Možná bychom mohli rozdat nějaká anxiolytika.
        Když distributor má lék k dispozici, musí bezodkladně jednat tak, aby do lékárny takový přípravek dodal. Pokud jím nedisponuje, vyplývá mu povinnost jej dodat ihned poté, co jim disponovat bude. Je to opatření dávající povinnost distributorům a lépe zajišťuje dostupnost léčivých přípravků v lékárnách.
        Já bych znovu zdůraznil, že ve sněmovní verzi je řečeno do dvou pracovních dnů, a dodal bych úplně klasický příklad z poslední doby, kdy jsme byli informováni výrobcem léku Tamiflu, že díky běžící chřipkové epidemii v Evropě hrozí zvýšené riziko reexportu. Takže Ministerstvo zdravotnictví zastavilo reexporty léků Tamiflu, ale byli jsme upozorněni výrobcem, že v případě, že by byl nedostatek Tamiflu na českém trhu, jsou schopni ho dodat až za šest měsíců. Tedy i kdybychom stanovili povinnost dvou dnů, tak se prostě nebude realizovat.
        Ono se to moc neví, ale léky se nevyrábějí linkovým způsobem, že na začátku vložíte nějakou surovinu a na konci linky vám vypadne acylpirin a jede to tak nonstop. Takhle to není. Léky se vyrábějí takzvaným reaktorovým způsobem, což znamená, že máte nějakou nádobu, říká se tomu opravdu reaktor, a v té se chvíli vyrábí acylpirin, výroba skončí a začne se vyrábět například penicilin. Proto má každý lék svou šarži. To je jeden z těchto důvodů. Proto je velmi problematické a ve farmacii běžné, a ve zdravotnictví to známe, že léky často vypadávají prostě proto, že na trhu nejsou.
        Takže ta povinnost, která je dnes stanovena ve sněmovním tisku, do dvou pracovních dnů, je v podstatě nevymahatelná. Kdežto formulace, která byla nahrazena a říká bez zbytečného odkladu, je formulace někdy přísnější, protože pokud to má distributor na skladu, tak dnes distributoři běžně zavážejí lékárny i pětkrát denně, a je povinen to dodat hned, kdežto když to nemá na skladě, tak to dodá ve chvíli, kdy to na sklad do České republiky dostane, nebo někdy do evropského distribučního skladu. Tohle je jeden z důvodů, proč si myslíme, že senátní návrh, jak byl podán, je lepší než původní, byť dobře míněná formulace.
        Dále Senát reagoval též na vyjádření ÚOHSu, který upozornil na určitý nesoulad mezi zněním návrhu zákona postoupeného Senátu a právní regulací hospodářské soutěže. Tyto dopisy ze dne 18. října 2016 a 7. prosince 2016 máme k dispozici. Dle vyhodnocení ÚOHSu bylo znění schváleného sněmovního návrhu v příkrém rozporu se zásadami ochrany hospodářské soutěže. Zejména pak ÚOHS navrhovanému znění vytýkal zavedení kontraktační povinnosti pro výrobce léčiv a s tím spojené posilování postavení distributorů spolu s nízkou kontrolovatelností dodávek léčiv ve vztahu k tržnímu podílu distributorů. Návrh by tak podle závěru ÚOHSu vlastně ani sám o sobě nezaručil naplnění hlavního cíle tohoto ustanovení, totiž zabezpečení dostupnosti léků pro pacienty. ***
        Dále se jako velmi problematické ve vztahu k soutěžnímu prostředí, ale vůbec prostředí obchodnímu jeví i Sněmovnou navrhované ustanovení, které z povinnosti dodat léčivý přípravek vyjímá distributory a držitele registrace, k nimž jejich druhá smluvní strana má alespoň jeden peněžitý dluh. Já bych v této chvíli přece jenom zkusil trošku objasnit tento problém, protože ten se ukazuje jako kruciální. Tady vznikla, nevím proč, ale je to taková mlha, vznikla fáma, že ten návrh, tak jak byl schválen Sněmovnou, pomáhá lékárnám. Já bych jenom poprosil, abyste mi věnovali pozornost, jak zní sněmovní verze.
        Sněmovní verze říká: Distributor na základě požadavku provozovatele oprávnění k výdeji léčivých přípravků zajistí dodání léčivého přípravku nejpozději do dvou pracovních dní od obdržení jeho požadavku. Distributor pro zajištění dostupnosti léčiv na trhu v České republice má právo vyzvat držitele rozhodnutí o registraci. Tady je důležité říct, distributor má právo vyzvat držitele rozhodnutí, čili distributor má právo vyzvat výrobce v rozsahu tržního podílu distributora a výrobce má povinnost mu je dodat. Ten návrh nemluví o lékárnách. Tady se neustále mluví o tom, že lékárna díky tomuto ustanovení má nárok na léky, protože samozřejmě se řešilo, že spousta lékáren má problémy a nemůže od distributora léky dostat. Ale ta sněmovní verze o tom nemluví. Ta sněmovní verze mluví o tom, že distributor má právo dostat léky od výrobce. Nikoliv lékárna od distributora. Já vím, že jste všichni byli zahlceni spoustou mailů, kde si lékárníci stěžují, a mnohdy oprávněně, na téma, že nedostávají léky, ale to je problém ÚOHSu, který by to měl řešit. Ale sněmovní verze toho návrhu zákona, ta mluví o tom, že léky dostane distributor, nikoli lékárna.
        Chtěl bych znovu zdůraznit, že tohle je ten problém, který se tam ukazuje. A ve chvíli, kdy např. jeden z distributorů skončí na trhu, tak, dejme tomu, že jeho tržní podíl činil 20 %, v tu chvíli je Česká republika chudší o 20 % objemu těch léků, typicky onkologických, prostě proto, že dneska ten návrh zákona petrifikuje ty tržní podíly, takže pak se nebude ta část objemu těch léků distribuovat.
        Celkem chápu, že je tedy poměrně značný zájem pomoci lékárnám, a já ho podporuji, ale upřímně řečeno, tak jak bylo to znění schváleno, to lékárnám nepomůže. Nebo možná jinak - pomůže to těm lékárnám, které mají distribuční oprávnění, těch je asi zhruba 200 nebo 400 z celkového počtu 2 700, a upřímně řečeno, některé z nich, jak nedávno zjistil SÚKL kontrolou, se právě na těch reexportech podílejí, ale je to menšina.
        Takže já bych znovu zdůraznil - kdežto senátní znění, které bylo konzultováno s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, zní: Za účelem dostupnosti léčivých přípravků zajistit bez zbytečného odkladu dodávky léků, jejichž je distributorem, provozovatelům oprávněným vydávat léčivé přípravky - čili lékárnám -, a to v množství odpovídajícím potřebě pacientů v České republice. Abych znovu zdůraznil, ta senátní oprava je v tomto případě podle mého názoru opravdu příznivější, nebo přívětivější, vůči lékárnám než ta, která původně Sněmovnou, říkám, byť určitě vedena těmi nejčistšími a nejušlechtilejšími úmysly, byla přijata.
        Dále bych chtěl ještě říct, podle stanovisek, která máme dneska k dispozici, je, že by to Sněmovnou schválené znění toho prožluklého § 77, který jsem tady citoval, bylo nejen značně omezující, ale ve své podstatě vlastně neaplikovatelné právě z těch důvodů, které jsem zmínil. A podle toho, co jsem také zmínil, by to asi opravdu nemělo ten efekt pro pacienty. To původní znění má velký efekt pro distributory, to je pravda.
        Je třeba říci, že hlavním cílem, který dneska ministerstvo opravdu sleduje, je docílit dostupnost léků, jak se říká, léčivých prostředků, ale řekněme léků pro pacienty v České republice. Hlavně si myslím, že je důležité a přínosné zmínit fakt, že díky iniciativě Senátu jsme se dokázali vyvarovat budoucích sporů, které by z důvodů, jež předestřel ÚOHS, musely nezbytně vzniknout, protože už si umím představit spory, které by z tohoto vznikly z důvodu neaplikovatelnosti toho ustanovení.
        Chci říci, že zbylé návrhy, které jsou obsaženy ve znění zákona, které postoupil Senát, ty další opravy, jsou spíše legislativně technické povahy a v podstatě to byly jenom také ty drobné technické pozměňovací opravné návrhy.
        V této chvíli bych vás opravdu chtěl požádat o to, abyste ten návrh zákona, tak jak je postoupen do Sněmovny, schválili ve znění, které bylo postoupeno Senátem. A chci zdůraznit jednu straně důležitou věc. Ten zákon musí být přijat. Ve chvíli, kdy nebude přijat, Česká republika bude mít obrovské problémy v klinickém hodnocení léků, což bude mít dost drastické dopady jak do té vědecké části, tak i do ekonomického fungování v České republice. Je to strašně důležité. Já bych proto velmi, velmi plédoval na vás, milé poslankyně, milí poslanci, abychom to schválili. Protože je mi jasné, že první se bude hlasovat o senátní verzi, která by měla projít prostou většinou, pokud neprojde senátní prostou většinou, je třeba najít 101 hlasů, ale tato norma přijata být musí, protože bude dosaženo zvýšení ochrany pacientů prostřednictvím nové úpravy zajišťující dostupnost léků i v situaci, kdy bude hrozit jejich nedostatek.
        Tento zákon řeší opravdu primárně problematiku reexportu, problematiku klinických hodnocení. On opravdu neřeší dostupnost léků v lékárnách pro pacienty. Chtěl bych toto znovu zdůraznit a děkuji za pozornost.