Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, ráda bych se vyjádřila k novele zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, navržený poslaneckým klubem hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury a prostřednictvím poslance Davida Kádnera, tisk 40.
        V novele tohoto zákona navrhl pan poslanec Kádner změnu v § 33, a to konkrétně doplnit odst. 9, že doplatek na bydlení lze poskytnout pouze tehdy, jestliže osoba žádající příspěvek užívá byt, jehož je vlastníkem nebo nájemcem, v souladu s hygienickými a stavebně technickými požadavky a zároveň doplatek poskytnout žádající osobě do takové výše, která odpovídá v místě a čase horní výši obvyklého bytového nájemného.
        My všichni, tak jak tu sedíme, jsme se při volební kampani setkávali a setkáváme i nyní při různých příležitostech s občany, kteří nám líčí, za jakých podmínek, nebo jaké mají trable právě v okolí tzv. sociálních ubytoven. Není žádným tajemstvím, že takovýchto vyloučených lokalit je v České republice přes 400 a jejich počet se neustále zvyšuje. A s nimi narůstají problémy, které s sebou nese separace lidí, kteří se ocitli ve složité životní situaci.
        Co vede tyto spoluobčany k tomu, že se ocitnou v těchto lokalitách? Jsou to dluhy, ztráta zaměstnání a neschopnost splácet úvěry, ale také nemoc nebo platební neschopnost zaměstnavatele. V těchto ubytovnách žijí nejen rodiny se základním vzděláním, ale objevují se zde i středoškolsky vzdělaní lidé, kteří z nějakého důvodu přišli o práci a dostali se do dluhové pasti. Uvádím pro příklad, že například v Ostravě a v dalších větších městech vznikly za poslední léta desítky takovýchto ubytoven. Magistrát v Ostravě například vydal v roce 2011 87 mil. na doplatky na bydlení a o rok později už 172 mil. Není se čemu divit, jelikož výše nájemného na těchto ubytovnách se pohybuje od 15 do 24 tis. za místnost, přitom všichni víme, v jakých podmínkách musí žít obyvatelé těchto ubytoven. Jen například v Liberci žije ve čtyřech takových lokalitách, které tvoří dohromady 14 domů, skoro 1 100 lidí.
        Jakou budoucnost mají lidé na těchto ubytovnách, jak přemýšlejí, jakou mají vizi ve svém životě? Pocit sociálního vyloučení na okraji společnosti a nálepka, že pobírají a zneužívají sociální dávky, že pracují načerno a kradou - to jsou pocity, se kterými se musí vyrovnat ve chvíli, kdy se snaží z tohoto prostředí vymanit.
        A zde musím znovu připomenout, co to sociální vyloučení je. Je i příčinou, následkem omezování některých osob a lokalit plné účasti na společenském, ekonomickém, kulturním a politickém životě. Ve svých důsledcích zvyšuje sociální napětí, negativně ovlivňuje tvář měst a ohrožuje jejich udržitelný rozvoj. Sociálnímu vyloučení podléhají ekonomicky nebo sociálně slabí jedinci, nejčastěji příslušníci etnických, národnostních, náboženských, případně jiných menšin - cizinci, ekonomičtí a političtí migranti, osoby s nízkým vzděláním, dlouhodobě nezaměstnaní, osoby po výkonu trestu, bezdomovci, mladiství, nízkopříjmové rodiny a jednotlivci, senioři a tělesně nebo duševně hendikepovaní. Míra vyloučení a skladba vyloučených skupin obyvatel závisí na politickém systému, právním řádu, kultuře a zvycích většinové společnosti daného státu.
        V České republice neexistuje zvláštní právní úprava minimálních standardů pro bydlení. Schází také podrobná právní regulace sociálního bydlení. Lokální pokusy o řešení sociálního bydlení jsou často hluboko pod úrovní obvyklou ve středoevropském kulturním prostředí. V mnoha případech to znamená zásadní hygienické nedostatky, špatný stav vodoinstalace a elektroinstalace, nedostatečnou infrastrukturu a odříznutí od běžných služeb a ostatních osídlených lokalit. Tato extrémně nízká úroveň bydlení a služeb je často v křiklavém nepoměru k částkám, jež je ubytovaný nebo nájemce povinen hradit. Měsíční nájemné není často nižší než nájemné v běžných bytech, někdy je paradoxně i vyšší.
        Musím připomenout, že tato problematika na přiměřené bydlení a současné řešení sociálního začleňování je z velké části v rukou obcí a je zde velmi podstatné ustanovení zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, který ve svém § 2 odst. 1 stanoví, že obec je veřejnoprávní korporací, a v odst. 2 uvádí, že obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a potřeby svých občanů, při plnění úkolů chrání též veřejný zájem. Dle § 35 odst. 2 téhož zákona obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeb bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informace a výchovy.
        O těchto problémech se ví, píše se v médiích, ale nic se neděje. Ano, chybí tady komplexní řešení, tedy kvalitní zákon o sociálním bydlení, ale pokud má být kvalitní, je ho potřeba řádně připravit. Pan poslanec Kádner zde navrhuje řešení, díky němuž lidé, kteří se dostali do svízelné situace, budou moci důstojně bydlet a zároveň se sníží zatížení státního rozpočtu. To vše namísto nehorázného obohacování ze skupiny podnikatelů s lidskou bídou právě z peněz daňových poplatníků. V současnosti jsou sjednány takové platby nájemného, které neodpovídají obvyklé výši, takže lichvářům a rádoby podnikatelům přinášejí nepřiměřené zisky.***
        Cenové mapy jednoznačně stanovily obvyklé nájemné v daných lokalitách. Podle nich by nově měla být vyplácena maximální dávka na bydlení místo soukromě právně sjednané platby. Cílem tedy je, aby dávky na bydlení byly využívány výhradně na bydlení sociálně potřebných, nikoliv pro lichváře.
        Dalším z cílů je zajistit kulturní bydlení a pomoc před kriminogenním prostředím. Proto dost dobře nechápu předchozí vládu, která přestože o této problematice velmi dobře věděla, neudělala nic pro nápravu a navíc k této novele dala zamítavé stanovisko.
        Hnutí Úsvit chce prosadit tuto novelu a zajistit tak lidem, kteří se ocitli na okraji, důstojné podmínky pro život, jak to vyplývá z Listiny základních práv a svobod, a vy všichni k tomu můžete přispět. Proto vás prostřednictvím pana předsedajícího žádám o vaši podporu a propuštění zákona do druhého čtení.
        Děkuji vám za pozornost.