Děkuji za slovo. Dobrý den všem. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, ta aféra, pseudoaféra, která je teď živená, je jenom výsledkem tisíckrát opakované dezinformace. Já bych začal vyjádřením města Varnsdorf, které se vyjádřilo ke kampani za moje odstoupení. Já bych ho tady přečetl.
        Rádi bychom se jako představitelé města Varnsdorf vyjádřili k umělé mediální bouři rozpoutané kolem jedné věty Andreje Babiše, kterou měl pronést ve Varnsdorfu. Pan Babiš nečinil žádné vystoupení pro novináře, pouze při vyhrocené debatě s občany citoval svého známého a trochu neobratně se vyjádřil o táboře v Letech jako o pracovním táboře. Komentáře některých novinářů, politiků vůbec nekorespondují se situací, při níž byla věta řečena. Je to zcela tendenční politická hra. Fotograf Ludvík Hradílek ze serveru Aktuálně, patřící panu Bakalovi, kvůli jehož popiskům pod fotografiemi se celá kauza rozjela, zde uvádí i jiné hlouposti, které poškozují zase město Varnsdorf. Například u fotky k otevírání hřiště je popisek "Dnes ukazují panu ministrovi, jak dovedou utrácet dotace". Město však výstavbu hřiště financovalo výhradně ze svých prostředků. Fotograf není schopen se ani řádně informovat, ani sestavit delší text, jak jsme zjistili. Zkratkovitými hloupými popisky se snažil ublížit. Záměrem bylo poškodit jak Andreje Babiše, tak město Varnsdorf.
        A podobně to bylo s těmi popisky k mému výroku, protože šup sem, takový výraz já nepoužívám.
        Vážíme si toho, že místopředseda vlády a ministr financí přijal naše pozvání a přes svou pracovní vytíženost věnoval 1. 9. 2016 plných sedm hodin svého času dosud opomíjenému a ignorovanému Varnsdorfu. To je ten šluknovský výběžek, kde tolik politiků za dvacet let chodí a stále něco slibují. Byla to pracovní návštěva, nikoliv volební kampaň. Pan Babiš se živě zajímal o negativa, která nás tíží, tak o pozitiva, kterými se město může pochlubit. Otevřel zde novou školu a hřiště - já nevím, proč vadí panu fotografovi, že děti dostaly úplně nové hřiště - a navštívil prosperující továrnu. Z té ho dělníci sami odkazovali, ať zajede se podívat, jak se pracuje-nepracuje v Kovářské ulici. Přibližně o hodinu později právě v této vyloučené lokalitě byl Andrej Babiš dle vlastních slov šokován.
        Ano, já jsem poprvé v životě navštívil vyloučenou lokalitu a byl jsem šokován. Byl jsem šokován, v jakých podmínkách tu lidé žijí a kam vlastně dávky putují. Setkal jsem se s tím poprvé v životě. Byl jsem vevnitř, v bytech plných štěnic a zápachu, a potom jsem byl hlavně přivítán těmi lidmi, kteří bydlí kolem, kteří se bojí o život, kterým je ničen majetek, kterým byl znehodnocen majetek. A jenom jsem se zeptal, když jsem tam viděl sto dospělých v produktivním věku, proč ti lidé nejsou v práci. Jednoduchá otázka. A potom jsem zjistil, jak to funguje, ty byty. To jsou čtyři obrovské paneláky, patřily městu. Město je prodalo původním obyvatelům a ti původní obyvatelé je prodali dvěma fyzickým osobám. A ty dvě fyzické osoby tam nastěhovaly Romy. Proč? Protože je to výhodné. Protože náš stát vlastně dává takovýmto firmám, obchodníkům s chudobou, obrovské peníze.
        Co tito dva pánové inkasují? Inkasují třemi způsoby. Ze státní sociální podpory příspěvek na bydlení. Tam se částky pohybují za garsoniéru osm až deset tisíc korun měsíčně a za byt 1 + 1 deset až dvanáct tisíc korun měsíčně. Potom mají fond hmotné nouze, doplatek na bydlení a nezastropované vysoké zálohy na energii bez objektivního vyúčtování. Takže vlastně tady je velký problém, na který my dlouhodobě poukazujeme, a to je zneužívání dávek na sociální bydlení. A také samozřejmě někteří ti lidé žijí z dávek na svoje děti. Ti sousedé mně říkali, že někteří berou dávky 30 až 40 tisíc měsíčně. Samozřejmě otázka je, proč nejsou v práci. Takže to byl ten problém a to byl ten cíl, proč já jsem toto místo navštívil. A následně jsem navštívil i byt jedné paní, která nestihla bohužel prodat ten svůj byt a která tam žije ve velice špatných podmínkách. A tak se ptám, proč to nikdo neřeší. Starosta říká, je to ostuda. Tady je hlavní silnice z Německa. Proč to neřeší? Vždyť tam byli dva ministři naší vlády před časem a já nevím, jaké řešení toho. Proč to neřešíme.
        Následně jsem debatoval se sousedy, když jsem to celé navštívil, a vyprávěl jsem jim, jak jsme byli s panem ministrem Brabcem na návštěvě u majitele jedné firmy, který nám vykládal o pracovním táboře v Letech. Protože není pravda to, co říká pan Kalousek. Ten tábor vznikl jako pracovní tábor. A já jsem jen říkal, že se to změnilo na koncentrační tábor až později, že to nevzniklo jako koncentrační tábor. Ta nebyly SS jednotky. Nevzniklo to jako tábor třetí říše. To není pravda. A já vám k tomu mohu tady přečíst velice stručnou historii toho tábora. ***
        "Ještě za existence druhé pomnichovské republiky dne 2. března 1939, již podle vzoru nacistického Německa, vydala československá vláda nařízení číslo 72 o kárných pracovních táborech pro muže starší 18 let, kteří se vyhýbali práci a nemohli prokázat, že si řádným způsobem zajistili obživu. Nařízení o kárných pracovních táborech, v nichž byli mimo jiné koncentrováni taky Romové - vedle nich se do těchto pracovních táborů dostávali třeba tuláci, žebráci a další osoby práce se štítící, tedy v podstatě lidé z okraje společnosti - převzala protektorátní vláda svým pozměňovacím výnosem ze dne 28. 4. 1939.
        Konkrétně tábor v Letech u Písku prošel několika vývojovými fázemi. Původně vznikl v létě 1940 jako pracovní tábor, a to rozhodnutím protektorátní vlády. Teprve až o několik dní později schválil výnos protektorátního ministra vnitra Josefa Ježka říšský protektor Konstantin von Neurath. Soustředění vězni, přitom ne všichni byli Romové, pracovali především na stavbách nebo na zemědělských usedlostech v okolí.
        Přelomovým rokem se však stal rok 1942, kdy se tábor v Letech u Písku iniciativou nacistických úřadů protektorátu mění z pracovního tábora v podstatě v typ koncentračního tábora, a to ve smyslu tábora, kde jsou Romové násilně soustředěni a internováni na jedno místě z rasových, nikoliv pracovních a sociálních důvodů. V táboře v Letech se tak ocitly celé rodiny bez ohledu na jejich způsob života, dosažený stupeň vzdělání nebo míru integrace do společnosti.
        Někdy se jako termín označující tábor v Letech u Písku používá označení sběrný nebo cikánský tábor. Stejně jako v případě Židů proběhlo také v případě romského obyvatelstva v českých zemích jeho soustředění do internačních táborů a zahájení ghettoidní izolace od majoritní společnosti.
        Přestože se pro tábor v Letech používá i označení koncentrační tábor, je tábor v Letech u Písku z hlediska životních podmínek vězňů a způsobu zacházení s nimi nesrovnatelný s koncentračními tábory v nacistickém Německu nebo zřizovanými nacisty na území okupovaných zemí."
        A to je o tom výroku, že jsem řekl, že to vzniklo, že to bylo jako pracovní tábor, ne jako koncentrační.
        "Kapacita tábora byla sice zvětšena, takže tábor byl schopen pojmout až 600 vězňů, ale i tento počet byl brzy překročen, neboť v průběhu srpna 1942 bylo v táboře internováno přes 1 100 mužů, žen a dětí. Tábor nebyl vybaven potřebným hygienickým a dalším zařízením pro tak velký počet osob. Navíc byli v táboře až do srpna 1942 vězněni pouze muži. Od srpna 1942 zde ve zcela neuspokojujících podmínkách živořily i ženy a děti.
        Po velkém náporu v srpnu 1942 přicházeli do tábora většinou již jednotlivci nebo jednotlivé rodiny. Počet vězňů tak nadále nestoupal, ale neuspokojivé podmínky v táboře zůstaly prakticky stejné. Dozorčí orgány tábora se rekrutovaly pouze z řad protektorátních četníků, nikoliv z řad příslušníků SS, takže to byl také výrazný rozdíl od jiných koncentračních táborů. I mnozí čeští dozorci se však k vězňům chovali často velmi hrubě a nevybíravě a docházelo k fyzickým trestům, které byly na vězních vykonávány. Zvláště brutálně proti vězňům postupoval dozorce Josef Janovský.
        Katastrofální ubytovací, stravovací a hygienické podmínky vedly zčásti až chronické nemocnosti vězňů a jejich vysoké úmrtnosti. Vyvrcholením bylo na přelomu let 1942-43 propuknutí tyfové epidemie, na jejíž následky zahynulo největší množství vězňů.
        V táboře v Letech u Písku zemřelo nejméně 326 osob, většinou z důvodu nemoci a špatných hygienických podmínek. Naprostou většinu obětí tvořily děti do 14 let. Internací v Letech prošlo celkem 1 300 osob. V Letech však na rozdíl od nacistických koncentračních táborů nedocházelo k žádným popravám vězňů. Lety a další tábory ovšem byly předstupněm k fyzické likvidaci veškeré romské populace na území Čech a Moravy, k níž došlo ve vyhlazovacím nacistickém táboře Auschwitz v Osvětimi.
        Pro internaci Romů na Moravě sloužil tábor v Hodoníně u Kunštátu, který byl vybrán jako místo nucené koncentrace moravských Romů. Podobně jako v Letech byly na začátku srpna 1942 do tábora nahnány romské rodiny v počtu značně převyšujícím kapacitu tábora, která byla stanovena na 800 osob. Táborem prošlo oficiálně 1 396 lidí. Ubytovací, stravovací i hygienické podmínky byly stejně katastrofální jako v Letech a táborový řád byl také totožný. Dozorčí personál byl rovněž tvořen protektorátními četníky.
        V táboře Hodonínek u Kunštátu zemřelo opět na základě nevhodných hygienických podmínek, nedostatečné stravy a nemocí 207 mužů, žen a dětí. Ze 30 dětí narozených v táboře nepřežilo žádné. Podobné to bylo také v Letech u Písku.
        Od roku 1943 začaly jezdit transporty Romů podle nařízení Heinricha Himmlera o deportacích romského obyvatelstva do nacistických koncentračních táborů. Nejprve se tyto tábory týkaly romského obyvatelstva, které nebylo soustředěno ve sběrných táborech v Letech u Písku a v Hodonínku u Kunštátu. Sestavování transportů nařizovala německá kriminální policie.
        Samotné provedení transportů tak bylo svěřeno protektorátní kriminální policii a četnictvu. Druhá fáze transportu protektorátních Romů byla tvořena dvěma hromadnými transporty z Letů u Písku a z Hodonínka u Kunštátu. Letský transport byl vypraven 7. května 1943, hodonínský 21. srpna 1943. Po vypravení těchto transportů zůstala v protektorátu na svobodě pouze skupina zhruba 200 Romů, propuštěných při sestavování transportů na základě povolení kriminální policie.
        Jen mizivé procento Romů z protektorátu bylo deportace ušetřeno. Jednak to byli Romové, kteří včas uprchli do zahraničí nebo se v protektorátu úspěšně skrývali, jednak Romové, kterých se zastala jejich domovská obec, zaručila se za ně a z deportačních seznamů je vyreklamovala. Do budoucna se pak uvažovalo o nucené sterilizaci těchto osob.
        V takzvaném cikánském táboře osvětimského koncentráku Romové rychle umírali vlivem nelidských životních podmínek, hladu a nemocí. Vybraní Romové byli podrobováni zrůdným pokusům, které zde prováděl Josef Mengele, jenž si pro vědecké účely vybíral především těhotné ženy a dvojčata. Většina Romů z českých zemí v noci z 2. na 3. srpna 1944 společně zahynula v plynové komoře.
        Většina Romů deportovaných do Osvětimi z protektorátu tak své nacistické věznění nepřežila. Do vlasti se vrátilo jen 583 Romů z celkového počtu 6 500 příslušníků romské populace z českých zemí. Skupina českých Romů, do níž řadíme i Romy žijící na Moravě, byla jako celek zlikvidována a právem je v této souvislosti možno hovořit o válečné genocidě tohoto etnika.
        Společně s kolegy z historického ústavu Akademie věd České republiky, například s docentem Janem Němečkem, doporučuji také soustředit pozornost vedle mapování historie tábora v Letech a Hodoníně u Kunštátu, jež vznikla z iniciativy Národního pedagogického muzea Jana Amose Komenského v Praze expozici připomínající existenci tábora také na další místa spojená s terorem v době nacistické okupace na našem území.
        Jako příklad je možné uvést koncentrační tábor Hradišťko na Benešovsku. Tábor Hradišťko fungoval také nejprve jako pracovní tábor, ale jeho charakter se změnil poté, co fungoval od roku 1943 jako pobočka koncentračního tábora Flossenburg. Na místě exekuce vězňů z jara 1945 je sice památník s křížem, ale o existenci tohoto tábora se v široké veřejnosti ví jen málo. Proto by bylo dobré podpořit také větší znalosti veřejnosti o těchto lokalitách, které jsou často polozapomenuté."
        Tolik analýza pana docenta magistra Jaroslava Šebka, doktora oddělení dějin 20. století historického ústavu Akademie věd České republiky, Prosecká 76, Praha 9.
        Takže prosím vás, celá tato pseudokauza je o tom, že já jsem interpretoval slova člověka, který řekl, že Lety vznikly jako pracovní tábor. A pan fotograf si to přizpůsobil. Takže je to samozřejmě zase kampaň - a už nevím která kampaň, protože tak to vypadá, že předcházející kampaně nefungují. A podsouvat mi, že já neuznávám, nebo neakceptuju ty fašistické hrůzy, holocaust - tak já vám ještě přečtu stanovisko pana Pavla Chalupy, tvůrce projektu Vlak Lustig, který za vámi chodil, politici, a chtěl na to peníze, ale žádné jste neměli.
        Takže já bych začal s tím, že jsem Arnošta Lustiga znal osobně, a můžu říct, že jsme byli přátelé, chodili jsme na večeře, sponzoroval jsem mu knížku a můžu citovat lidi, kteří to dosvědčí. Já jsem jeho iniciativy podporoval, chodil jsem za ním a byl jsem zděšen tím, co prožil v koncentračním táboře. Takže mně podsouvat holokaust je absurdní, sprosté a odmítám to. ***
        Jsem fascinován kritikou politiků, kteří v minulosti slibovali tomuto projektu Vlak Arnošta Lustiga modré z nebe, a to veřejně, a nikdy své sliby nemysleli vážně, říká pan Chalupa. A na jejich naplnění čekám dodnes. A zřejmě se už nikdy nedočkám. Vlak Lustig již pět let seznamuje českou veřejnost s holokaustem, a to prostřednictvím divadelní adaptace novely Arnošta Lustiga Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Já osobně za svoje peníze jsem sponzoroval tenhle projekt od roku 2012. A svůj slib jsem dodržel. A v létě 2014 jsem se osobně s celou rodinou v prostoru železniční stanice Praha-Bubny, odkud byly vypravovány transporty Židů do Terezína, zúčastnil toho představení. A seděl vedle mě pan ministr Herman a paní tehdá ministryně Válková. Určitě si na to vzpomenou.
        Takže já zásadně odmítám tyhle sprosté lži a obviňování.
        A pojďme se teď podívat na naše tradiční politiky, kteří řeší Lety. Majitele vepřína, prasečáku, znám 25 let. A on mi to vyprávěl. V neděli jsem mu volal, včera byl u mě, dneska ráno jsem byl u něj. A první, kdo tam přišel, byl pan ministr bez portfeje Mlynář. Psal se leden 1998. Takže 18,5 roku tady vykládáte o tom, jak vyřešíte ten památník Lety. Takže je to přibližně tak dlouho, jak jste vykupovali od Havránkové pozemek. To bylo 19 let. Ano. Byl jsem první ministr financí, který to navštívil, jak mi bylo řečeno dneska. Ale samozřejmě ta vyhlášení do tisku můžeme citovat. (Ukázal štos papírů.)
        Duben 2007. Jihočeští Romové navrhují úpravu okolo vepřína, která počítá s Muzeem historie Romů, vepřín by měl zůstat na místě. Tento návrh podporuje ministr financí Kalousek. Naopak výbor pro odškodnění romského holokaustu s tím nesouhlasí. Trváme na tom, že vepřín tam nesmí být. Je to politický záměr.
        Červenec 1998. Vláda rozhodla o vybudování dalšího památníku. Vyhlásila ochranné pásmo, které má zabránit dalšímu rozšiřování vepřína, a zahájila jednání o jeho vykoupení. Červenec 1998. Náklady jsou odhadovány na 200 až 300 milionů.
        Květen 2001. Na pátém pietním aktu upozorňují zástupci Romů na nečinnost vlády. Píše se rok 2001. Vepřín na místě stojí dál.
        Květen 2004. Romové u památníku podepisují výzvu vládě, aby nechala vepřín odstranit. Za zbourání stavby se postavil i cikánský opat řádu sv. Ducha Patrik Kraus. Máme honosné úřady, sídlo Všeobecné zdravotní pojišťovny, moderní finanční úřady. A nejsou peníze na náš památník?
        Červen 2005. Evropský parlament doporučil Česku vepřín v Letech zbourat. Náklady na přemístění chovu jsou vyčísleny na půl miliardy. Vláda peníze nemá. Pokud by šlo o mě, tak než stavět památník, dal bych přednost tomu, aby ty peníze šly na vzdělání mladých Romů, řekl tehdejší premiér Jiří Paroubek.
        Listopad 2005. Do státního rozpočtu na příští rok jsou zahrnuty desítky milionů korun, s nimiž vláda počítá na výkup vepřína. Záležitost se vyřeší do konce volebního období. Zjišťujeme také, jaký je finanční rozdíl mezi stavbou nového vepřína a přebudováním starého. To budeme mít hotové do 14 dnů, vypočítává zmocněnec pro lidská práva Svatopluk Karásek.
        Leden 2006. Členové nacionalistické Národní strany přivezli do bývalého sběrného tábora balvan s nápisem Obětem. Romové to označili za zneuctění piety. Demonstrace stoupenců Národní strany končí šarvátkou mezi nimi a Romy dvěma výslechy a trestním oznámením.
        Únor 2007. Ministryně bez portfeje Džamila Stehlíková chce peníze na odkoupení vepřína získat od Evropské unie. Areál se modernizuje. Trošku se stydím, kdybychom na tohle měli žádat peníze z Unie. Lety jsou naší ostudou, neboť tam nehlídali Němci, ale protektorátní četníci. Vlastní ostudu bychom si měli sami uklidit, míní ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Únor 2007.
        Duben 2007. Jihočeští Romové navrhli úpravu okolí vepřína, která počítá s Muzeem historie Romů. Vepřín by měl zůstat na místě. Tento návrh podporuje ministr financí Kalousek. Naopak výbor pro odškodnění romského holokaustu s tím nesouhlasí. Trváme na tom, že vepřín tam nesmí být. Toto je politický záměr. Chtějí celou záležitost smést ze stolu, řekl předseda výboru Čeněk Růžička.
        Květen 2007. Ministryně Stehlíková slibuje, že osud památníku vyřeší do konce volebního období. To už je druhé.
        Leden 2008. Evropský parlament kritizuje Česko za situaci kolem vepřína. Europoslanci vyzývají Evropskou komisi a další úřady, aby udělaly vše pro jeho odstranění. Někteří čeští europoslanci se staví proti této rezoluci. Chce-li Evropská unie do této otázky spadající do svrchované pravomoci orgánů Česka zasahovat, měla by jedním dechem dát na stůl potřebné dvě miliardy korun, které jsou k likvidaci prasečáku a vybudování památníku potřeba, řekl poslanec za KDU-ČSL Jan Březina.
        Únor 2008. Výbor pro odškodnění romského holokaustu chce nový památník v Letech vybudovat na vlastní náklady. Po letitých zkušenostech manipulace bez nás už nehodláme nikomu dovolit, aby do podoby budoucího památníku mluvil, řekl předseda výboru Čeněk Růžička.
        Leden 2009. Vepřín stojí dál. Památník se nebuduje. Nový ministr pro lidská práva Michael Kocáb slibuje rychlé řešení.
        17. 4. 2007 ministr financí Kalousek KDU-ČSL hovořil včera v Českých Budějovicích, na snímku, s náměstkem hejtmana Jihočeského kraje Vladimírem Pavelkou, KDU-ČSL, zejména o chystaných změnách v sociálních službách a způsobech financování další výstavby dálnice D3 u Tábora a při své pondělní návštěvě jižních Čech se dále sešel například se zástupci romských iniciativ, kteří mu představili projekt na řešení památníku v Letech u Písku. Tady máme i rozhovor s panem Kalouskem, jak to bude řešit. To bylo v roce 2007.
        Takže můžeme o tom mluvit dlouho. Osmnáct a půl roku o tom mluvíte. Samozřejmě. Teď je příležitost.
        Já bych chtěl jen znovu zopakovat, že já jsem ministr financí a mám na starosti peníze a mám problém, že tady dvě fyzické osoby si nakoupily byty v Kovářské ulici ve Varnsdorfu, že dostávají peníze přímo ze státu, že jsou zneužívány sociální dávky, že stát jim nic neudělal, a proto jsem byl ve Varnsdorfu. A vznikla z toho aféra, kterou samozřejmě je potřeba využít. Je před volbami. Bylo by samozřejmě zbytečné vyvracet... Ten fotograf lhal u hřiště a manipuloval s mými stanovisky. A hlavně jsem interpretoval stanovisko majitele firmy, který má 82 let a který o tom mluvil. A nemluvil jsem o tom, že bych nějakým způsobem zpochybňoval holokaust. To je absurdní. Odmítám to.
        Rozhodl jsem se, že se radši omluvím. A omluvil jsem se těm, kterých se to mohlo dotknout, protože když tisíckrát opakujete lež, tak asi tisíckrát můžete... A dneska už je to jasné, dneska už každý říká, jak jsem se vyjádřil. Jo. Takže byl jsem tam dneska ráno.
        Naše vláda to chce řešit. Pan ministr Dienstbier to má v kompetenci od března tohoto roku. Včera na vládě to bylo odtajněno. Nevím vlastně, proč to bylo tajné. A já předpokládám, že pan ministr přijde s řešením a že téměř 19 let ten slib politiků, kteří slibují, že to vyřeší, že se naší vládě povede vyřešit.
        Děkuji za pozornost. (Potlesk většiny poslanců hnutí ANO.)