Vážené kolegyně, vážení kolegové, obliba Evropské unie v posledních letech konstantně klesá a důvody tohoto trendu jsou nasnadě. Místo řešení vlastních ekonomických problémů otevírá Evropa svoji náruč milionům migrantů, o jejichž pozitivním přínosu pro ekonomiku si můžeme nechat leda zdát. Kdo nesouhlasí, je dehonestován a označen za xenofoba. Žádnou roli v politice Evropské unie nehraje ani hospodářská odlišnost jejích členů. Euro má být rozšířeno téměř na celý kontinent, a to bez jakékoli reflexe situace, v níž se nachází třeba Řecko a jež reálně hrozí i dalším státům. Když se ovšem obyvatelé menších států dožadují potravin stejné kvality, jaká je dostupná v západních zemích, je jim suše odpovězeno, že jejich chuťové preference jsou odlišné, a proto ani kvalita potravin nemusí být stejná. Češi a Slováci si tak mažou na chleba bezmasé paštiky a k hranolkům vychutnávají kečupy, které s rajčetem mají společnou pouze barvu. A aby toho nebylo málo, byrokratický aparát stále roste a z Bruselu se na nás usmívají desetitisíce eurohujerů, jejichž jediným cílem je co nejdříve splnit podmínky pro vysokou doživotní rentu. Do té doby však musejí vykazovat pracovní činnost, která spočívá zejména ve vymýšlení dalších a stále nesmyslnějších regulací.
        Jednou z nich je i předkládaná novela zákona o obalech, která navazuje na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2015/720. Ne snad že bych chtěl na tomto místě vystupovat proti ochraně životního prostředí, to určitě ne. Pozastavuji se však nad tím, jaké problémy Evropská unie řeší a které naopak ponechává bez povšimnutí. To si opravdu v Bruselu myslí, že je nezbytné regulovat spotřebu plastových tašek? Zřejmě ano. Podle směrnice má roční míra spotřeby plastových tašek do konce roku 2019 klesnout na 90 tašek na osobu, do konce roku 2025 pak na méně než polovinu. Ptám se vás, dámy a pánové, co přijde příště. Budou supermarkety za deset let povinně zaměstnávat kontrolory, kteří nám budou radit, kolik nákupu uneseme v rukou a na kolik si již smíme koupit tašku? Nebo nám budou pokladní nakupované tašky počítat a od dosažení limitu nám již žádnou neprodají? Já nevím, ale soudruzi v Bruselu možná odpověď znají.
        Ať už jsou však budoucí plány Evropské unie v této oblasti jakékoli, myslím si, že nic dobrého nepřinesou. Jde o další z řady nesmyslných regulací, které pouze zatěžují soukromý život osob. Zatímco čínská ekonomika i řada dalších roste, Evropa zřejmě chce sama sebe uregulovat k smrti. Chápu, že k transpozici předkládané směrnice jsme povinni, nicméně zkusme se občas více zamyslet nad plody, které naše členství v Evropské unii přináší. Nedivme se proto občanům, kteří jsou Evropskou unií čím dál více odrazeni. Nedávné referendum ve Velké Británii bylo poslední šancí, aby Evropa svůj stávající směr přehodnotila. Selže-li v této roli, selže celý evropský projekt.
        Děkuji za pozornost.