Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Já se ještě zeptám pana ministra, jestli třeba nechtěl vystoupit, jestli jsem ho jenom nepředběhla. Chcete vystoupit? Ale až v závěrečném slovu, jestli tomu dobře rozumím... (Nechce.) Možná totiž odpovíte. My jsme tu přestávku měli z toho důvodu, abyste si mohl rozmyslet odpovědi, tak bych nerada, dokud je máte čerstvě v hlavě, vás předběhla. (Ministr Pelikán nechce v tuto chvíli vystoupit.) Dobře, tak já budu povídat.
        Já vám chci připomenout, dámy a pánové, milé kolegyně a kolegové, připomínky, které zaznívají z mnoha míst k tomuto zákonu. Myslím si, že jsou velice zásadní a že bychom si je měli právě předtím, než pan ministr, jak teď slíbil, bude reagovat, osvěžit i my ostatní a možná i vy, kteří se tomu konkrétnímu návrhu zákona třeba tolik nevěnujete.
        Myslím, že důležité je začít od Nejvyššího soudu, protože připomínky občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k tomuto návrhu zákona jsou opravdu důležité a zásadní. Přeskočím ty, které se týkají načasování celého návrhu novely, a rovnou se dostanu obecně tedy k zákonu jako celku a k těm připomínkám, které Nejvyšší soud k tomuto tisku má. Budu citovat:
        Nejvyšší soud míní, oproti předkladateli, že existence vícečetných exekucí vedených proti nemajetným dlužníkům... (Poslankyně se odmlčuje kvůli hluku v sále.) Děkuji. ... že existence vícečetných exekucí vedených proti nemajetným dlužníkům, kteří nemají dostatečné prostředky na to, aby byli schopni uhradit své existující a vykonatelné závazky, a nemožnost takových osob řešit svůj úpadek na poli úpadkového práva sanačním způsobem, jelikož nejsou schopni z výtěžku zpeněžení svého majetku nebo ze svých příjmů postihovaných po dobu pěti let splatit alespoň 30 % pohledávek svých věřitelů, důvodem pro navržené změny není. Úpadkové právo nefunguje, nemá a nemůže fungovat jako nástroj k oddlužení všech kategorií dlužníků - fyzických osob "za každou cenu". Jeho primárním cílem v ekonomické rovině nikdy nebylo oddlužení dlužníka. Tam, kde se takový institut zavedl a nefungoval v podobě dohody dlužníka s věřiteli o vyrovnání, nýbrž jako dobrodiní vynucené státem za peníze věřitelů, ve hře je, a jak se podává ze zkušenosti Německa z doby příprav jejich úpadkového zákona, vždy bylo především posouzení, zda občanská společnost, v níž se tak zásadním způsobem zmírní pravidla pro prominutí dluhů, nikoliv věřitelem samotným, leč státní mocí na jeho úkor, je dost bohatá na to, aby si takovou koncepci mohla dovolit.... Tady zopakuji: nikoliv věřitelem samotným, ale státní mocí na úkor právě věřitele.
        Další bod. Více než staleté zkušenosti s fungováním úpadkového práva právě na území Čech a Moravy ukazují, že vždy, když věřitelé ztratili důvěru... (Poslankyně se opět odmlčuje pro velký hluk v sále.)
        Tak já to zopakuji, aby to slyšeli kolegové, kteří neposlouchali: Více než staleté zkušenosti s fungováním úpadkového práva právě na území Čech a Moravy ukazují, že vždy, když věřitelé ztratili důvěru v efektivitu systému úpadkového práva, zpravidla poté, co zjistili, že jsou vylučováni z efektivní kontroly úpadkového řízení a že výnosnost úpadkového řízení je pro ně extrémně nízká, vedlo to po nějakém čase k odmítnutí dosavadní úpravy, jelikož se ukázalo, že je masově obcházena v neprospěch zidealizovaných a realitě ekonomických procesů neodpovídajících představ zákonodárce. Podobný proces lze očekávat - lze se jej obávat - po přijetí nyní navržených změn.
        Další bod. Budiž na tomto místě poznamenáno, že sněmovní tisk 785 obsahuje (správně: oslabuje) postavení věřitelů při oddlužení již tím, že za prvé omezuje jejich možnost vynutit si svolání schůze věřitelů, za druhé omezuje jejich možnost vynutit si změnu insolvenčního správce, za třetí oslabuje garanci prověření poctivosti záměru dlužníka při oddlužení insolvenčním soudem tím, že ruší povinný osobní kontakt dlužníka se soudem před rozhodnutím o schválení oddlužení.
        Za osmé. V kombinaci se zrušením nynější, tedy třicetiprocentní kvóty povinné pro dosažení účinku oddlužení pro prominutí zbytku dluhů, tak lze očekávat, že "koktejl" opatření namířených proti zájmům poctivých věřitelů zvýší jejich úsilí mařit průběh oddlužení a prosazovat důsledné prověření všech prohřešků dlužníka podle nynějšího právního stavu na téma lehkomyslnosti, nedbalosti a nepoctivosti dlužníka i tam, kde byl jejich přístup dosud neutrální - bylo jim to v zásadě jedno, jelikož měli jistých svých třicet procent.
        Další bod. Přitom z textu návrhu samotného se podává - srovnejme bod 16 návrhu změny § 395 - že i zde se zavádí jistá hranice, takže ne všichni "potřební" budou moci do oddlužení vstoupit. Bez zřetele k ohlašovanému záměru pak lze doložit, že některé navrhované změny působí protisměrně k účelu oddlužení, jehož jsou typickým příkladem změny dikce § 416, což je bod 49 návrhu, jež vedou k tomu, že dlužník bude oddlužen méně.
        Projdou-li navržené změny, pak lze očekávat, že insolvenční soudy začnou zčásti pod zvýšeným tlakem nespokojených věřitelů přísněji posuzovat splnění podmínek pro povolení, schválení a trvání oddlužení, jak plynou z § 395. Některé z navržených změn pak svědčí o špatné orientaci předkladatele v platném znění insolvenčního zákona. Zavádějí něco, co již zákon upravuje. - To si myslím, že je také podstatné. Vidíme, že tady dochází k předložení toho, co už dávno v zákoně je, takže šlendrián možná. ***
        Nejvyšší soud poukazuje na to, že již v usnesení ze dne 24. července 2014, tedy nebudu číst značky, Sbírky soudních rozhodnutí připomněl, že - a cituji: Při zákonem předepsané třicetiprocentní kvótě uspokojení věřitelů - což je § 395 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona - se osvobození od placení zbytku dluhů může při oddlužení týkat až 70 % dlužníkových dluhů bez zřetele k tomu, zda s tím věřitel souhlasí, a k tomu, zda se věřitel nachází ve stejném, nebo dokonce horším sociálním a majetkovém postavení než sám dlužník." Jinak řečeno snaha oddlužit dlužníka na úkor věřitelů za každou nebo příliš vysokou cenu nutně může vést a někdy též dozajista povede k úpadku věřitelů dlužníka, zejména půjde-li o věřitele, jimiž jsou rovněž fyzické osoby, tedy spotřebitelé.
        Závěrem Nejvyšší soud dodává, že jakkoliv se obecně jeví přínosnou snaha o analýzy fungování obdobných institutů v zahraničních právních řádech, letité zkušenosti s fungováním konkurzního a posléze insolvenčního práva v České republice dokládá, že pouhé matematické přenesení zahraničního konceptu do jiného právního řádu nefunguje již proto, že způsob, jakým se občanská společnost obecně, a věřitelé zvláště, staví k oddlužovacím procesům, je výrazně ovlivňován spolehlivostí a rychlostí procesů projednávání občanskosprávních a obchodních sporů o pohledávky a vynutitelností soudních rozhodnutí na poli práva exekučního. Příkladem nefunkčnosti přenesení takové úpravy do jiného prostředí je slovenská úprava, jež má u spotřebitelských úpadků řadu rysů shodných s těmi, jež zavádí český návrh, jak dokládají konkrétní poznatky, jež má Nejvyšší soud z častých přímých kontaktů se slovenskými konkurzními soudci. I po jedenácti letech od přijetí zákona jde o úpravu, která nenaplnila přehnaná očekávání zákonodárce. Pro poměry české společnosti lze vstřícnost k dalšímu zmírnění podmínek oddlužení na úkor míry uspokojení věřitelů stěží očekávat u té části střední třídy, která se chová ekonomicky zodpovědně, lze spíše předjímat zvýšení frustrace z toho, že jiným se vyplatí dluhy nesplácet a spoléhat na jejich prominutí státem na úkor věřitelů.
        Pak už jsou tady tedy připomínky k jednotlivým bodům. Můžete si samozřejmě tady tyto připomínky sami vyhledat. Myslím si, že bylo zásadní zmínit ty, které jsem přečetla.
        A pak je také zásadní stanovisko Svazu měst a obcí České republiky. Mnozí z vás jste tady činní i na komunální úrovni - starostové, radní obcí, zastupitelé samozřejmě na všech možných úrovních. Takže byste určitě měli znát i stanovisko svazu. (Ministr namítá mimo mikrofon.) Já to připomínám pro dnešní jednání, pane ministře. Já vím, že to někteří kolegové určitě četli, ale věřím tomu, že ne všichni se s tím měli čas seznámit. Ta půlhodina na to nebyla dostatečně dlouhá. Takže teď si dovolím připomínky, které jsou jenom obecné povahy, a to zkracuji, není to úplně celé, aby i pan ministr, který už se těší na své vystoupení, nečekal příliš dlouho.
        Návrh se inspiruje zahraničními systémy insolvenčních řízení zejména v Německu, kde není stanovena žádná hranice pro splacení závazků v oddlužení šest let, a v Rakousku, kde je stanovena hranice 10 % během sedmi let. Předkladatel navrhované legislativní změny obhajuje dobrým fungováním obdobného systému v sousedním Německu. Tam je ale při benevolentně nastavených podmínkách 80 347 schválených oddlužení v roce 2015, což je průměr na jednoho obyvatele 0,103 %. V České republice to podle propočtů předkladatele bude v roce 2020 až 38 000, což představuje až 3,5násobek oproti německé praxi. Takto převzatý systém přivede v Česku do oddlužení enormní množství lidí, což nemá obdobu ani v Německu, ani v dalších okolních státech. V Rakousku je to podobné jako v Německu, takže pokud se srovnáváme s těmito systémy, tak je zvláštní, že u nás by tedy měl být ten nárůst tak enormní.
        Z porovnání se sousedními zeměmi je zřejmé, že institut oddlužení v České republice je již nyní nadužíván, jelikož dlužníci jsou nedostatečně informováni o jeho detailech a základních pravidlech. Taková řízení pak končí po pár letech splácení a hrazení nákladů insolvenčního správce bez kýženého výsledku. Se špatnými výsledky oddlužení jde ruku v ruce ale i jeho zneužívání ze strany dlužníků, kteří si berou úvěry jen pár týdnů předtím, než na sebe navrhnou oddlužení. Bohužel novela velmi obecně řeší takový nepoctivý záměr a nechává na volném uvážení přetížených soudů posuzování těchto hraničních situací.
        Vložení ustanovení, která umožňují dlužníkům projít oddlužením rychleji, ale s pevně stanovenou hranicí, po třech letech 50 % závazků a po pěti letech 30 %, pravděpodobně nebude v praxi využito, neboť v současné době novelou stanovená cílová skupina ani nedosáhne na stávající třicetiprocentní limit. Novela dále zavádí pouze jeden způsob uspokojení věřitelů, a to splátkový kalendář se zpeněžením majetkové podstaty. Podle stávajícího znění si věřitelé musí vybrat buď splátkový kalendář, nebo zpeněžení majetkové podstaty. Řešení, které by pro věřitele mohlo znamenat vyšší plnění, má v novele své ochranné limity, které ho činí víceméně nepoužitelným. To se týká zejména ochranného limitu v ustanovení § 398 odst. 6, kde dlužník není povinen vydat majetek ke zpeněžení, pokud by výtěžek nepřesáhl výše 100 000 Kč.
        Dále je v tomtéž odstavci uveden i ochranný limit pro zpeněžení dlužníkova obydlí, který je stanoven na tisícinásobek částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu podle zákona o sociální podpoře § 26 odst. 1 písm. b) 4 484 Kč, tedy hodnota obydlí nesmí být nižší než 4 484 000 Kč. Například průměrná cena bytů v Ústeckém kraji vychází na necelých 600 000 Kč. Myslím, že za zhruba 4,5 milionu koupíte... (Ministr opět namítá.) To už tam není? To už tam není! Tak výborně. Dozvíme se asi... (Ministr stále hovoří.) Až pan ministr vystoupí, tak nás zasvětí.