financování nepedagogické práce systém bez zřetelného důvodu zvýhodní školu s vyšší naplněností tříd oproti stejně organizované škole s naplněností tříd nižší. Přitom potřeby nepedagogické práce jsou srovnatelné.
        V oblasti středního vzdělávání s maturitní zkouškou systém v řadě případů negativně působí na kvalitu i na ekonomickou efektivnost vzdělávání školy v zájmu získání žáků, a tím pádem prostředků ze státního rozpočtu, snižují se nároky na kvalitu na vstupu do vzdělávání a i žáky s velmi malou pravděpodobností úspěšnosti na výstupu drží ve vzdělávání co nejdéle. To je ten problém, že bereme všechno, co se nám hlásí, zvláště u středního školství, abychom měli naplněné třídy.
        Hlavní parametry navrhované změny financování regionálního školství pro školství a školní družiny bude normativní financování ze státního rozpočtu přeneseno na centrální úroveň, tj. na úroveň Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. V mateřských, základních a středních školách bude normativní financování nepedagogické práce na žáka nahrazeno normálním financováním na školu, na odloučené pracoviště a na třídu, což mnohem objektivněji vyjadřuje reálnou potřebu zajištění obslužných činností škol. Naprosto zásadní změnu v navrhovaném řešení představuje zavedení zcela odlišného systému financování pedagogické práce v mateřských, základních a středních školách, konzervatořích a ve školních družinách. Jenom pro vaši zajímavost, dneska většina vychovatelů ve školní družině, mnohde i v mateřských školách, mají pedagogičtí pracovníci krácené úvazky.
        Pro obory vzdělávání v těchto druzích škol až po školní družinu bude závazným právním předpisem stanoven maximální rozsah vzdělávání, nebo naopak maximální rozsah přímé pedagogické činnosti hrazený ze státního rozpočtu. Škole a školní družině bude poskytnut objem finančních prostředků na skutečný počet jejich pedagogů, pokud hodinové vyjádření jejich úvazku, tj. přímé pedagogické činnosti, nepřekročí stanovený maximální rozsah. Objem poskytnutých prostředků bude přitom respektovat reálné zařazení pedagogů školy a školní družiny do platových tříd a stupňů a normativně stanovenou úroveň ostatních nárokových a nenárokových složek platu.
        Stávající systém financování regionálního školství prostřednictvím republikových a krajských normativů zůstane zachován pouze pro financování vzdělávání a školských služeb poskytovaných školskými zařízeními, s výjimkou školních družin. Dojde však ke změně struktury republikových normativů a k regulaci výše krajských normativů bude moci MŠMT stanovit personální standardy pro zajištění činnosti školských zařízení. Stávající systém financování prostřednictvím normativů na žáka zůstane zachován pro financování soukromých a církevních škol.
        Dnes dopoledne ještě proběhl kulatý stůl na téma financování regionálního školství. Přítomné profesní organizace vnímají připravenou novelu zákona jako velmi zdařilou, ale zároveň upozornily na nutnost dostatku finančních prostředků. Přesto si však dovolím podat v podrobné rozpravě návrh na prodloužení lhůty pro projednání návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 561/2004 Sb., dále školský zákon, ve výborech, a to na 90 dnů. Předkládaný návrh zákona představuje poměrně zásadní zásah do normativního financování regionálního školství. I když návrh zákona nemíří na všechny školy a školská zařízení, nicméně se dotkne početně největšího množství z těchto zařízení. Nejzásadnější změny se totiž dotýkají mateřských škol, základních škol, středních škol, konzervatoří, vyšších odborných škol, základních uměleckých škol a školních družin zřizovaných územními samosprávnými celky nebo svazky obcí. Vzhledem k této skutečnosti, že návrh zákona s sebou přináší změny, které budou výrazně dopadat na celou řadu škol a školských zařízení, je třeba se návrhu zákona věnovat důsledně. Jednacím řádem stanovená 60denní lhůta pro projednání vládního návrhu zákona ve výborech se v tomto případě jeví jako nedostatečná.
        Navrhuji tedy v souladu s § 91 odst. 3 zákona číslo 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, projednat návrh zákona ve výborech ve lhůtě o 30 delší, tedy ve lhůtě 90 dnů. Jenom upozorňuji, že k takovému prodloužení lhůty je třeba souhlasu předkladatele. Děkuji.