Pane předsedající, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, na úvod bych chtěl vytknout před závorku, že jako představitel jednoho ze statutárních měst v této zemi a shodou okolností zároveň města, které se nachází v regionu, v kterém student Jan Opletal strávil své mládí, studoval na střední škole apod., při každé příležitosti tohoto státního svátku připomínám obě důležitá období, která jsou s nimi spojená, to jest jak rok 1939 a následující uzavření českých vysokých škol, tak i listopad roku 1989. Zároveň musím říct na úvod, že mám jisté porozumění pro to, že někteří představitelé Svazu bojovníků za svobodu v tom kontextu, který v době druhé světové války ono mezinárodní uznání v souvislosti s bojem o mezinárodní uznání české státnosti a českého odboje to mezinárodní uznání tehdy mělo, že přemýšlejí nad touto záležitostí vztahu k dnešku.
        Chci vám ale jednoduše říct, proč pro tento návrh nebudu hlasovat. Souvisí to s paradoxy 20. století. Souvisí to také s tím, jaké schizma nastalo v mezinárodním studentském hnutí právě ve 20. století v souvislosti se vznikem Mezinárodního svazu studentstva, který - jak možná někteří v tomto sále vědí - měl léta a myslím, že má snad i dodnes své sídlo právě v České republice, v Praze, a v době komunistického režimu to byla organizace pozoruhodná, organizace, která velmi často sloužila ke krycím manévrům a k podpoře nejrůznějších gerilových režimů v zahraničí zároveň, podobně jako podobné organizace novinářů atd. atd. To byla organizace výrazně prorežimní, čehož symbolem možná nejflagrantnějším může být to, že v 70. a 80. letech v čele této organizace Mezinárodního svazu studentstva stál třeba pan Miroslav Štěpán, jehož jméno si mnozí ještě velmi dobře pamatujeme. Myslím, že tahle situace v tom studentském hnutí mezinárodním platí i dodnes. Dodnes jsou jeho levicové odnože velmi často organizující nejrůznější antiamerikanistické kampaně a podobně. A zároveň jsou i studenti, kteří mají jiné představy. Já bych byl nerad, aby se to, že se Mezinárodní den studentstva stane součástí názvu našeho státního svátku, stalo předmětem těchto levo-pravých politických her v budoucnosti, třeba i v tom mezinárodním studentském hnutí.
        Pro mě je 17. listopad svátek, který je rovnocenný ve svém významu s 28. říjnem. A důležité jsou pro mě tři základní hodnoty, se kterými je spojen. Svoboda v podobě státní samostatnosti. V roce '18 to byla státní samostatnost, v roce '89 poté odchod sovětských vojsk, vnitřní svoboda, to jest občanské svobody a demokracie jako politický režim. Obávám se, že kdyby ten název tam byl, tak bychom mohli být v budoucnosti předmětem politických her s tímto názvem právě v souvislosti s těmi paradoxními dějinami mezinárodního studentského hnutí ve 20. století, které jsem tady chtěl připomenout. (Potlesk z několika lavic úplně napravo.)