Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, problematické je, když se v zákoně soustřeďují do sedmi základních otázek smysluplné kontroly zpravodajských služeb. Je to zpětná vazba jako princip účinné kontroly, kdo navrhuje kandidáty, kvalifikace kandidátů, kdo může podat návrh na provedení kontroly, způsob kontroly, přezkum rozhodnutí nevydat informaci a sankce při porušení zákona a povinností.
        Je logické, že insideři, kteří mají ve zpravodajských službách přímou, konkrétní pracovní zkušenost, zastávají názor vstřícnější ke zpravodajským službám a stavějí se negativně ke všem nepřiměřeným zásahům zvnějšku. Zpravodajské služby se někdy žargonem nazývají tajnými, a to právě proto, že utajení je pro ně klíčovou výsadou, na které jejich práce stojí i padá. Důležité je proto, jak přistoupit k otázce přiměřenosti.
        Je logické, že stále složitější a náročnější bezpečnostní situace u nás, ale i ve světě, nutí naši společnost vypořádávat se se zvýšenými nároky na ochranu společnosti a státních zájmů. Nutí nás k tomu. Stejně logické je také to, že po zkušenostech, které Česká republika má s konkrétními skandály zpravodajských služeb, ale také se skandály všech vlád, které měly výstupy služeb využívat, ale nečinily tak dostatečně, nebo naopak informace zneužívaly, je zcela legitimní požadavek společnosti, kterou mají zpravodajské služby chránit, zvýšit rovnoměrně s pravomocemi také kontroly, aby se zpravodajské služby nevymykaly svému poslání. Na čem se shodnou snad všichni, kteří se doposud nestranně k návrhu novely zákona vyjádřili, že takto navrhovaná kontrola bude neúčinná, bude jen stát další peníze ze státního rozpočtu, někomu přinese zajímavou odměnu, ale účinek nebude takový, aby garantoval ochranu státních zájmů ruku v ruce s ochranou občanských práv a svobod.
        Důvodová zpráva k zákonu přináší mnohá klišé, ale nevypořádává se s významnými otázkami a argumenty.