Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, situace, která se týká památníku v Letech, je řešena skutečně dlouho a pan ministr Herman v tom podniká již několik měsíců poměrně zásadní kroky. A myslím si, že je to skutečně věc, která je trošku mimo to, co bychom tady řešit měli. Já se domnívám, že ten výrok, a jsem o tom přesvědčen, byl velmi nevhodný, že je skandální a že je potřeba, aby pan vicepremiér popřel tento výrok v tom smyslu, že se od něj bude distancovat, protože pouze se omluvit těm, kterých se to dotklo, není dostatečné, a že - myslím - pokud vezme zpět tento výrok a ohradí se proti němu, tak že to je zcela zásadní stanovisko. Tuto věc projednávala i vláda, jeho stanovisko rozhodně není vládním stanoviskem.
        Myslím si, že exkurz do historie byl velmi zajímavý, ale myslím si, že je dobré, že se pan vicepremiér dovzdělal, nicméně myslím, že většina z nás byla seznámena s těmi hrůzami, co se tam děly, a to, co je podstatné, že my kromě toho, co se týká památníku v Letech, je potřeba se systematicky také zabývat vyloučenými lokalitami a tím, o čem hovořil, ale to je podle mě jen odvádění pozornosti od toho zásadního.
        Myslím si, že kdyby se pan vicepremiér omluvil a vzal zpět tento svůj výrok, že by to mělo velkou váhu. Pokud budeme ještě jednat ve zvláštním bodu, tak se s tím budeme ještě více mazat a bude to více zavánět. Já myslím, že ta ostuda už je dostatečná a na druhou stranu samozřejmě že voliči se pak rozhodnou. To, co je skutečně nebezpečné, abychom legitimizovali takovéto radikální extremistické názory, že kdo nepracuje, tak šup s ním někam, to myslím, že odmítnout musíme. Na druhou stranu nevidím žádnou přidanou hodnotu v tom, že o tom tady budeme jednat další hodiny, protože myslím, že ničeho dalšího nedosáhneme. A pokud chceme něčeho dosáhnout a má o tom být konkrétní výsledek, tak myslím, že by to mělo být tím, že se k tomu postaví pan vicepremiér čelem. Děkuji. (Ojedinělý potlesk z pravé strany sálu.)