- neměly charakter tvrzení, která by byla jakýmsi způsobem verifikovatelná nebo ověřitelná.
        Základní přístup, který bych zdůraznil a který bychom měli zaujímat i v takovýchto věcech v okamžiku, kdy děláme opatření, která mohou výrazně ovlivnit systém jako takový, tak to klíčové se nazývá anglicky evidence based, založeno na průkazných zkušenostech. Lékaři tohle dobře znají. V okamžiku, kdy za nimi přijde pacient, který se uzdravil, a sdělí, že se zrovna uzdravil navzdory tomu, že neměl čas zajít do nemocnice nebo za lékařem, ale že na něj někdo hodil pár seschlých drůbežích kůstek, tak je nenapadne, aby řekli, že házení kůstek je metoda, kterou se příslušná choroba dá vyléčit, ale věnují se experimentu, který odliší náhodné jevy, placeba, a stanoví průkaznost vlivů, které se dávají. Musí být průkazné, že v okamžiku, kdy podávám jistou medicínu, má příslušný efekt. (Velký hluk v sále. Špatná slyšitelnost.)
        Ve vzdělávání se velice často odkazujeme na vlastní zkušenosti. Věci typu toho, že jsem něco zažil ve škole a z toho důvodu generalizuji, co je dobré, nebo špatné, jsou velice časté a není na tom nic divného. Každý máme podvědomě snahu tímto způsobem své vlastní jednotlivé, singulární, zkušenosti generalizovat. Ale je dobré vědět, že tímto způsobem můžeme celý systém výrazně poškodit.
        Vzal jsem si k téhle debatě jako podklad reprezentativní longitudinální studii, která byla publikována v nedávné době, je to z uplynulého desetiletí, výzkumníky z univerzity v Londýně, univerzity v Oxfordu, Birkbeck College a univerzity v Notthingamu, což jsou vesměs respektované školy. Bylo to první evropská longitudinální studie založená na vzorcích tří tisíc dětí v rozmezí tří až sedmi let, čili velký vzorek, už se na tom dá něco prokazovat. Podstatné je, že je to longitudinální studie, čili se děti sledují, jak vypadaly předtím, než vstupovaly do vzdělávání, jak vypadal jejich prospěch během této doby, a byla to studie v rozmezí tří až sedmi let. Výsledky studie jsou naprosto jednoznačné. Předškolní zkušenost v předškolním vzdělávání v okamžiku, kdy to vztáhneme k dětem, které předškolním vzděláváním neprošly, zesiluje rozvoj ve všech oblastech dítěte. Je důležitá délka trvání předškolního vzdělávání. Je dokonce velmi důležitý i včasný počátek vzdělávání. A říkají, že včasný počátek dříve než ve třech letech věku je vztažen k lepšímu intelektuálnímu rozvoji. Najdou se tam věci, které odpovídají tomu, že máme zkušenosti s tím, že předškolní péče nemusí mít charakter nějaké továrny, nějakého jednoduchého návodu, který platí stejně ve všech případech. Výzkumníci například našli, že v okamžiku, kdy se porovnává, jestli děti chodily do školky na plnou dobu, pět dní v týdnu, celou vyučovací dobu, anebo jenom částečně, tak nebyl lepší výsledek v okamžiku, kdy to bylo full time versus částečné.
        Jsou prokázány významné přínosy pro rozvoj znevýhodněných dětí. A zde zase rodiče, kteří jsou lépe situovaní, jsou na tom lépe než, řekněme, znevýhodněné menšiny, tak si mohou říct, proč mě nutí mé děti dávat do zařízení, která jsou lepší pro sociálně znevýhodněné. Ale výsledek studie mimo jiné ukázal, že i když to vztáhneme k tomu, jaké prostředí mají děti doma, tak je velmi důležitá kvalita prostředí, nikoliv zaměstnání rodičů, vzdělání rodičů nebo jejich příjem. To se říká v této studii. Co rodiče dělají, je mnohem důležitější, než kým rodiče jsou. Vysoká kvalita předškolního vzdělávání je vztažena k lepšímu intelektuálnímu i sociálně behaviorálnímu rozvoji pro děti. Je zde důraz na to, že prostředí musí být kvalitní. Nejde jenom o to, abychom najali někoho, kdo pečuje o děti v čase, kdy jsou rodiče v zaměstnání, ale jedná se opravdu o vzdělávací činnost, které musejí být děti podrobeny.
        Co se týče efektů, které má předškolní vzdělávání, studie - a zdůrazňuji její rozsah a trvání, jedná se o první evropskou studii, která byla takhle široce koncipovaná a realizovaná respektovanými institucemi - uvádí, že počet měsíců, po které dítě navštěvovalo předškolní vzdělávání, měl efekt i na další léta, na začátek školní docházky. Tento efekt byl silnější pro akademické dovednosti než pro sociální chování. Toto bych zdůraznil. Obvykle se říká, že zapojení dětí do kolektivu podporuje sociální soudržnost, sociální chování a podobně. Tady se ukazuje, že krátkodobý efekt to má, ale to, co je naprosto základní a určující, je startovací můstek pro další intelektuální rozvoj v části, kterou dítě prochází školou, a tedy ke kvalitě školského systému a školního vzdělávání jako takového. Kvalita školek byla významně vztažena k výsledkům dětí na standardizovaných testech čtení a matematiky ve věku šesti let, ve věku sedmi byl vztah poněkud slabší, ale pořád prokazatelný. Efekt na kvalitu sociálních interakcí už významný nebyl. Nelišily se děti z prostředí, které procházely předškolním vzděláváním a které neprocházely.
        Co se týká srovnávání toho, jak vypadají děti, které prošly vzděláváním ve školce a s domácím prostředím, tak z analýz je vidět, že navštěvování předškolního vzdělávání zlepšuje vývoj u všech typů dětí. Děti, které neměly předškolní vzdělávání, tedy ty, které se řadí do té domácí skupiny, měly horší kognitivní předpoklady, sociabilní vztahy a koncentraci v okamžiku, kdy začaly se základní školou. V okamžiku, kdy mluvíme o prostředí na základních školách, mluvíme o tom, jaké šance dává náš školní systém, a díváme se na vady školního systému, tak je naprosto základní, aby péče o děti předtím, než začínají povinnou školní docházku, měla charakter předškolního vzdělávání, nikoliv jen péče o děti rodičů, kteří pracují. Mohou tam být různé modely. Zmiňoval jsem, že není rozdíl mezi full time a částečným navštěvováním. Je tedy možné tyto věci kombinovat, ale základní investice bychom měli napřít do oblasti, aby o děti bylo pečováno systémem předškolního vzdělání, nikoliv sociální péče.
        Proto si dovoluji navrhnout zamítnutí tohoto návrhu. Děkuji. ***