Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, pane poslanče, tak tahle je lehká. Ne, vážně. Já o tom problému vím. Všichni se na ministerstvu tak trochu modlí, že spory dopadnou někam do ztracena, zatím tomu tak je, zatím se postupuje takovým tím systémem po našem, to znamená, že se hledají různé formální nedostatky, žádosti se vracejí, a tak se dospěje k jakési obecné únavě materiálu. Je to řešení právně docela složitých případů.
        Nebudu lhát, že vyčíslení existuje úplně přesné, ale myslím, že jste nebyl daleko od pravdy a že se může v pesimistickém scénáři jednat o stovky milionů. V současné době čekáme, jestli ti žadatelé podají správní žalobu. A je pravda, že oni vlastně chtějí to, co mají piloti, kteří podléhají bojové pohotovosti, a tito, kteří působí v letecké záchranné službě a ve službě pátrání a záchrany, tak ten bonus nemají.
        Nedokážu vám teď odpovědět, neexistuje na to žádný čarovný proutek, jenom věřím, že se dá možná tomu řešení pomoct tak, že obecně podmínky budou platově stabilnější. Já si myslím, že k tomu lidé většinou přistupují tehdy, když celkově cítí svoji práci podhodnocenou. A teď tady nechci lacině psychologizovat, ale pokud budou vědět, že se o ně stát nebo resort stará a zajímá, že přidělí nový kariérní řád, včetně podílu zákona o státní službě, byť tady to bude velmi specifické, tak si myslím, že potom je pilot nebo voják i ochotný udělat něco navíc. Když ale má pocit, že nedostane mundúr, že nemá na ponožky, tak pak začne uplatňovat takovéto metody. Já doufám, že atmosféra určité důvěry a dlouhodobějšího plánování se projeví i v tomhle, protože kdyby došlo skutečně na černý scénář, tak by to byla mela.