Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, jak zde už několikrát zaznělo, úředníci Ministerstva kultury se již téměř 20 let pokoušejí vytvořit nový zákon, který by měl lépe chránit památky, usnadnit život majitelům, kteří je vlastní nebo je chtějí opravit. Po 20 letech různých stadií příprav tento zákon úředníci pod vedením pana ministra dovedli do fáze vládního návrhu zákona, který, jak jsme se sami přesvědčili, podle nich je tím nejlepším, co vůbec mohlo vzniknout. Nejsem sama, kdo zaznamenal kritiku tohoto návrhu zákona, a to nejen z řad odborných, ale i stavovských organizací. Jenomže jak jsem se dozvěděla, tito kritici podle vyjádření Ministerstva kultury tento návrh vůbec nepochopili. Je zarážející vyjádření, které mě přinutilo se s některými těmi argumenty seznámit. ***
        Předně je tristní, že ministerští úředníci naprosto opomněli ochránit nehmotné kulturní dědictví. Mezi ně patří lidové zvyky, tradice a dovednosti uměleckého charakteru. UNESCO v roce 2011 zapsalo například jízdu králů na seznam mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva. Bylo proto pro mě překvapením, že jsem v návrhu zákona o nehmotném dědictví o tomto nenašla ani slovo. Myslím, že tento základní nedostatek lidé, kteří udržují v regionech s vypětím všech sil tradice, panu ministrovi nepoděkují.
        Čekala jsem také, že se tvůrci zákona pokusí narovnat již neudržitelný stav, kdy chce majitel parcely v chráněném území postavit nový objekt a pracovníci Národního památkového ústavu mu naformulují požadavky, podle kterých prostě projekt zpracuje a předá odboru památkové péče. Často se však stane, že orgán státní památkové péče vydá rozhodnutí, které je naprosto protichůdné stanovisku odborné organizace, a investor se tak stává v situaci tím, který vynaložil prostředky a vlastně je tak vyhodil oknem. Před několika týdny jsme přijali zákon na zefektivnění stavebních řízení. Návrh pana ministra jde bohužel proti tomuto duchu a právní nejistoty vlastníků, investorů i samotných kulturních památek zachovává. Každý z vás kolegů ví minimálně o jedné památce či kulturní nemovitosti, jejímuž majiteli došly z důvodu úředních průtahů peníze a trpělivost.
        Dalším dokladem toho, že nám pan ministr předkládá prokorupční zákon, je § 32 odst. 4 písm. c), který v praxi vypadá asi takto: Centrum Českých Budějovic je chráněno městskou památkovou rezervací. Chráněno je proto, aby historické jádro bylo zachováno a citlivě s ohledem na památkové hodnoty se rozvíjelo. A tento paragraf umožňuje označit stavby, které se nebudou muset opravovat za dohledu památkové péče, a na pozemcích, které v těchto zónách jsou, může být postaven jakýkoliv objekt, aniž by respektoval skutečnost, že stojí v památkové rezervaci. Myslím si, že přesně na tohle developeři čekali a konečně se dočkali.
        Vážené kolegyně, vážení kolegové, nechci vás zde unavovat výčtem paragrafů, které jdou doslova proti významu instituce, kterou Ministerstvo kultury zcela jistě je. Ono se totiž stačí podívat jenom na počet pozměňovacích návrhů. Do této doby mám takový počet, že se navrhuje zásadně přeformulovat či vypustit 118 paragrafů ze 140. Takto kvalitní právní úpravu nám tu ještě žádný ministr nepředložil. Ministerstvo kultury a úředníci měli tři roky na to, aby vypracovali a vyprodukovali novou, moderní právní úpravu, která vnese řád na poli památkové péče. To, že zákon předkládaný panem ministrem je skutečně vadný, dokládá i kritika, a ta zde zaznívá od začátku projednávání jak z řad opozice, kde se to předpokládá, tak ale bohužel i z řad koalice.
        Ne že bych věřila na symboliku, ale neodpustím si na závěr jednu poznámku a pana ministra si dovolím upozornit, že sněmovní tisk nese číslo 666. Nenaslouchá-li tedy pan ministr argumentům, bude třeba naslouchat symbolice.
        Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)