Dámy a pánové, dobrý den. Já se musím přiznat, že jsem vystoupení pana ministra nepochopil. Když jsem četl ten jeho výrok, a on nepopřel, že ten výrok padl, tak jsem se zděsil, protože jsem si nedokázal představit, že člen vlády České republiky je schopen něco takového říct. A až budu svým dětem vysvětlovat, co to je popírání holokaustu, tak mám velmi dobrý příklad. ***
        Já jsem čekal od toho dnešního jednání jednu věc: že pan ministr vystoupí a že se omluví. Protože každý z nás děláme chyby, každý z nás jsme ve svém životě udělali něco, na co nejsme hrdí. Každý jsme možná řekli něco, co nás potom mrzelo, ale ta slova se pak těžko dostávají zpátky do pusy. Ale vždycky je tady možnost předstoupit a říci: Promiňte, já jsem udělal chybu, já jsem to tak nemyslel, já se omlouvám. Prostě přiznat pochybení. A já jsem ve vystoupení pana ministra nic takového nezaznamenal. Slyšel jsem tady snahy ty věci omlouvat, snahy o nějaké historické expozé. Ale to přece není tím smyslem. Myslím si, že stačila půlminuta, stačilo říci: Promiňte, já jsem to tak nemyslel a omlouvám se. To tady nezaznělo. A asi to necháme na voličích, aby si udělali obrázek o tom, jak to je.
        Já bych chtěl poprosit Poslaneckou sněmovnu, aby to asi tak nechala. Aby nechala voliče si udělat obrázek. A abychom nepokračovali v této snaze omlouvat něco, co je neomluvitelné, nebo snažit se přesvědčit k omluvě někoho, kdo k té omluvě není ochoten a kdo té omluvy není schopen. Děkuji. (Tleskají převážně poslanci ČSSD.)