Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, já asi na rozdíl od vás nejsem odkázán jenom na zprávy z médií, protože jsem ten večer minulý týden s paní profesorkou Válkovou byl těsně před tím rozhovorem. Bylo to pozdě večer, když jsme tady skončili, měli jsme jednání v mé kanceláři. Vím, že to byla velmi stresová situace a paní profesorka žádala přítomného novináře, jestli by bylo možné rozhovor odložit. Z časových důvodů to nešlo. Samozřejmě jistě každý neseme odpovědnost za to, co děláme, co řekneme, ale vím také, že opravdu paní profesorka ani v nejmenším nemyslela jakoukoliv relativizaci toho, co se v době druhé světové války na našem území dělo.
        Prosím vás, asi víte historii mé rodiny. Pocházím z rodiny, která ztratila mnoho příslušníků v době takzvaného konečného řešení. Moji příbuzní jsou na stěnách zmíněné Pinkasovy synagogy. Já bych v nejmenším nikdy neschválil jakoukoliv relativizaci zločinů nacismu. A myslím si, že je třeba, abychom se snažili na tomto poli pracovat v duchu smíření. Nezneužívejme tohoto tématu k populistickým a laciným postojům. Prosím vás o to. Paní profesorka nic takového nemyslela a mediální zkratka, a známe to všichni, někdy může vytvořit jiný dojem, než jaký jsme mysleli. Vím o tom hodně a opravdu vás žádám, abychom nezneužívali tohoto křehkého tématu k takovým populistickým postojům, protože to není dobré. Je třeba pracovat v duchu smíření, přátelství a tolerance a to, co tady zaznívá, v tomto duchu není.
        Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ANO.)