Vážené dámy, vážení pánové, já děkuji za slovo. Neměl jsem to původně v úmyslu, ale budu prostřednictvím pana předsedajícího reagovat na kolegu Luzara. Tady zaznělo pár takových nepřesností. V první řadě bych řekl, že pokud je mi známo, usnesení Rady bezpečnosti Spojené státy nevetovaly. V tom pondělním jednání se tam hlasovala celkem tři usnesení. To první dostalo 12 z 15 hlasů, to druhé 6 z 15 hlasů a třetí 5 z 15 hlasů, přičemž pro přijetí takového usnesení je třeba 9 hlasů, to znamená obě dvě ta ruská usnesení, která byla pak navržena, nesebrala dostatečnou podporu.
        Za druhé bych chtěl poznamenat, že pokud je mi známo, Organizace pro zákaz chemických zbraní nemá momentálně přístup do města Dúmá, protože dle vyjádření Ruska a Sýrie je přístupová cesta zaminovaná, takže se tam mezinárodní inspektoři nemohou dostat. Což mě dostává k meritu problému, protože si myslím, že ta syrská krize je v podstatě takový symptom obecné situace, že naše mezinárodní struktury prostě nefungují. Rada bezpečnosti není schopná přijmout nějaké usnesení, kterým by to vyřešila. Organizace pro zákaz chemických zbraní, to je mimochodem zajímavé, nemá právo při vyšetřování určit viníka. To bylo meritum sporu mezi Rusy a Američany na tom jednání, protože Američané chtěli, aby byla možnost určit viníka, zatímco Rusové to chtěli ponechat v rukou Rady bezpečnosti. Myslím si, že tohle je dlouhodobě problematická situace a že Česká republika a obecně celé mezinárodní společenství by měly usilovat o to, aby se ty mechanismy a procesy nastavily takovým způsobem, aby se tohle už nemohlo opakovat.
        Obecně tady pan premiér učinil takovou narážku na Evropskou unii. Chtěl bych poznamenat, že ano, sice máme společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, problém trochu je, že vyžaduje jednomyslně rozhodnutí všech členských států, takže je docela velký problém se na něčem shodnout, a pak právě narážíme na to, že některé členské státy jednají na vlastní pěst. Co se toho týče, Velká Británie, Francie a Spojené státy působily v Sýrii. Problém je, že v podstatě to rozhodnutí vycházelo z iniciativy jejich vlád. Nebylo konzultováno s parlamenty. Čímž se tady dostáváme k tomu, co už kolegové zmiňovali.
        My máme problém nějakým způsobem zajistit demokratickou kontrolu těchto věcí. Ono to tady bylo na úvod debaty hodně diskutováno v souvislosti jak s panem premiérem, tak s paní ministryní, tak s panem ministrem v demisi. Problém je, že vláda nemá demisi a jedná, přestože parlament se k tomu neměl příležitost vyjádřit. Já si myslím, že v zájmu zachování našeho parlamentarismu, a nejenom našeho, bychom měli tlačit na to, aby rozhodování v těchto krizových situacích měly možnost přehodnotit i parlamenty, aby to neřešila všechno exekutivně vláda, protože pak bychom se skutečně mohli dostat do té situace, jaká tady nastala. Já si myslím, že fundamentálně je špatně, pokud americký prezident kvituje, že se chystá zaútočit na Sýrii, a zároveň ruský velvyslanec v Libanonu oznamuje, že po Američanech budou střílet zpátky. To je prostě situace z pohledu druhu homo sapiens špatná a měli bychom jí do budoucna předcházet. Děkuji.