Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, my už se tady druhou hodinu bavíme o tom a přesvědčujeme se, že ten zákon buď je potřeba, anebo že je zbytečný. Já jsem tady uváděl důvody, pro které se domnívám, že je zbytečný, vyplývající tedy z té skutečnosti, že zde byl a je zde onen citovaný nález Ústavního soudu. To znamená, tady se nestalo nic špatně. Tady Ústavní soud pouze řekl, že homosexuální páry mají mít přesně tolik práv a povinností, kolik mají všichni ostatní. A já jsem překvapen, že tedy slyším, že by se zde měl přijímat nějaký zvláštní zákon, který by se měl připravovat jako snad vládní návrh novely. Takže bych rád slyšel důvody, právní důvody, které by měly odstraňovat jakousi nějakou asi případnou diskriminaci. Protože v tuhle chvíli jsem přesvědčen, že tady žádná diskriminace homosexuálních párů v tuto chvíli není. A pak taky jsem tedy zvědavý na diskusi, jak budete argumentovat ve vztahu k dětem, že vlastně některé děti jsou vhodné pro to, aby je adoptovaly homosexuální páry, to jsou ty, které mají jednoho biologického rodiče, a pak jsou tedy děti ostatní, které si adoptovat nemůžou ty homosexuální páry.
        Tak se chci zeptat, co je legitimním důvodem téhle distinkce, protože jsem přesvědčen, že za stávající obecné úpravy občanského zákoníku po judikátu Ústavního soudu mají homosexuální páry práv právě mnohem víc. Mimo jiné i proto, že mohou adoptovat všechny ty děti. Tak jako kdokoli jiný. Ne jenom ty, u nichž je jeden z partnerů biologickým rodičem. Díky.