Děkuji za slovo, pane předsedo. Tím, že jsem minule byla přerušena z důvodu zařazení pevného bodu, tak bych si dovolila začít úplně od začátku.
        Takže vážené kolegyně, vážení kolegové, já osobně ctím hodnotu manželství, které je pro mě svazkem muže a ženy, a případnou změnu této instituce na vztah dvou osob vnímám jako popření zákonů přírody a destrukční zásah do základního stavebního kamene společnosti.
        Proč je špatný nápad změnit definici manželství, která je po tisíciletí neměnná? Nové zákony nikdy neovlivňují jen ty, kterých se přímo týkají. Ovlivňují celou společnost. Chceme nadále mluvit o matce a otci, nebo rodiči číslo jedna a rodiči číslo dva? Redefinicí manželství se utváří takhle nová norma, co je zákonem uznané jako normální, bude normální ve školkách, ve školách, dětských knihách a učebnicích. Zákonná norma ovlivní i jazyk, kterým se bude hovořit o členech rodiny, redefinicí manželství se zde otevírá cesta k homosexuálnímu rodičovství. Neznáme něco, jako je univerzální rodičovství. Je otcovství a je mateřství a jsou to dva rozdílné a nenahraditelné přístupy k dětem. Přijetím tohoto návrhu by tak došlo k totální destrukci dosavadního pojmu manželství a jeho naprostému odtržení od jeho základního účelu - založení rodiny ve smyslu zplození společných dětí a jejich výchovy. To, co požaduje hrstka hlasitých aktivistů, není ve skutečnosti umožnění manželství homosexuálům, ale změna definice pojmu manželství, která je založena na tom, že primárním účelem manželství bylo a je odjakživa plození a výchova dětí. Logicky tak manželství vychází ze základního biologického faktu, že rodiči dítěte mohou být pouze muž a žena.
        Často slýcháme, že děti prospívají ve stejnopohlavních svazcích stejně dobře jako v rodině s otcem a matkou. Většina studií, která s těmito tvrzeními přišla, ale nepoužívala dostatečně velký reprezentativní vzorek s dostatečným počtem pozorovaných dětí. Vývojová psychologie hovoří jasně. Děti vychovávané homosexuály jsou zatíženy více vývojovým hendikepem. Nejde ale jen o děti. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že všude, kde bylo homosexuální manželství uzákoněno, prudce klesá svoboda slova i svoboda svědomí a zvyšuje se názorová cenzura. Prosté tvrzení, že heterosexuální rodina je pro děti lepší než jiné typy soužití, už je hodnoceno jako nenávistný výrok. V západních zemích se nevyžaduje už jen prostá tolerance homosexuálního života, ale jeho přímá podpora a veřejný souhlas. Odlišné názory jsou umlčovány, kritické příspěvky na sociálních sítích mazány, jejich autoři jsou osočováni z homofobie a nenávisti a jsou proti nim vedena soudní řízení.
        Naskýtá se často pokládaná otázka: proč bránit gayům a lesbám uzavírat manželství, když se polovina manželství rozpadá? I přes současnou vysokou rozvodovost je stále manželství muže a ženy považováno za stabilnější než jiné formy soužití, takže to opravdu není argumentem pro to, abychom rezignovali na ochranu manželství. Reprezentativní data ze Skandinávie ukazují významně vyšší nestabilitu homosexuálních svazků oproti těm heterosexuálním. Větší riziko rozvodovosti je často pozorováno zvláště u lesbických párů, a to i v tak tolerantních zemích, jako je Norsko a Švédsko. Za rok 2019 vstoupilo v České republice do registrovaného partnerství 345 párů a 104 párů naopak zaniklo.
        I kdybychom se snažili sebevíc, nevymyslíme nic lepšího, než je manželství muže a ženy. Dostupné studie poukazují na to, že děti se vyvíjejí nejlépe, když vyrůstají se svými biologickými rodiči, kteří jsou sezdaní. Tyto děti umí navazovat zdravé vztahy, vykazují lepší výsledky ve škole a nacházejí v dospělosti často dobré pracovní uplatnění. A u rodičů se právě díky biologickému poutu výrazně zvyšuje šance, že se pro ně budou schopni obětovat. Všechny děti by tam měly mít naprosto stejné výchozí právní postavení. Pokud se v soužití dvou žen nebo v soužití dvou mužů nachází dítě, zpravidla to znamená, že tomuto dítěti bylo jedním z jeho rodičů upřeno jeho základní právo mít a znát druhého ze svých rodičů.
        Proč stejnopohlavní páry nevysvobodí děti z dětských domovů a center? Dětí právně volných k adopci je v České republice o stovky méně než žadatelů, je to dlouhodobý trend. Kromě toho u nás už dlouho existuje možnost osvojení i pro jednotlivce a velký zájem o tyto děti ze strany homosexuálů nenastal. Argument opuštěných dětí z dětských domovů je tak spíše zástěrkou k získání sympatií veřejnosti. Ve skutečnosti bude uzákonění homosexuálního manželství znamenat otevření možnosti náhradního neboli surogátního mateřství jako cesty, jak se domoci dětí bez partnera druhého pohlaví. Surogátní mateřství totiž znamená, že si pár objedná ženu, aby odnosila dítě na zakázku a poté se ho musela vzdát.
        Je pravdou, že se děti už dnes ve stejnopohlavních párech vyskytují a žijí. Děti z předchozích heterosexuálních vztahů mají dva rodiče a ze zákona mají právo se stýkat s oběma, s otcem i s matkou. Situace dítěte, které se narodilo pomocí umělého oplodnění ženě v lesbickém svazku, je opravdu složitá, ale do této situace ho s plným vědomím přivedla jeho matka, která už před samotným početím rozhodla, že dítě bude žít bez otce. To je podstatný rozdíl oproti samoživitelkám, z nichž jen asi málokterá počala dítě s vědomým úmyslem připravit jej o otce.***
        Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
        Zplození potomka je pro homosexuální pár velmi nesoukromá záležitost, a to zejména v případě gay párů, kdy se na zrození nového člověka podílejí až čtyři různí lidé. Anonymní dárkyně vajíčka, náhradní matka, které je do dělohy implantováno embryo oplodněné smíchaným spermatem dvou otců. A z tohoto eticky sporného procesu se narodí dítě, které neví, kdo je jeho matka, kdo je jeho otec, nezná své biologické rodiče, a nebude si jisté, odkud vlastně pochází. Takové dítě doslova neví, čí je.
        Děti, které přijdou na svět do homosexuálního páru, nikdy nemohou být potomky obou partnerů. Bude jim vždy chybět jeden z rodičů, budou postrádat otce, nebo mámu. Snahy o uzákonění náhradního mateřství navíc přímo porušují Úmluvu o právech dítěte, která říká, že každé dítě má právo znát své rodiče a být jimi vychováváno. Tuto úmluvu ratifikovala i Česká republika a stále platí.
        Jakkoliv je touha po dítěti pochopitelná, neexistuje právo na dítě. Dítě není zboží. Změna definice manželství otevírá cestu k náhradnímu mateřství, obchodu se ženami a s dětmi. Dítě není věc, kterou si můžeme pořídit za libovolných podmínek. Dítě je dar a dítě potřebuje matku a otce. Manželství pro osoby stejného pohlaví změní naši společnost, změní vnímání normality, vezme nám svobodu slova i možnost svobodné výchovy dětí.
        Většina lidí v České republice si přeje mít děti v manželství, proto to považuji za nejlepší nejen pro sebe, ale i pro svoje děti. To potvrzují výzkumy, že děti nejlépe prospívají se svými biologickými rodiči žijícími v manželství. Pro 86 % lidí v České republice je rodina velice důležitá. 83 % české populace nepovažuje manželství za zastaralý institut. Každá země má svůj vlastní právní řád vyhovující jejím vlastním podmínkám vycházejícím z vlastních tradic, kultury, způsobu života, který se oproti jiným státům může v mnohém lišit. Ale to není důvod se všemu přizpůsobovat. Děkuji.