Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Děkuji za slovo. Množství poslanců tady prořídlo, zřejmě jsou tady v kuřárně v Poslanecké sněmovně, nicméně diskuse bude pokračovat. Toto téma je takové zvláštní, nedělí se na levici, pravici, na liberální, konzervativní, dokonce kupodivu ani na kuřák versus nekuřák, protože já jsem celoživotní nekuřák, i přesto jsem pod touto normou podepsán. Já vám řeknu, co to je. To je podle mého názoru dělení na pohled alibistický a pohled zdravého selského rozumu.
        Co se vlastně říká? Říká se: všichni kuřte, abychom z toho vybírali peníze, všichni kuřte, abychom z toho vybírali peníze, ale nedělejte to v tom nepřirozenějším prostředí, nedělejte to v hospodách. Ono se dokonce ani neříká to všichni kuřte, ale tak, aby na vás nebylo vidět. Kdyby aspoň toto bylo. Dneska je to tak, a já nebudu opakovat vtip kolegy Brázdila z minulého jednání Sněmovny, že tam, kde ti kuřáci byli skryti, tak teď jsou naopak na veřejnosti. To znamená, my vlastně říkáme, ať to všichni vidí, kouříme, ale zakazovat to nebudeme, protože se z toho vybírají daně. Já si tady pomohu citátem ze seriálu 35 let starého Jistě, pane ministře, kde se říká, že kuřáci jsou dobrodinci národa, protože platí obrovské daně za cigarety a umírají dřív, a tím pádem nečerpají sociální dávky, nebo respektive důchod.
        Zdravotní důvody. To je nejčastější záležitost. My se asi, kolegové, neposloucháme. Já už jsem to řekl minule. Já nezpochybňuji ten fakt zdravotních důvodů, natolik nejsem odborník. Nezpochybňuji ten fakt. Já to zpochybňuji jako argument. Protože platí-li to jako argument, tak to přece nemůžeme řešit touto formou. Co se tím stalo? My jsme neomezili, já dokonce nepůjdu tak daleko jako minule, zákaz kouření. Prohibice nikdy ničemu nepomohla. Ale omezení kouření, tomu bych jako rozuměl. Omezení kouření. Co se stalo? My jsme jenom ty kuřáky přesunuli z místa A na místo B. Ale zároveň říkáme, že umírá 18 tisíc lidí na následky ročně. Udělali jsme proti tomu něco? Mluvím tady opět jako nekuřák. Nic. Přesunuli jsme ty lidi, aby na ně bylo víc vidět. Já s dětmi, když teď chodím, tak těch kuřáků vidím mnohem víc než kdykoliv předtím. Předtím jsem měl volbu do té hospody nejít. Teď tu volbu kolem toho chodníku prostě nemám, jdu kolem kuřáků. A opět si pomohu takovou větou z Jistě, pane ministře, která podtrhuje absurdnost toho, co my tady vlastně dneska projednáváme. A to jest to, že když existuje na trhu nějaký lék, který má nějaké vedlejší účinky, nebo nějaká hračka, která někomu ublíží, tak se okamžitě stahuje celá šarže. Tady umírá několik desítek tisíc lidí a my uděláme jenom to, že zakážeme, kouřit v tom nejpřirozenějším prostředí. To je podle mě, nezlobte se na mě, alibismus. ***
        Já podpořím cokoli, co omezí kouření. Omezí kouření. Ne to, co to přesune někam jinam, a ten výsledek je podle mě mnohem, mnohem horší. Já si rád vyposlechnu některé věcné připomínky i k tomu návrhu. Já si myslím, že to není dogma. Předpokládám, že všichni, co jsme se pod to podepsali, že tam nechceme nic změnit. Něco tady říkal kolega Brázdil, něco mi tam šeptali kolegové. Určitě ano. Ale prosím, neargumentujme bojem za zdraví. Pak by za tím musela nebýt tečka, ale dvojtečka, a říct ano, má to tyto následky, uděláme všechno pro to, abychom postupně směřovali k zákazu výroby, prodeje, distribuce tabákových výrobků. Protože to je jediná logická reakce. A já jsem to už řekl minule, já to rád připodepíšu. Já dokonce tady ani nebudu argumentovat svobodou podnikání, byť se to nabízí. Já tady budu argumentovat pouze návratem zdravého selského rozumu, a o to vás, kolegové, prosím. Děkuji. (Potlesk několika poslanců vpravo.)