Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, o vládním návrhu nového památkového zákona již bylo dnes řečeno opravdu mnoho, a nejenom dnes, ale po celé dva roky. Každopádně vidíme i podle příspěvků v této rozpravě, že více než 50 pozměňovacích návrhů nám svědčí o tom, že tento návrh má velmi vážné nedostatky. Nedostatky systémové, odborné i věcné. A z průběhu našeho projednávání to je zcela zřejmé.
        Nový zákon je však právní dokument, legislativní předpis, který by měl být sestaven bezchybně, aby byl vůbec provozuschopný, tedy argumentačně přesný, jasný, srozumitelný, bez chyb a dvojznačností. A v této právní a štábní kultuře velmi rozsáhlý návrh zákona každopádně kulhá. A je to možné doložit na mnoha případech, detailech, které vůbec nejsou maličkostmi. Nejde pouze o právní kulturu a legislativní eleganci, ale hlavně jde o to, aby mohl být zákon v praxi vůbec uplatňován a vymáhán. A k tomu hezká slova v jeho preambuli nestačí. Nebojte se, nebudu vás tím teď zatěžovat. Každopádně bychom měli naslouchat stavebním historikům, akademikům, sdružení profesionálních pracovníků památkové péče, památkářům Národního památkového ústavu. Měli bychom naslouchat architektům. Ale koneckonců bychom měli naslouchat také krajům, jejichž připomínky nebyly ani řádně zaznamenány a vypořádány a teď se nám vracejí v několika desítkách pozměňovacích návrhů.
        Pochopitelně načtené pozměňovací návrhy považuji za velmi rozumné a správné. Ale návrh zákona jako celku mohou stěží napravit. Považuji vládní návrh zákona zralý na zamítnutí. Nemyslím si, že je to otázka koaličního, opozičního rozhodování. Vůbec ne. Jedná se v současné době o kulturní dědictví. Dobrý zákon k jeho ochraně může pomoci a ten špatný může pořádně uškodit.
        Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)