Děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, útok na Sýrii a okolnosti, za jakých byl proveden, nám s naprostou syrovostí připomenul a potvrdil, v jaké situaci se Česká republika ocitla. Česká republika se ocitla v situaci, kdy fakticky neexistuje vlastní bezpečnostní a zahraniční politika. Tady je zbytečné si cokoli nalhávat. Pokud v Bruselu, v Londýně, v Paříži, ve Washingtonu rozhodnou, Česká republika udělá cokoli, byť by to znamenalo její sebezničení. Nedělejme si žádné iluze. Stejně dobře jako fráze od pana Stropnického jsme mohli slyšet v sobotu ráno větu, že začala válka mezi velmocemi a že zřejmě Česká republika a český národ splní svou historickou úlohu v nové válce v Evropě.
        Je nutné si položit zcela zásadní otázku: je v zájmu České republiky se slepě a bezhlavě podřizovat zájmům Evropské unie a zájmům NATO při akcích, které jsou v rozporu s mezinárodním právem, které nemají mandát Rady bezpečnosti a které vycházejí z informací poskytnutých islamistickými skupinkami? Já se domnívám, že nikoliv. Řekněme si, kdo je ta demokratická opozice. Nikoliv demokratická opozice zde v parlamentu, jak se nazývá, ale demokratická opozice v Sýrii. Jsou to islamisté, jsou to organizace jako Meč islámu nebo Al-Káida. To je našimi médii a politiky nazývaná demokratická opozice v Sýrii, která bojuje proti systému Bašára Asada.
        Naše hnutí prosazuje referendum, které by umožnilo občanům vyjádřit se k členství v NATO a v Evropské unii. Já to neříkám proto, že bych hájil ukvapené, nepromyšlené politické a mezinárodněpolitické kroky. Hájíme referendum proto, že chceme, aby každý vnímal, že zde žije v České republice přes 10 milionů občanů, kteří mají suverénní právo rozhodnout o svém osudu, že to nejsou nevolníci ani Bruselu, ani Washingtonu, ani odněkud jinud, že to jsou lidé, kteří mají právo rozhodnout o svém osudu a o osudu své země. V září 1938 deklaroval to, že nás západní velmoci hodily přes palubu, herec Zdeněk Štěpánek. V sobotu nám ministr Stropnický oznámil jménem své vlády, že nás kdykoli mohou hodit do pekla světové války a ještě budou chtít, abychom tomu tleskali. Prožíváme éru globalizace a globálních změn hodnot, éru, ve které pojem národ začíná být považován za sprosté slovo. Je to situace pro náš národ velmi nebezpečná, protože přestává být v zájmu těch, kteří chtějí globální svět koncentrované moci, maximalizovaných zisků. Naopak imigrační krize a velká válka jsou přece jednou z cest, jak takového světa globální moci dosáhnout. Naše hnutí požaduje návrat k mezinárodnímu právu. Chceme jasné garance, že Česká republika začne znovu vytvářet vlastní bezpečnostní a zahraniční politiku a začne v těchto oblastech jednat důsledně v zájmu svých občanů.
        Ještě než skončím, dovolte mi, abych navrhl usnesení, ke kterému se vrátím v podrobné rozpravě. Je to velmi jednoduché usnesení, o kterém např. já a možná moji kolegové vůbec nebudou přemýšlet, jestli ho mají podpořit. Návrh usnesení zní: "Vyzýváme vládu České republiky, aby v zahraniční politice podporovala pouze vojenské akce, které probíhají v souladu s mezinárodním právem." Děkuji. (Potlesk v lavicích SPD.) ***