Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, já se omlouvám kolegům, kteří jsou přihlášeni do rozpravy, vystupuji tady s přednostním právem. Je to z toho důvodu, že jednak jsou tady argumenty, které se zákonem vůbec nesouvisí, a druhá věc je ta, že některé argumenty se začínají opakovat.
        Jestli dovolíte, budu se držet dikce zákona, především části, která se týká hypotečních úvěrů, a nebudu komentovat činnost České národní banky ani ECB v různých dalších záležitostech. Jenom bych rád řekl, že přestože tento zákon vznikl z iniciativy České národní banky a byla významným podílníkem na tomto zákonu, tak pracovníci ministra financí ani ministr financí nejsou nosiči vody, takže jsme sem nepřinesli text, ke kterému se nemůžeme vyjádřit.
        A teď, protože jsem technokrat - pan předseda Stanjura mě vyzval k odpovědím, já si ho velmi vážím, protože mívá k dispozici velmi přesná stanoviska a čísla, ale tentokrát vypustil jenom politický opar, že znemožňujeme bydlení mladým rodinám. Odešel a vyzval mě tedy k tomu, abych na to nějakým způsobem reagoval. Jsem technokrat, budu reagovat čísly.
        První věc. Není pravda, že zákon, který jsme přijali, omezoval hypoteční úvěry a že tyto hypoteční úvěry poklesly. Mám tady 12. zprávu o vývoji finančního trhu a konstatuji, že přibylo 417,5 miliardy nově poskytnutých úvěrů, což je 20,9 % víc než před rokem. Celkově se objem nesplacených hypotekárních úvěrů - a teď prosím poslouchejte - zvýšil na 1,39 bilion korun. Celkové zadlužení domácností v roce 2016 také narostlo a už činí 1,5 bilionu korun. Musím konstatovat, že hypoteční úvěry jsou atraktivní, jsou hnány marketingem a přes nárůst cen objem vzrůstá.
        Dále není pravda, že by počet selhání úvěrů reprezentoval 2 %, reprezentuje 4,8 %. Není to špatné číslo, ale co je špatné, je to, že hypoteční úvěry a jejich splatnost se prodlužuje. A já se vás ptám, kdybyste byli v situaci mladé rodiny a chtěli si půjčit na byt, jehož cena může být klidně 5 milionů korun, protože ceny stoupají, zejména ve velkých městech, jestli byste s 500 tisíci korunami vstoupili do rizika, že třeba 20 let budete splácet úvěr, a to takovým způsobem, že nejdřív splatíte úroky, a potom si na to budete muset celou dobu vydělávat. To není nájemní bydlení, ze kterého můžete vystoupit a jít do menšího bytu. Ne. Když nebudete splácet, banka vám byt prostě prodá. To je prostě bohužel smutný fakt.
        Nevidím tento zákon a jeho zpřísnění jako něco, co by omezovalo mladé rodiny s dětmi, ale vidím to jako krytí rizika, které bude varovat ty, kteří si opravdu tu kšandu takříkajíc na ten úvěr natahují příliš daleko, aby to nedělali. Chápu, že banky mají vyvinutý systém, kterým si umějí nastavit míru rizika, ale někteří klienti bohužel ne.
        Ještě k otázce těch spekulativních úvěrů. Ty samozřejmě existují a řada lidí si dneska kupuje byt nebo dům proto, aby ho pronajala, je to v podstatě investice. Bohužel nejsme zatím schopni - já jsem tuhle otázku dneska kladl na Ministerstvu financí a myslím, že ani banky nejsou schopny odlišit úvěry, které mají spekulativní charakter, od úvěrů, které jsou přímo určeny na bydlení.
        Závěrem bych chtěl konstatovat, že já tento zákon a jeho zpřísnění v oblasti hypoték - nemluvím o druhé části zákona, která je velmi opatrná a je namístě - vidím jako spíše příspěvek k tomu, abychom nevystavovali zejména mladé rodiny a lidi, kteří opravdu na ten úvěr sotva dosáhnou, zbytečnému riziku, a myslím si, že to je zákon, který je v jejich prospěch.
        Děkuji za pozornost.