Děkuji. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, paní a pánové, dobré dopoledne. Dovolte mi, abych ještě mimo pořad této schůze se vyjádřil k debatě, která předesílá náš program.
        Za prvé, jsem jeden z těch, který se nemusel připojovat k žádné Rekonstrukci státu, protože ty požadavky jsem průběžně ve svém poslaneckém mandátu plnil od té chvíle, co jsem nastoupil do vrcholné politiky, zákon o referendu, zákon o NKÚ, v mnohem lepší kvalitě, než je zpracováno to, co je předloženo. Pokud jde o jednací řád, myslím si, že jsem na něm pracoval dostatečně dlouho. A pokud jde o novelu Ústavy, byl jsem to několikrát já, který tady navrhoval nikoliv za sebe, ale za celý klub KSČM minimálně vytvoření ústavní komise Poslanecké sněmovny, která se tím bude zabývat, a nebudeme tady dělat salámovou metodou něco, co se má dělat skutečně ne pro jedno volební období, ale pro mnohem delší časový úsek.
        Musím opravit své kolegy předřečníky minimálně v tom, že nikoliv většina Poslanecké sněmovny může svolat schůzi, jak říkal kolega, předseda klubu TOP 09 Kalousek, ale stačí menšina. Na to stačí 40 podpisů a máme tady schůzi. Na 50 podpisů máme schůzi o vyslovení nedůvěry vládě. Dokonce při těch 50 podpisech se ani nehlasuje o programu. Takže važme slova.
        Stejně jako pan kolega, předseda ODS profesor Fiala, kterého si jinak vážím a gratuluji mu ke zvolení do funkce předsedy politické strany, ale musím ho upozornit na jednu věc, kterou tady posunul. Od něj jako od politologa a teoretika těchto věcí bych velmi očekával, že se bude držet něčeho, co skutečně v liteře zákona je. On tady dal příklad s řidičem, který spáchal přestupek a kterého tedy raději vyměníme jako řidiče. Já jen podotýkám, že český lustrační zákon není o tom, co kdo dělal. Je jen o tom, kdo je kde evidován, a o tom, co kdo dělal, tam vůbec nic není.
        Jako advokát v 90. letech jsem zastupoval takové spory v jedenácti případech. V osmi jsem vyhrál, jednou jsem doporučil svému klientovi, aby to vzdal, protože ten spor nemohl vyhrát, a dvakrát jsem spor prohrál, protože klient neuposlechl mé dobré rady, aby se raději nesoudil. Jen podotýkám, že moje zkušenost je přesně o tom - a teď řeknu ten jeden případ, který jsem vyhrál -, že ten, kdo byl evidován, protože byl do roku 1992 sledován jako nositel československého státního tajemství, patentu vznikajícím v Československé akademii věd, který později vláda Václava Klause prodala včetně toho podniku Spojeným státům americkým, resp. jedné firmě ze Spojených států, a tak jsme o ten patent přišli a přišli jsme o využívání patentových práv z léku, který má nedozírnou hodnotu, ale taková byla devadesátá léta.
        Tak jen podotýkám, že i to je lustrační zákon. Ten není o tom, co kdo dělá. Ten je o tom, kdo je kde evidován, a o jeho činnosti se tam opravdu nedočtete vůbec nic. Od profesora politologie bych očekával přece jen větší znalost českého právního prostředí.
        Ale vrátím se k naší schůzi. Já to vnímám tak, že budu respektovat vůli Poslanecké sněmovny a vyjádříme se - já osobně i kolegové z našeho klubu - ke všem návrhům zákonů, ale nebudeme tak vstřícní, jak by se očekávalo, k Rekonstrukci státu, protože to, co je předloženo, nebudeme posuzovat podle názvu, ale podle obsahu. Nezlobte se na mě, když si vezmu návrh o Nejvyšším kontrolním úřadu, tak je mi těžko, protože místo toho, abychom posílili kontrolní prvky, po té hrůze, kterou jsme tady zajišťovali, tak je oslabujeme. A já jsem přesvědčen, že nejdříve musíme vytvořit prostředí, kdy kontrola je vůbec možná. Nikoliv tak, jako tomu bylo například po roce 2010, že kontroly se tady všichni báli, a proto se omezovalo jak fungování kontrolních systémů, které byly na úrovni vlády, tak dokonce i na úrovni parlamentu.
        V tomto ohledu si dovolím říci, že nevidím jako hlavní ten zákon, který si říká služební. Nakonec by bylo nejjednodušší, kdyby tady byla jedna věta, že služební zákon z roku 2002, který byl přijat Poslaneckou sněmovnou v tom volebním období před vstupem do Evropské unie, nabývá účinnosti, a ten jsme měnili. Ale ono by na to nebylo, nesplnilo by to účel, který do toho vkládala jak ODS, tak sociální demokracie, tak další politické strany. Tak si to prosím přiznejme.
        To je přesně ten důvod, pro který je ten návrh těžko pochopitelný a ke kterému zaujmout stanovisko bude složité už v prvním čtení. Ale na druhou stranu, dovolíme si někdo z nás po dvanácti letech říci "ano, ten zákon zase nebude"? Já jsem přesvědčen, že na něm bude potřeba odvést tolik práce, jako se odvádělo snad jenom na zákonu o podmínkách provozu na veřejných komunikacích, který jsme tady s 260 pozměňovacími návrhy potom schvalovali a nedopadlo to úplně dobře.
        Takže v tomto ohledu si myslím, že schůze má svůj smysl. Pro někoho takový, pro někoho onaký. My se té schůzi bránit nebudeme, ale nečekejte, že návrhy budeme posuzovat podle toho, kdo je předkládá s jakým účelem, ale co je jejich obsahem. A obsah některých návrhů je opravdu k pláči.
        Děkuji vám. (Potlesk z levé strany.)